Zájem energetických společností o Egypt roste. Dodávky plynu do EU mohou posílit energetickou bezpečnost

Východní Středomoří se po několika významných objevech stalo horkým místem pro rozvoj nových nalezišť zemního plynu. Italská ropná a plynárenská společnost Eni oznámila na počátku roku nový objev u egyptského pobřeží. Rozvojové aktivity plánuje v Egyptě i konkurenční britská společnost British Petroleum a američtí giganti Chevron a Exxon Mobil.

Průzkumný vrt Nargis-1 společnosti Eni byl proveden v koncesní oblasti, kterou společnost sdílí s americkou společností Chevron. Obě společnosti jsou provozovatelem průzkumného projektu se 45% podílem. Zbylých 10 % drží egyptská státní společnost Tharwa Petroleum company.

Nález potvrzuje zájem Eni o další rozvoj těžby plynu a ropy ve Středozemním moři. Koncese vztahující se na oblast Nargis Offshore Area o rozloze zhruba 1 800 kilometrů čtverečních nabízí potenciál k dalším průzkumům.

Nové aktivity plánuje i konkurenční společnost British Petroleum. Ta již v listopadu minulého roku oznámila, že získala od egyptské státní holdingové společnosti EGAS dva průzkumné bloky.

"Egypt je pro společnost BP dlouhodobě důležitý – téměř 60 let úspěšného partnerství a více než 35 miliard dolarů v investicích. Nyní se těšíme na ještě úspěšnější budoucnost, kdy budeme i nadále pomáhat uspokojovat rostoucí energetické potřeby Egypta poskytováním cenově konkurenceschopných dodávek plynu a podporovat zemi při přechodu na novou energetiku například zkoumáním možností růstu v oblasti vodíku," uvedla Anja-Isabel Dotzenrath, výkonná viceprezidentka společnosti BP pro plyn a nízkouhlíkovou energetiku.

"V roce 2022 jsme získali čtyři nové průzkumné bloky a rozšíření bloku s potenciálem dalších objevů ložisek plynu, které by mohly být rozvíjeny s využitím stávající infrastruktury. Získání těchto ploch je součástí naší strategie udržení dlouhodobé plošné těžby," dodal Karim Alaa, regionální prezident společnosti BP pro Egypt, Alžírsko a Libyi.

Společnost BP provozuje několik plynových nalezišť v rámci West Nile Delta projektu a má silné zastoupení i ve východní části delty Nilu prostřednictvím svého společného podniku Pharaonic Petroleum Company (PhPC) a vlastnictvím aktiv dalších partnerů.

Kromě těchto aktivit získala na začátku roku 2017 od Eni 10% podíl v koncesi Shorouk. V té je zahrnuto plynové pole Zohr, doposud největší objevené plynové pole ve Středozemním moři s odhadovanými rezervami až 850 miliard kubických metrů zemního plynu.

Letos v lednu udělila egyptská vláda dvě licence průzkum ve vnější deltě Nilu i americké společnosti Exxon Mobil. Díky tomu získá společnost plnou kontrolu nad oběma bloky o celkové rozloze 11 000 kilometrů čtverečních.

Nové naleziště v egyptské části pobřeží ohlásila i další americká společnost Chevron. Dle prvních dat by objev mohl obsahovat až 3,5 bilionu kubických metrů zemního plynu.

Potenciál pro další průzkumy a obejvy existuje i v následujícím období, jelikož na konci loňského roku vyhlásila egyptská vláda výběrové řízení na těžbu ropy a zemního plynu v dalších šesti blocích ve Středozemním moři a dalších šesti blokcích na pevnině v deltě Nilu. Termín výběrového řízení byl stanoven na 30. dubna 2023.

Možná diverzifikace dodávek pro Evropu

Stále nové objevy nalezišť zemního plynu ve východním Středomoří a rozvíjející se aktivita zahraničních společností zvyšuje naděje, že by se region mohl do budoucna stát významným dodavatelem plynu do zemí EU. Ty se dlouhodobě snaží diverzifikovat dodávky z důvodu bezpečnosti.

