Uhelný obr nad propastí. 29 let tahanic o OKD

Minulý týden zveřejnila Vyšetřovací komise k OKD svou dlouho očekávanou závěrečnou zprávu, na které pracovala téměř dva roky. V médiích se okamžitě vyrojily titulky o plánovaných trestních oznámeních. Podařilo se komisi prošetřit celý příběh  těžební společnosti, nebo jen zopakovala známé skutečnosti, aby se vlk nažral a koza zůstala celá?

Za minulého režimu bylo Ostravsko známé jako ocelové srdce republiky – energetický potenciál místních černouhelných ložisek využili tehdejší plánovači ke zbudování základny těžkého průmyslu. Těžba uhlí byla dominantní ekonomickou činností v regionu a zastřešujícím národním podnikem se staly Ostravsko-karvinské doly (OKD). Ke konci komunismu mamutí podnik stále dával práci více než 100 tisícům lidí. Jak přiznali sami poslanci, „OKD byla a je výjimečným podnikem a pro mnoho občanů ČR, zejména těch z Moravskoslezského kraje, je citovou záležitostí.“ Ve světě byznysu se ale na city nehraje a pragmatismus vítězí nad nostalgií.

Kdo skládal puzzle?

Nesmírně komplexní příběh společnosti OKD přirovnávali sami členové komise ke skládání dílů mozaiky. Nad její prací se přitom od začátku vznášelo několik otazníků. Vyšetřování bylo schváleno sněmovnou na základě návrhu pirátských poslanců, kteří si z tažení proti korupčním kauzám minulosti udělali vlajkovou loď. Místopředseda Pirátů Jakub Michálek tehdy prohlásil, že účelem komise nemá být nahrazení činnosti soudu, ale především prošetření politické odpovědnosti. V komisi zasedli členové všech parlamentních klubů, dva z nich ovšem dnes již ve svých stranách nejsou – Václav Klaus ml. opustil řady ODS a Lubomír Volný odešel z SPD. Účast Václava Klause juniora vzbuzovala u některých nevoli kvůli možnému střetu zájmů – Václav Klaus senior je známý jako „otec kuponové privatizace“ a právě za jeho vlády došlo k privatizaci části akcií.

Komise vyslechla za dva roky padesátku pozvaných včetně prezidenta Zemana.  To, že Lukáš Černohorský se za prezidentem vypravil přímo „domů“ do Lán, zatímco jiným vyhrožoval předvedením policií, také důvěře v objektivitu komise nepřidalo. Průběžné komentáře členů komise ovšem také vyvracely v českém prostoru nejčastěji rezonující příběh o tom, že transparentní společnost OKD pod vedením státu bezchybně fungovala vše se zvrtlo až při převzetí podniku Zdeňkem Bakalou. Práce komise přitom odkryla spletitý příběh řetězu chyb, kdy jedno špatné rozhodnutí si následně vynutilo několik dalších.

Dokonalým příkladem a nejcitlivější součástí celé kauzy privatizace je zřejmě bytový fond, který zahrnuje cca 44 000 bytových jednotek. Právě příběh hornických bytů dobře ilustruje právní džungli, ve které se strůjci privatizace v 90. letech pohybovali. Podle závěrů komise k chybě došlo hned zkraje roku 1990, kdy byly byty, ve kterých bydleli převážně horníci a jejich rodiny, převedeny do vlastnictví akciové společnosti OKD. Podle zjištění komise nicméně vlastníkem bytů nebyl národní podnik OKD ale stát. Veškeré následující kroky – privatizace bytů jako součásti OKD, jejich vyčlenění ze společnosti OKD a prodej – tak visí v právním vakuu. Především pak případ bytů OKD poukazuje na absurditu kritiky podnikatelů, že se v tržním prostředí chovají tržně, pokud jim to stát svým rozhodnutím umožnil.

Uhelný soumrak

Zpráva jako největší prohřešek opakovaně vyčítá vedení společnosti OKD, že se nepřipravovalo na horší časy, kdy dojde v důsledku cyklického vývoje cen uhlí k jejich nevyhnutelnému poklesu. Podle představ poslanců mělo dojít k vytvoření takového finančního polštáře, který by umožnil společnosti překonat horší období. To, že k tomu nedošlo, je pro ně důkazem, že majitelé a vedení podniku neplnili povinnosti řádného hospodáře. Jakkoliv znějí taková prohlášení zdánlivě logicky, neodpovídají tržní realitě. Zaprvé, ceny uhlí skutečně podléhají cyklickému vývoji, ale ten nelze předvídat tak jednodušše, jak závěry komise naznačují. Poslanci tak prokazují buď totální neznalost ekonomických zákonitostí, nebo snahu podpořit své závěry nepravdivými argumenty. V ekonomice se tomuto efektu říká zkreslení zpětného pohledu – viděno zpětně se nám zdá, že všechno muselo dopadnout přesně tak, jak se to nakonec stalo. V čem leží podstata investičního rizika, zřejmě členům komise nikdo nevysvětlil.

