Polsko zjišťuje, že potřebuje OZE. Výstavbě OZE zametá cestu netradičními způsoby

Polsko má ze zemí EU jednu z nejtěžších výchozích pozic k transformaci svého energetického sektoru. Po několika letech, kdy vláda spíše vytvářela překážky rozvoje obnovitelných zdrojů energie a přeměny energetiky se zdá, že v polské energetice postupně dojde k obratu. Alespoň to tak vypadá z posledních kroků vlády. Hlavním důvodem tohoto obratu jsou vysoké ceny související s emisemi skleníkových plynů, které podstatně vstupují do konečné ceny energie. Polská vláda proto reviduje legislativu a odstraňuje překážky rozvoje obnovitelných zdrojů energie.

Pokud má být v Evropské unii vybrána jedna země, která má k nízkouhlíkové energetice asi nejdále, jednalo by se zřejmě o Polsko. I dnes se v Polsku vyrábí přibližně 70 % elektřiny z černého a hnědého uhlí. Ačkoliv se to zdá jako vysoké číslo, ještě v roce 2010 byl tento podíl 85 %, v roce 2000 dokonce 95 %. Tento pokles ve využívání uhlí má na svědomí, mimo jiné, vyšší využívání obnovitelných zdrojů energie v posledních letech. I v dalších letech to budou hlavně obnovitelné zdroje, které budou tlačit na podíl uhlí v energetickém mixu.

První část o energetice v Polsku je dostupná ZDE.

Polská hnědouhelná elektrárna Belchatów. Zdroj: b3tarev3 / Creative Commons / Public Domain Mark 1.0

Přestože je Polsko zemí, která má obrovský potenciál v oblasti obnovitelných zdrojů energie, nedaří se jej dlouhodobě naplnit. Na vině je přitom z části také polská vláda.

To se naposledy ukázalo v první polovině letošního roku, kdy polská vláda stáhla návrh na aktualizaci polské energetické politiky do roku 2040. Aktualizace vznikla jako reakce na původní verzi energetické politiky. Ta byla často kritizována jako málo ambiciózní, a proto byla její aktualizace, která slibovala mnohem rychlejší přechod k obnovitelným zdrojům, přijímána velice pozitivně.

Tato aktualizace energetické politiky měla za cíl do roku 2030 zdvojnásobit instalovaný výkon obnovitelných zdrojů energie na 50 GW a do roku 2040 dokonce na 88 GW. V roce 2040 tak měly obnovitelné zdroje pokrývat až 51 % spotřeby elektřiny v zemi. Pokud by se tento scénář naplnil, jednalo by se o unikátní obrat: pozici hnědého a černého uhlí, které dnes pokrývají svojí výrobou cca dvě třetiny spotřeby elektřiny, by totiž nahradily obnovitelné zdroje.

Solární elektrárna. Zdroj: Pixabay

Ministerstvo aktualizaci energetické politiky ale na poslední chvíli zrušilo. Údajně kvůli sporům, které její publikace vyvolala mezi vládou a odbory, které zastupují uhelný sektor. Ty se pochopitelně obávají, že v důsledku rychlejší proměny energetiky budou ohroženy zaměstnanecké pozice, které jsou na energetiku založenou na uhlí navázány.

Dřívější negativní postoj vlády se postupně mění

Polská vláda se k obnovitelným zdrojům dříve stavěla spíše negativně. Polsko bylo jedním z prvních států, které zavedlo takzvané 10H pravidlo. Toto pravidlo (zjednodušeně) stanoví, že stavba větrné elektrárny musí být od nejbližšího obydlí nejméně ve vzdálenosti desetinásobku své výšky. To je v závislosti na větrné elektrárně cca 1,5 km daleko.

