Hydrogen Days: Jak překonat bariéry na cestě k vodíkové revoluci?

Publikum pražské konference Hydrogen Days, složené z více než 250 účastníků z 19 zemí, mělo příležitost prodiskutovat stav trhu, regulace a legislativy, které rozvoj trhu s nízkoemisním a bezemisním vodíkem ovlivňují. Rezonovala témata jako rozvoj vodíkového hodnotového řetězce, finanční podpora projektů i pravidla výroby bezemisního a nízkoemisního vodíku. Že tato témata rezonují, ukazuje i nejnovější číslo The Hydrogen Europe Quarterly, které se zabývá mimo jiné tím, jak přispět k rozvoji vodíkových projektů.

Navzdory pokroku v oblasti regulace a rozsáhlému souboru připravovaných projektů se evropský trh s obnovitelnými a nízkouhlíkovými vodíkovými zdroji stále potýká s tím, že se projekty zřídkakdy dostávají do fáze konečného investičního rozhodnutí.

The Hydrogen Europe Quarterly uvádí, že pouze 4 % globálních vodíkových projektů dosáhla konečného investičního rozhodnutí a že většina z nich se nachází v Číně.

Situaci mohou částečně vysvětlit i některá témata, která rezonovala na pražské konferenci Hydrogen Days – například chybějící smlouvy o odběru vyrobeného vodíku. S tím může souviset jeho cena, na kterou mají vliv požadavky na výrobu obnovitelného i nízkoemisního vodíku, představené Evropskou komisí.

Loňský ročník konference se zabýval především regulací. Podtitulem letošního bylo „Vodík - od politiky k podnikání“ a vyjádřilo se zde přes 40 řečníků z komerčních, výzkumných a vzdělávacích institucí, ale stejně tak z řad investorů, zástupců firem, státních institucí či samospráv, kteří se aktivně podílejí na rozvoji různých oblastí, kterých se vodík dotýká, případně dotýkat bude.

„Úspěch je možný pouze tehdy, když všechny klíčové zúčastněné strany vodíkové komunity budou na řešení těchto výzev spolupracovat,“ uvedl předseda vědeckého výboru konference Karel Bouzek.

Pro rozvíjející se trh je pomalejší tempo typické. Letos se ale zdá, že co do počtu projektů, které obdržely finální investiční rozhodnutí (FID), bude rozvoj rychlejší.

V prvních dvou měsících roku dosáhly FID další čtyři projekty o příkonu 35 MW, z nichž tři jsou založeny na elektrolýze vody, a čtvrtý projekt, Tarragona Ecoplanta společnosti Repsol s rozpočtem 800 milionů eur, který bude vyrábět metanol z obnovitelných zdrojů. Několik dalších bylo uvedeno do provozu.

„Nic se nestane ze dne na den. Solární energie generuje více investic než ropa, ale trvalo to desítky let. Také bateriím trvalo zhruba 40 let, než se dostaly do gigawattového měřítka,“ řekl pro The Hydrogen Europe Quarterly Mathieu Guesné, CEO francouzské firmy Lhyfe, která produkuje vodík.

Finanční podpora

Nic se nestane ze dne na den a už vůbec ne bez finančních prostředků. Zatímco využití komerčního dluhu, by mělo být cílem všech stran podnikajících v oblasti vodíku, jak píše The Hydrogen Europe Quarterly, podpora v rané fázi od multilaterálních bank a rozvojových finančních institucí je pro úspěch odvětví naprosto zásadní.

Schopnost zajistit si financování a zároveň se vypořádat se zvýšeným rizikovým profilem je to, co nakonec toto riziko sníží.

Jednou z takových institucí je Evropská investiční banka (EIB). V posledním desetiletí vynaložila 1,3 miliardy eur na financování projektů v oblasti obnovitelného vodíku. Prostřednictvím balíčku REPowerEU+ ve výši 45 miliard EUR by EIB měla do roku 2027 poskytnout dalších 150 miliard EUR pro nové investice do zelené energie a technologií obecně, tedy včetně obnovitelného vodíku.

„Vidíme okamžitý potenciál obnovitelného vodíku jako náhrady konvenčního vodíku vyráběného v průmyslových odvětvích, jako je ocelářství, chemický průmysl a výroba hnojiv,“ uvedl Thomas Östros, viceprezident Evropské investiční banky (EIB), když vysvětloval zájem o vodík.

Že je o podporu zájem, se ukazuje na výsledcích druhé vodíkové aukce vyhlášené Evropskou vodíkovou bankou. Druhá celoevropská vodíková aukce přilákala asi poloviční počet nabídek oproti předchozí aukci, přesto byla aukce zhruba čtyřnásobně přeplněná.

Pokud by byly realizovány všechny přihlášené projekty, došlo by k výstavbě 6,3 GW elektrolyzérů, které by za 10 let vyrobily více než 7,3 milionu tun zeleného vodíku. Na roční bázi se jedná o zhruba 7 % z cíle EU pro výrobu zeleného vodíku v roce 2030.