PPK: V dekarbonizaci je potřeba zbavit se ideologického absolutismu
Podzimní plynárenská konference představila v panelu Barbaru Jinksovou, Victora Bernabeua, Wolfganga Peterse a Patricka Peicherta. Debatovali o tom, jak v současné době EU pracuje na rozvoji obnovitelných a nízkouhlíkových plynů, jako je vodík a biometan, které mohou přispět k dosažení klimatických cílů EU.
Distribuční sítě vodíku mohou zajistit základní spojení mezi výrobci a spotřebiteli této komodity, což může vést ke snížení emisí CO2 o více než 500 milionů tun ročně, vytvořit v Evropě milion pracovních míst a podpořit dekarbonizaci evropské výroby a tím zabránit odlivu průmyslu do zemí s menšími požadavky na dekarbonizaci procesů.
To je jeden ze závěrů, ke kterému dospěla iniciativa Ready4H2 sdružující 70 provozovatelů distribučních a místních plynárenských sítí a národních sdružení v 9 zemích Evropy. Za Česko je členem GasNet. Na Podzimní plynárenské konferenci ji v panelu zabývajícím se evropskou perspektivou na plynárenství představila Barbara Jinksová, ředitelka iniciativy a jedna ze tří přednášejících žen na PPK.
V diskuzi potom upozornila, že podle analýzy agentury IRENA bude splnění cílů Pařížské dohody o změně klimatu z roku 2015 vyžadovat zvýšení podílu elektřiny v energetickém mixu z 22 % v roce 2020 na 51 % v roce 2050. To podle Jinksové představuje dostatek prostoru pro využití plynů.
„Úkolem Evropy ale není říct, že frakování fungovat bude a vodík fungovat nebude. Musíme dovolit všechno jádro, nízkoemisní vodík, biometan, CCU/CCS,“ zmínila ředitelka Ready4H2.
Technologická neutralita
NA principu technologické neutrality se obecně shodli všichni panelisté.
„Legislativci se vzdálili realitě, nemáme incentivy pro biometan nebo biometanové cíle, nemáme podporu například modrého nebo růžového vodíku. Soustředíme se pouze na obnovitelný vodík, ale chybí nám regulace a správné kombinace podpory různých alternativ,“ řekl v diskuzi Victor Bernabeu, policy director sdružení Eurogas.
Po závazných cílech pro výrobu biometanu v EU už loni volala například Světová bioplynová asociace a 46 dalších organizací, které se podílejí na dekarbonizaci plynárenství v Evropě. Napsaly společný dopis tvůrcům politik Evropské unie, v němž vyzývají EU, aby do vodíkového a plynového balíčku zahrnula závazný cíl pro rozšíření biometanu do roku 2030.
Kromě toho signatáři požadují širší závazný cíl na úrovni EU pro rozvoj všech obnovitelných plynů, doplněný konkrétními opatřeními, která by nařídila snížení intenzity skleníkových plynů ve skladbě plynů do roku 2030.
Bezpečnost, dostupnost a udržitelnost
Bernabeu také upozornil, že EU se ve veškeré legislativě soustředila pouze na udržitelnost a vypadly další dva pilíře - bezpečnost dodávek a cenová dostupnost.
To je jedna z chyb, kterou dle Wolfgang Peters, vlastníka „The Gas Value Chain Company GmbH“, který dříve působil ve společnostech RWE Transgas, Duke nebo Mobile, dělá Německo.
„Německo se soustředí pouze na vodík nepřemýšlí o cenové dostupnosti. K tomu navíc zakazujeme využití dalších možností, jak dekarbonizovat, jako je jádro. Procházíme tak uhelným a jaderným phase outem, zakazujeme si využití CCU/CCS a produkci vodíku extrémně regulujeme,“ uvedl v debatě Peters.
Vodík je tak dle panelistů součástí řešení, ale není řešením jediným a bylo by vhodné, aby se začaly se stejným důrazem rozvíjet i další plyny.
Mohlo by vás zajímat:
Pokud jde o dekarbonizaci, je opravdu potřeba se zbavit ideologie. Dekarbonizace je toti jen pouhou ideologií, která vůbec nic neřeší. Klimatickou změnu tedy rozhodně ne!
Souhlas, hlava me nebete, kdyz si ctu o planech stavet zarizeni, ktera budou ukladat uhlik do zeme nebo kam.
Miliardy euro nebo dollaru na neco, misto ceho je efektivnejsi sazet stromy a zalesnovat.
To ze to jde postavit, neznamena ze to k necemu je, ne?!
No bioplyn může pomoc. Někde jsem četl, že z 1000m3 odpadní vody se dá vyprodukovat 100m3 bioplynu, takže 50-60m3 biometanu.
Praha má 307 000 m3 odpadní vody denně, takže 15 000 - 18 000 biometanu denně, 5.5 -6.5 miliónů m3 metanu ročně.
Jenže celá ČR spotřebuje 6.5 miliard m3 metanu ročně.
A celkové množství biometanu, které jsme v ČR schopni vyprodukovat ze všech zdrojů nedosáhne ani 1 miliardy m3. Prostě množství biologických zdrojů z kterých se dá bioplyn vyrábět je kvantitativně omezen.
Jenže biometan lze vyrobit ze všecho organického materialu termickým, bakteriologickým rozkladem. Při tom vznikající také pevný uhlík lze neškodně využivat. Navíc nikdo nechce být energeticky závislý jenom na této komoditě. Je to jenom další článek do energetické mozaiky nezávislosti a postupného kontraverzního vyloučení zatím velkých jaderných mamutů a následně i těch malých podle okolností vývoje společně s hospodárností, potřebnou doprovázející efektivitou.
Vyrábět termicky biouhel z bioodpadu a dávat ho do půdy je smysluplné. Je to jediná metoda, co levně ukládá uhlík a ještě intenzivně zvyšuje úrodnost, strukturu a vodní akumulaci půdy.
Bioplyn (metan) se v čistírnách odpadních vod už dávno využívá , jak pro vytápění objektů tak pro ohřev kalu v reaktorech ( fermentorech). Co je navíc se už dávno využívá v kogeneračních jednotkách , kde se využije teplo a také vyrobí elektřina. Pokud je produkce bioplynu vyšší,než lze lokálně užitkovat a plynojem je plný, spálí se v hořáku. To ale, pokud si pamatuji, není tak častý případ. Takže blouznění o nějakém razantním navýšení energie z bioplynu je zase jen halucinace.
V ÚČOV Praha jela plynová turbína od 70 let a ani EE ani teplo provozu nestačilo. Nyní jsou tam kogenerační jednotky s motory. Zda mají přebytky nevím.
Zbavit se ideologického absolutismu v dekarbonizaci znamená zbavit se dekarbonizace.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se