Důsledkem zavedení 10H pravidla bylo, že odhadem pouze 0,26 % plochy Polska zůstalo využitelné pro výstavbu větrných elektráren. To není překvapivé. Důsledek ve všech zemích, které toto pravidlo zavedly, byl stejný. Rozvoj větrných elektráren se v dané zemi prakticky zastavil. I dnes platí, že projekty, které nyní v Polsku stojí nebo jsou v různé fázi realizace, zpravidla získaly stavební povolení před zavedením tohoto kontroverzního pravidla.

Negativní postoj vlády k OZE se projevil i v daňové oblasti. Na první pohled nenápadná změna, jako je změna zákonné definice „větrné elektrárny“, byla další překážkou rozvoje větrných elektráren.  Podle nové definice se totiž platila daň z nemovitosti z hodnoty celé větrné elektrárny, a nikoli pouze z jejich stavebních prvků, jako tomu bylo před změnou definice. Ačkoliv došlo později k úpravě legislativy tak, aby daň odpovídala hodnotě před zmiňovanou úpravou, řadu projektů to negativně ovlivnilo.

Větrné elektrárny v americkém státu Texas. Autor: Daxis @flickr

Na restriktivní politiku Polska ostatně doplatil i polostátní ČEZ. Ten měl v Polsku rozpracovaných několik projektů větrných elektráren, ale v důsledku politických opatření, mimo jiné změny daňové zátěže, polské projekty ztratily na atraktivitě.

Časy se mění – Polsko OZE potřebuje

Jak ale ukazuje poslední vývoj ohledně energetické politiky Polska, časy se mění a i uhelné Polsko má v úmyslu OZE opětovně mohutně podporovat. Přestože tedy zatím přetrvávají politické tlaky na zachování role uhlí, i Polsko míří k přeměně svého sektoru a vymýšlí, jak dále energetiku ozelenit.

A má k tomu důvod. Ačkoliv Polsko jednoznačně patří mezi členské státy, které si s plněním závazků vyplývajících z členství v Evropské unii tolik nelámou hlavu, zvýšené cíle v oblasti obnovitelných zdrojů a vyšší náklady na emisní povolenky je k přeměně energetiky postupně nutí.

Jak ulehčit soustavám? Sdílení připojovacích vedení a zjednodušení výstavby přímých vedení

V letošním roce přichází celá řada legislativních návrhů, které mají podpořit přímo i nepřímo výstavbu obnovitelných zdrojů energie. Hlavními dvěma změnami je úprava zákona ohledně přímého vedení a sdílení připojovacího místa (označované jako „cable pooling“).

Ačkoliv se nejedná o převratné změny nebo zcela nový způsob podpory, sektor OZE o obou změnách mluví jako o klíčových změnách, které mají usnadnit výstavbu OZE při pouze omezeném využití přenosových a distribučních soustav. To je právě účelem obou opatření:

• přímé vedení má zajistit, že elektřina bude přímým vedením dodávána odběrateli bez využití distribuční soustavy a
• sdílení připojovacího místa má zajistit maximální využití kapacity soustavy díky umístění více různých zdrojů k jednomu připojovacímu místu, které se mohou částečně vzájemně doplňovat (např. solární a větrné elektrárny).

Elektrické vedení v Kalifornii. Zdroj: Mayr / Creative Commons / CC-BY-2.0

Hlavní překážka využití obou přístupů přitom byla pouze administrativní – polská legislativa nastavila takové překážky, které neumožňovaly přímé vedení ani sdílení připojovacího místa efektivně využít.

Přímé vedení bylo v Polské legislativě po dlouhou dobu nastaveno nevhodně a kvůli tomu v praxi nebylo využíváno. Od roku 2005 dokonce údajně nebylo postaveno žádné přímé vedení. Důvodem bylo, že pro výstavbu každého přímého vedení byl nutný souhlas polského energetického regulačního úřadu. Ten byl udělen pouze v případě, kdy byla odmítnuta žádost o připojení do přenosové nebo distribuční soustavy. Ačkoliv tedy bylo přímé vedení legislativou povoleno, praktické překážky neumožňovaly jeho realizaci. Proto pak nemohly být využívány výhody přímých vedení pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie.