Připomeňme, že k vyhlášení insolvence společnosti došlo roku 2016 po měsících marných pokusů o reorganizaci. Jaká byla tehdy situace jiných těžebních podniků ve světě? Jen měsíc před OKD vyhlásila bankrot největší světová soukromá černouhelná těžební společnost Peabody Energy. Mezi srpnem 2015 a květnem 2016 vyhlásily kromě Peabody bankrot další dva velcí světoví producenti černého uhlí a odborníci z newyorského Institute for Policy Integrity tehdy ve své analýze prohlásili, že nezažíváme pouze éru krachu velkých uhelných společností, ale krachu uhlí jako suroviny. Jako příčiny uváděli zejména konkurenci levnějšího zemního plynu a tlak na  snižování emisí skleníkových plynů.

Právě celosvětový odklon od uhlí je významný a nezanedbatelný faktor, který učinil pokles cen uhlí v minulých letech výjimečným. Nejedná se totiž o pouhý cyklický pokles cen uhlí, ale také o projev postupného konce uhelné éry. Dokonce i v ČR již vznikla uhelná komise, která má naplánovat definitivní konec využívání uhlí v českém průmyslu a energetice. V takových podmínkách nelze aplikovat standardní vzorce, kterými se byznys řídil v minulosti, protože celé odvětví zažívá unikátní proces definitivního útlumu. Zatímco společnosti v jakémkoliv druhu podnikání běžně plánují svůj růst, prosperitu a expanzi, uhelné společnosti po celém světě dnes plánují, jak učinit nevyhnutelný konec co nejmíň bolestným.

Kromě této skutečnosti je férové přiznat, že tou dobou nekrachovaly jen uhelné podniky. Ve stejném roce se do úpadku dostal  například i strojírenský podnik Vítkovice Power Engineering podnikatele Jana Světlíka, který byl často dáván za příklad oblíbeného lokálního podnikatele právě v protikladu k majitelům OKD. Krach jako přirozená součást tržní ekonomiky ale ohrožuje všechny společnosti  bez rozdílu a vlivu mediálního obrazu jejich majitelů.

Dojmy před soudem

Pokud už komise selhala v porozumění ekonomickým procesům, dokázala alespoň svou politickou a právní erudici? Jestli si za cíl původně vytkla prošetřit politickou odpovědnost, tak ve zprávě poslanci sami přiznávají, že na tento úkol rezignovali, když privatizaci označili za „politické rozhodnutí své doby, se kterým nemíní vyšetřovací komise polemizovat. Nehodlá polemizovat ani se způsobem privatizace, to bylo na rozhodnutí vlády.“ Naopak do značné míry přenesli působnost komise do roviny trestně-právní – předseda komise Černohorský oznámil, že se chystá podat 14 trestních oznámení.

Komise se domnívá, že pokud státu při privatizaci vznikla škoda, měl by se domáhat její náhrady. Konkrétně toho chce vyšetřovací komise docílit podáním stížnosti k Evropské komisi (EK). Problémem zřejmě bude, že pokud EK uzná oprávněnost stížnosti, pak bude český stát vyžadovat peníze sám po sobě, protože jako právní nástupce celého řetězu vlastníků OKD dnes vystupuje Správce pohledávek OKD, která zdědila všechny finanční pohledávky po OKD. Buď se tak jedná pouze o symbolický krok, který v praxi nebude mít důsledky, nebo vyšetřovací komise doufá ve vymáhání peněz po bývalých vlastnících OKD. Nebere přitom v potaz, že spor se stejnou podstatou již proběhl v Londýně a britský soud na jednání tehdejších majitelů neshledal nic protiprávního, i když věc posuzoval z hlediska českého práva.

Vyšetřovací komise nepřinesla v podstatě žádné nové informace, pouze pospojovala ty již známé do uceleného příběhu. Problémem je, že hned několik klíčových osob odmítlo s komisí spolupracovat kvůli její údajné podjatosti. Pokud se trestní oznámení dostanou až k soudu, začne se přezkoumávat jejich trestně-právní podstata a pak teprve se ukáže, jestli bylo porušeno právo. To je asi nejzávažnější vada na kráse celé komise – reflektuje dojmy jejích členů, nikoliv tvrdou právní realitu. A faktem je, že v 90. letech panoval v majetkových věcech právní chaos. Kdo za něj nesl politickou odpovědnost? K tomu se mohla komise vyjádřit, ale zřejmě nenašla odvahu kritizovat figury, kteří se dodnes pohybují v nejvyšších patrech naší politické scény. Jak obstojí dojmy a pocity poslanců před soudem, to se teprve dozvíme. Jak naši volení zástupci rozumějí zákonům tržní ekonomiky jsme se z práce i výsledků komise již dozvěděli a příliš důvodů k optimismu to českým občanům nedává.