Síla české energetiky bude v diverzifikaci

DomůNázorySíla české energetiky bude v diverzifikaci

Evropská unie i další velké světové ekonomiky usilují o klimatickou neutralitu, nebo alespoň o zásadní snížení emisí skleníkových plynů. Pro energetickou i geopolitickou bezpečnost Česka, ale i pro ceny energií, je důležité, aby energetika byla diversifikována a stála na třech pilířích – obnovitelných zdrojích (primárně fotovoltaice), jádru a přechodně, do roku 2050, i nízkoemisním plynu, z dlouhodobého hlediska pak budou významnou roli hrát bateriová úložiště a využití vodíku. Rok 2050 je mezníkem, po kterém již nebude možné provozovat žádné emisní zdroje.

Německo staví svojí strategii také na třech pilířích, kterými jsou pevninské obnovitelné zdroje (fotovoltaika a pevninský vítr), offshore vítr a plyn.  V prosinci Němci přijali zákon, dle něhož chtějí mít v roce 2030 65 % elektřiny z obnovitelných zdrojů, 23 % z plynu a 12 % z uhlí. Usilují přitom o přiměřenou diverzifikaci: fotovoltaika dosáhne 100 GW, onshore vítr 71 GW a vítr na moři 20 GW. Výroba z vodních elektráren a z biomasy zůstane na současné úrovni. Po roce 2030 role offshore ještě vzroste, protože stavět onshore je i v Německu čím dál obtížnější. Podstatnou roli pro vyrovnávání okamžité výroby a spotřeby budou hrát baterie. Dlouhodobě EU i Německo sází na vodík a počítají s tím, že po roce 2040 bude průmyslovou technologií.

Česko má v současné době díky jaderným a uhelným elektrárnám dostatek domácího výkonu i výroby. Uhelné zdroje mají být odstaveny nejpozději do roku 2038. Rychle rostoucí cena povolenek i další legislativní tlaky (emisní stropy BAT/BREF vydané od 2025 a platné od 2029, taxonomie) mohou vést k podstatně rychlejšímu odstavování, než si dnes mnozí představují. Česko tak potřebuje rychle rozhodnout dvě významná témata: jak zajistit dostatek energie a výkonu po uzavření uhelných zdrojů a jak dlouhodobě zajistit přiměřenou diverzifikaci svých zdrojů. Česká energetická cesta se tak stává závodem s časem, a nikoli soubojem technologií. Co tedy v Česku potřebujeme?

Do roku 2030 potřebujeme změnit teplárenství z uhelného na plynové. Zajistíme tak teplo za přijatelnou cenu,  která bude o mnoho méně náchylná na cenu povolenky. Stavět další plynové zdroje později, po roku 2030, je nesmysl. Kvůli plnění klimatických cílů bychom je museli uzavřít dlouho před ukončením jejich životního cyklu, protože plyn – ať chceme či ne – patří mezi emisní zdroje a budeme se s ním muset v roce 2050 rozloučit.

Zároveň se musíme začít připravovat na klimatickou neutralitu. Včas potřebujeme budovat obnovitelné zdroje jako náhradu postupně dožívajících uhelných elektráren. Můžeme podobně jako Německo stavět fotovoltaiku a částečně i onshore větrné elektrárny.

Potřebujeme rovněž finálně připravit výstavbu jaderného zdroje jako náhradu stávajícího zdroje v Dukovanech. Na rozdíl od Německa nemáme moře, které umožňuje masivní využití offshore větrných elektráren – diverzifikaci zdrojů v našich podmínkách zajistí jádro. Podle současného plánu dojde jen k několikaletému překryvu v provozu obou zdrojů. To však situaci principiálně nemění. I Německo prozíravě staví zdroje „do zásoby“, nečeká až na nedostatek elektřiny.

Při značném nárůstu kapacity obnovitelných zdrojů bude zapotřebí rozvíjet i baterie ve velkém měřítku. Jejich využití pro podpůrné služby umožní už poslední kodex ČEPS (provozovatel přenosové soustavy) a další připravovaná legislativa. Dále je zapotřebí rozvíjet využití vodíku v ČR. Výhledově, vedle transformace dopravy na vodík, je nutné taky připravovat  jeho distribuci a zdroje elektřiny s vodík-ready turbínami.

Období, do něhož vstupujeme, nám plyn pomůže vyřešit. Tím jeho role poroste, ale jen přechodně.

Ministerstvo průmyslu a obchodu plánuje uskutečnit transformaci centrálního teplárenství na plyn. ČEZ nad rámec této transformace zvažuje i výstavbu dalších plynových elektráren. Výhodou plynových zdrojů je vedle menší emisní stopy ve srovnání s uhlím i jejich vysoká provozní flexibilita umožňující vyrovnat okamžitou výrobu z OZE.

Zemní plyn není univerzální dlouhodobé řešení, protože má několik omezení a rizik. Již výše zmiňuji emisní omezení kvůli klimaneutralitě a z nich plynoucí ekonomické limity. Navíc plyn není zárukou energetické bezpečnosti. Zásobníky plynu pojmou kolem 40–50 % roční spotřeby ČR, vystačí tedy na 5–6 měsíců. Jen pro srovnání: zásoba jaderného paliva vystačí na 2,5–4 roky, OZE je pak čistě lokální.

Palivová kazeta. Jaderné palivo. Nuclear Fuel. Zdroj TVEL
Palivový soubor od společnosti TVEL; Zdroj: TVEL

Využití zemního plynu proto dává smysl jen na přechodnou dobu. Až technologie postoupí, bude zapotřebí nasadit progresivní řešení s vysokou provozní flexibilitou umožňující vyrovnat okamžitou výrobu z OZE, například bateriová úložiště a využití vodíku.

Čeká nás hodně práce, ale máme velkou výhodu. Vlastně dvě. Víme, že musíme diverzifikovat zdroje i kolik na to máme času. Zároveň máme možnost maximálně využít příliv evropských financí, které mají přispět k dekarbonizaci a k udržitelnému rozvoji, a které jsou hlavně už od letošního roku k dispozici.

 

Pavel Řežábek, Hlavní ekonom ČEZ

Komentář byl původně publikován na webu ihned.cz

Loading interface...Loading interface...Loading interface...Loading interface...Loading interface...
Naši partneři
Odebírejte náš newsletter
Zadejte svůj email, pokud Vás zajímají čerstvé zprávy o energetice.
Naše služby a inzerce
Zobrazit
Web podporují