Přímé vedení má přitom řadu výhod a může umožnit rozvoj obnovitelných zdrojů bez toho, aby byly zatěžovány distribuční a přenosové soustavy, které často nedisponují dostatečnou distribuční nebo přenosovou kapacitou. Tento problém se bude s narůstajícím podílem OZE v soustavě spíše zvyšovat, pokud nebudou adekvátně rychle rozvíjeny také distribuční a přenosové soustavy. Výhodou podpory přímého vedení je tak rozvoj OZE bez zatížení soustav (pro stát) a pro spotřebitele také (zpravidla) žádné nebo nižší regulované poplatky (viz dále).

Aby došlo k urychlení výstavby přímých vedení, podstatně se zjednodušuje proces, který v Polsku vede k povolení výstavby přímého vedení. Především již není nutný souhlas předsedy energetického regulačního úřadu s jeho výstavbou a ani není nutné prokazovat, že v soustavě není nedostatečná distribuční nebo přenosová kapacita. Nově v případě projektů s instalovaným výkonem nižším než 2 MW postačí, pokud je výstavba přímého vedení oznámena energetickému regulačnímu úřadu.

Přestože odběr elektřiny přímým vedením nebude zatížen běžnými regulovanými poplatky (za přenos a distribuci elektřiny), odběratelé by měli platit alespoň solidární příspěvek na rozvoj soustavy.

Sdílení připojovacích míst je dalším opatřením, které si postupně nachází cestu do polské legislativy a které má zajistit rozvoj obnovitelných zdrojů bez nadměrného zatěžování distribučních a přenosových soustav. Princip sdílení připojovacích míst je přitom relativně jednoduchý – v rámci jednoho připojovacího místa je připojeno více zdrojů, čímž je nutná nižší kapacita přípojky, než pokud by byly zdroje připojeny samostatně. Změna legislativy odstraňující bariéry pro sdílení připojovacích míst je již účinná, a to od 1. října tohoto roku.

Ačkoliv se může jednat o samozřejmou věc, kvůli regulatorním překážkám nebylo v Polsku sdílení připojovacího místa pro více zdrojů prakticky možné. Nyní jej sektor obnovitelných zdrojů vítá, jelikož může uvolnit další prostor pro nárůst výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

To vede k optimalizaci zatížení a ke stabilnějšímu výkonu dodávanému do soustavy díky využití rozdílného výkonového profilu různých druhů obnovitelných zdrojů (například solární a větrné elektrárny). Tento hybridní systém umožňuje lepší využití existujících připojení do soustavy, vede k vyššímu využití instalovaného výkonu a provozní účinnosti. Polsko si od zavedení sdílení přípojných míst slibuje, že částečně obejde problém nedostatku dostupné kapacity pro připojení obnovitelných zdrojů.

Uvolnění 10H pravidla

Jednou z hlavních překážek pro rozvoj onshore větrných elektráren je pravidlo 10H. Jeho zavedení bylo kritizováno od okamžiku jeho zavedení a podle odhadů bylo v jeho důsledku možné postavit větrnou elektrárnu pouze na 0,28 % území Polska.

K uvolnění pravidel dochází po dlouhých 7 letech, kdy bylo pravidlo účinné. Nově mohou obce ve svých územních plánech samy určit, v jaké vzdálenosti a jakých lokalitách bude možné větrnou elektrárnu postavit. Zůstala pouze minimální hranice – 700 metrů od nejbližších obytných nebo smíšených obytných budov. Ve srovnání s původním pravidlem je minimální vzdálenost od obydlí přibližně poloviční (při výšce větrné turbíny cca 150m).

Nové pravidlo rozšíří plochy, na kterých lze větrné elektrárny postavit cca šestnáctkrát. Podle odhadů vlády tak bude pro výstavbu větrných elektráren vhodných cca 4-5 % území Polska.