Podle odhadů Americké energetické informační agentury (IEA) má Egypt po Nigérii a Alžírsku třetí největší zásoby v Africe, které jsou odhadovány na přibližně 2,19 bilionu kubických metrů prokázaných zásob zemního plynu s možností dalších objevů.

Vzhledem k těmto nalezištím, budoucímu potenciálu a již existující exportní infrastruktuře je Egypt jedinou zemí v regionu, která by případně mohla plyn vyvážet samostatně a zároveň se stát významným regionálním uzlem.

Země na rozdíl od jiných zemí v regionu Severní Afriky disponuje dvěma terminály na zkapalnění zemního plynu o celkové kapacitě 17,3 miliardy kubický metrů ročně. Závod španělsko-egyptské plynárenské společnosti SEGAS v Damiettě zahájil provoz již v roce 2004. Od roku 2012 z něj nicméně žádný export neprobíhá. Druhý terminál je v současné době v provozu a nachází se v Idku.

Vývoz LNG ze země v minulých letech stagnoval v důsledku vysoké domací spotřeby, avšak v loňském roce přesáhl 8 milionů tun. To představuje roční nárust exportu o 14 % oproti předešlému roku. Většina exportovaného LNG směřovala do Evropy.

Z regionální spolupráce mohou profitovat obě strany

Vzhledem k exportním terminálům by Egypt mohl umožnit ostatním regionálním producentům, zejména Kypru a Izraeli, přístup na evropský trh prostřednictvím reexportu. V loňském roce Egypt a Izrael podepsaly dohodu o spolupráci s EU, jejímž cílem je zajistit více plynu z východního Středomoří a dosáhnout toho, aby se na průzkumu ložisek v regionu ve větší míře podílely evropské společnosti.

Regionální přístup prostřednictvím sdílení infrastruktury a zdrojů by mohl mít pozitivní obchodní dopad na všechny zúčastněné státy, jelikož by tento krok mohl vést k přílivu investic. Dle analýzy zpracované Ústavem mezinárodních vztahů v Praze existují dvě hlavní možnosti, jak takovou strategii realizovat.

První možností je výstavba plynovodu East Med (Eastern Mediterranean Natural Gas Pipeline), který by ve spojení s již existujícími plynovody Poseidon a IGB posílil propojení regionu se zeměmi jihovýchodní Evropy.

Hlavní otázkou takového řešení je, zda by dodávky byly cenově konkurenceschopné k LNG dováženému z USA. Zároveň v případě Kypru jsou rizikem nevyřešené politické spory s Tureckem. Právě složitá politická situace a mezinárodní spory mohou narušit atraktivitu Kypru, jakožto tranzitní země.

Druhou možností exportu je aktivní využívání a rozvoj LNG kapacit na severním pobřeží Egypta. Ty mohou sloužit pro přepravu nejen egyptských, ale i izraelských a kyperských zásob. Kypr a Egypt již v roce 2016 podepsaly dohodu o výstavbě plynovodu, který by přepravoval plyn z pole Afrodita směrem do Egypta. Takové řešení by Kypru prostřednictvím reexportu zajistilo přístup na světový trh s LNG.

Egyptské kapacity by mohl využít i Izrael, který by mohl dopravovat plyn do Egypta obrácením směru potrubím AGP nebo výstavbou krátkého podmořského plynovodu, propojující lokalitu Leviathan s egyptskými terminály.

Stejně jako v případě předchozí možnosti ovšem i v tomto případě existují významná rizika. Prvním je špatné investiční prostředí poznamenané politickou nestabilitou nejen v zemi, ale i regionu severní Afriky. Existuje zde také velký otazník ohledně vývoje egyptsko-izraelských vztahů a schopnost cenové konkurenceschopnosti s dalšími alternativami dodávek do Evropy.