Zpráva GIE: Dopad krize na dekarbonizaci ve středovýchodní a jihovýchodní Evropě

Organizace Gas Infrastructure Europe (GIE) sdružující zástupce provozovatelů plynových přepravních soustav, zásobníků plynu a LNG terminálů představila 16. listopadu zprávu o pokroku v dekarbonizaci regionu středovýchodní a jihovýchodní Evropy (CEE a SEE), kterou připravila ve spolupráci se společností Deloitte. Třetí vydání této zprávy se zaměřuje na dopady energetické krize na dekarbonizační plány a plynárenskou infrastrukturu.

Zpráva o dekarbonizaci regionů CEE a SEE podrobně zkoumá situaci ve 14 zemích, mezi něž patří Česká republika, Estonsko, Chorvatsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko a Řecko. Analyzuje klíčové informace týkající se energetických trhů, emisí, stanovených emisních cílů a hlavních výzev a strategií spojených s dekarbonizací. Zpráva rovněž poskytuje přehled o národních a přeshraničních projektech zaměřených na dekarbonizaci.

Letošní vydání se soustřední zejména na dopad energetické krize po napadení Ukrajiny Ruskem v únoru 2022. Popisuje, jak se změnily toky plynu v Evropě, vzestup významu zkapalněného zemního plynu a plynových zásobníků, a také roli takzvaných zelených plynů, jako jsou vodík a biometan, v kontextu evropské legislativy.

Zpráva je rozdělená na 3 části – regionální analýzu, sektorovou analýzu a ve třetí části se stručně věnuje jednotlivým zemím.

Regionální analýza

V části věnované regionálním otázkám se zpráva zaměřuje zejména na vysokou energetickou náročnost ekonomik v daném regionu. I přesto, že některé země, jako například Maďarsko nebo Slovensko, zaznamenaly snížení energetické náročnosti svých ekonomik, a to i přes nárůst ekonomické aktivity v období po pandemii covidu-19, všechny ostatní země v regionu, s výjimkou Rakouska a Kypru, zůstávají nad průměrem EU.

Region také vykazuje vysoký podíl uhlí a ropy na celkovém energetickém mixu. Důležitou roli hraje návrat přibližně 11 GW uhelné kapacity do pohotovostního režimu z důvodu vysokých cen zemního plynu. Přesto všechny země regionu, s výjimkou Polska, vyjádřily záměr ukončit spalování uhlí v krátkodobém nebo střednědobém horizontu.

"Zatímco energetická krize přinesla významný nárůst výroby elektřiny a tepla z uhlí, z dlouhodobého hlediska jsme stále na cestě k plánovanému odstavení uhlí. Zrychlená těžba zbývajících dostupných zdrojů uhlí zkrátila životnost těchto ložisek. Proto je dokonce pravděpodobné, že některé země mohou postupně vyřazovat uhlí dříve, než bude dosaženo plánovaných oficiálních dat pro postupné vyřazení,“ říká Miroslav Lopour, senior manažer pro energetickou strategii ve společnosti Deloitte

Dopady energetické krize

Energetická krize po napadení Ukrajiny Ruskem v únoru 2022 dopadla zejména na strategii využívání zemního plynu v regionu. Poptávka v EU v roce 2022 celkově klesla o 13,2 %. V regionu CEE a SEE prudce poklesl dovoz plynu z Ruska, který byl nahrazen zejména dodávkami zkapalněného zemního plynu (LNG). Tato změna výrazně ovlivnila toky plynu v regionu, přičemž tradiční tranzitní země, jako jsou Česko, Rakousko a Slovensko, se staly konečnými destinacemi pro LNG. Objevila se rovněž potřeba nových infrastrukturních projektů, které by spojily vnitrozemské státy s přístavy LNG na pobřeží. V případě České republiky se to týká například propojení s Polskem Stork II. Zásadní roli v krizi sehrály i zásobníky plynu.

Reakce EU přinesla několik krizových opatření, jako je například nařízení o uskladňování zemního plynu, ale i důraz na dekarbonizaci a zajištění alternativních dodávek. Plán REPowerEU z května 2022 obsahuje opatření zaměřená na úsporu energie, výrobu čisté energie a diverzifikaci energetických zdrojů s hlavním cílem posílit strategickou odolnost Evropy a snížit její závislost na ruském plynu.

Jedním z cílů plánu REPowerEU je i dosáhnout do roku 2030 výroby 35 miliard krychlových metrů biometanu ročně. Plán také stanovuje cíl evropské produkce čistého vodíku na 10 milionů tun do roku 2030. Import ze zemí mimo EU má být do roku 2030 rovněž na úrovni 10 milionů tun ročně.

O urychlení dekarbonizace se snaží i revize směrnice o obnovitelných zdrojích RED III, která přichází s navýšením cílů pro obnovitelné zdroje na úroveň 42,5 % do roku 2030, ale i s opatřením na urychlení povolovacích procesů pro budování obnovitelných zdrojů a cílem pro spotřebu zeleného vodíku v průmyslu.

V regionu CEE a SEE má navzdory těmto plánům stále své místo v dekarbonizačních strategiích i zemní plyn, a to zejména jako náhrada za uhlí. V Česku je to například připravovaný projekt odklonu od uhlí k plynu a vodíku v režii Plzeňské teplárenské.

„Evropská komise požádala o tuto regionální analýzu, protože jí chyběly informace o energetických systémech v této geografické oblasti. Naše práce byla zaměřena na vyplnění této mezery s cílem podporovat úsilí orgánů EU a usnadnit efektivní a inkluzivní přechod. Od té doby uplynuly tři roky, a toto třetí vydání reflektuje čísla z loňské krize, která ukazuje význam regionu při podpoře realizace iniciativy REPowerEU,“ uvedla Boyana Achovski, generální tajemnice GIE

Zdroj: GIE. Boyana Achovski, generální tajemnice GIE

Sektorová analýza

Zpráva se zaměřuje na postup dekarbonizace v různých odvětvích. Stejně jako v předešlém roce i letos představují největší zdroje emisí sektory průmyslu a energetiky. V oblasti dopravy byl zaznamenán pouze omezený pokrok. Naopak významné zlepšení bylo dosaženo v oblasti výroby elektřiny. I v sektoru teplárenství došlo k některým menším pokrokům.

Zpráva zdůrazňuje, že nová legislativní opatření na úrovni EU, rozšíření systému obchodování s emisními povolenkami EU ETS II na sektor dopravy a vytápění, a obecně tlak vyvolaný energetickou krizí by měly mít pozitivní vliv na celkový proces dekarbonizace.

Zelené plyny

Zpráva GIE se rovněž zabývá rozvojem trhu s biometanem a vodíkem v daném regionu. Hodnotí politickou podporu a úroveň legislativního rámce. U biometanu je spíše kritická k pomalému rozvoji trhu navzdory potenciálu, který v regionu existuje. V oblasti vodíku jsou země CEE a SEE aktivní v několika projektech. Klíčovým faktorem pro rozvoj trhu s oběma plyny bude však jasný legislativní a regulatorní rámec podpory.

Zpráva rovněž uvádí několik projektů v oblasti vodíkové infrastruktury. V případě České republiky je zmíněn například Středoevropský vodíkový koridor (CEHC), jehož cílem je do roku 2030 vybudovat koridor pro přepravu vodíku z Ukrajiny přes Slovensko a Českou republiku do oblastí poptávky po vodíku v Německu a EU.