Oborové organizace doufaly v nižší minimální vzdálenost od obydlí – v první fázi legislativního procesu se hovořilo o 500 m. Přesto se i díky minimální vzdálenosti 700 m uvolní místo pro výstavbu až 12 GW instalovaného výkonu.

Zrychlení povolování pro jádro, OZE, SMR i LNG terminály

Povolovací procesy energetických projektů jsou v posledních letech hlavním problémem jejich realizace. I proto se na ně zaměřila evropská legislativa – již v roce 2013 byly určeny tzv. projekty společného zájmu, jejichž povolovací postupy měly být na úrovni členských států maximálně upřednostněny. S vyšším tlakem na rozvoj obnovitelných zdrojů upravila povolovací procesy samostatně také směrnice o obnovitelných zdrojích (tzv. RED II, jejíž povolovací část byla v ČR částečně transponována novelou energetického zákona označovanou jako Lex OZE I.).

Polsko v letošním roce oznámilo hned několik úprav zákonů, které mají transformaci energetiky urychlit. Úpravy se přitom netýkají pouze OZE, ale také výstavby energetické liniové infrastruktury, LNG terminálů nebo malých modulárních reaktorů.

LNG terminál ve Svinoústí. Zdroj: Polskie LNG

V oblasti obnovitelných zdrojů jde především o implementaci již zmíněné směrnice RED II. Kromě úlev v povolovacích řízení pro menší projekty OZE má být zaveden pro OZE specializovaný úřad, který bude jednotným úřadem určeným pro povolování OZE projektů (Krajowy Punkt Kontaktowy OZE). Podle směrnice RED II by měl každý stát zřídit jeden příslušný orgán, který má celé řízení zprostředkovat a pro žadatele jej usnadnit.

Dalším připravovaným ulehčením je zákon zjednodušující povolovací procesy pro jaderné projekty nebo LNG terminály. V případě těchto staveb je často nejdelší částí posuzování dopadů záměru na životní prostředí. Právě na jeho zkrácení míří novela zákona projednávaná polským parlamentem.

Například jaderné projekty budou moci získat výjimku ze standardního procesu posuzování dopadů na životní prostředí. O výjimce musí rozhodnout polská vláda, přičemž výjimku udělí pouze projektům, u nichž existují okolnosti odůvodňující nutnost okamžité realizace investice. Projekty s udělenou výjimkou budou povinny projít zjednodušeným postupem, ve kterém navíc budou omezeny možnosti aktivní participace environmentálních spolků.

Polsko založí ministerstvo pro transformaci energetiky

V rámci předvolebních slibů současná vláda přislíbila, že pokud bude znovu zvolena, zřídí ministerstvo pro transformaci energetiky. Přestože polská vláda zřejmě míří spíše na zisk politických bodů, ukazuje to na skutečnost, že transformace energetiky se dostává do popředí zájmu.

Ministr Piotr Naimski podepisuje Polsko-Americkou mezivládní dohodu; Zdroj: Piotr Naimski

Obdobné ministerstvo přitom již existovalo. Ministerstvo energetiky vzniklo poprvé v roce 2015, kdy se vládní strana Právo a spravedlnost dostala k moci. Po volbách v roce 2019 převzalo kompetence ministerstva energetiky ministerstvo spravující státní majetek (ve věcech dohledu nad energetickými a těžebními společnostmi) a ministerstvo klimatu a životního prostředí (ve věcech energetické politiky).

Předvolební boj o voliče nebo skutečná transformace

Poslední vývoj v Polsku tak může sektor OZE naplňovat mírným optimismem. Ačkoliv řada opatření uvedených výše dosud nebyla schválena, je patrné, že se transformace energetiky dostává u našeho severního souseda do popředí.

Zda se jedná pouze o předvolební snahu získat voliče nebo o začátek změny přístupu Polska k energetice, se uvidí až po říjnových volbách.