Ambiciózní norský CCS (carbon capture and storage) projekt, o kterém náš web již <a href="https://oenergetice.cz/emise-co2/norsko-dale-investuje-technologii-zachytavani-ukladani-co2-dovazet-by-se-mohl-cele-evropy/" target="_blank" rel="noopener">několikrát informoval</a>, je na cestě ke své realizaci. Na konferenci pořádané norskou vládou a Evropskou komisí v minulém týdnu uzavřelo několik velkých průmyslových hráčů předběžné dohody na dodávku zachyceného CO2 do úložišť norské ropné společnosti Equinor, která projekt zaštiťuje. Projekt Northern Lights podpořili například ArcelorMittal či výrobce cementu Heidelberg Cement.
Dle Equinoru, který kvůli projektu spojil síly s dalšími společnostmi specializujícími se na těžbu ropy, Shell a Total, jde o první přeshraniční projekt na ukládání uhlíku na světě. Na konferenci pak společnosti podepsaly memorandum o porozumění a státní gigant Equinor nyní doufá v úspěšnost projektu v komerčním měřítku.
Předchozí evropské CCS projekty totiž většinou ztroskotaly kvůli nemožnosti rozšířit technologie, zajistit financování nebo plně využít poskytnutých dotací. Projekt má prozatím zajištěnou podporu norského ministerstva energetiky – dle ministra Kjella Freiberga bude CCS důležitým odvětvím ekonomiky, které vytvoří i velké množství pracovních míst, prozatím ale uznal existenci finančních a právních bariér.
<h3>Technologie se prozatím nevyplatí</h3>
CCS není levnou technologií. Odhady z roku 2016 ukazují, že zachytit a uložit tunu emisí CO2 vyjde přibližně na 100 eur. Vzhledem k tomu, že cena povolenky v Evropském systému obchodování s povolenkami, který stanovuje cenu uhlíku v Evropě, je přibližně 25 eur za tunu, zachytávání se v současnosti ekonomicky zdaleka nevyplatí. K vytvoření úplného řetězce by byla zapotřebí alespoň jedna miliarda eur.
<figure id="attachment_75576" class="wp-caption alignnone" style="width: 512px;"><img class="wp-image-75576 size-medium" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/09/ccs_holandsko-512x288.jpg" sizes="(max-width: 512px) 100vw, 512px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/09/ccs_holandsko-512x288.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/09/ccs_holandsko-768x432.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/09/ccs_holandsko-1024x576.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/09/ccs_holandsko-725x408.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/09/ccs_holandsko-800x450.jpg 800w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/09/ccs_holandsko.jpg 1280w" alt="" width="512" height="288" /><figcaption class="wp-caption-text">Návrh fungování ukládání CO2 u nizozemského projektu. Zdroj: https://www.rotterdamccus.nl/en/</figcaption></figure>
<h3>Projekty se množí</h3>
Projekt<a href="https://ccsnorway.com/" target="_blank" rel="noopener"> Northern Lights</a> plánuje zachytávat CO2 rovnou u zdroje, u průmyslových zařízení, jako jsou právě například ocelárny a cementárny, u kterých je snižování emisí skleníkových plynů poměrně náročné. Následně by byl stlačený plyn lodí exportován do úložných lokalit a trvale uložen pod mořským dnem.
Ač technologie zatím není ekonomicky příliš výhodná, podobný projekt byl odstartován i v Nizozemsku. <a href="https://www.rotterdamccus.nl/en/" target="_blank" rel="noopener">Porthos</a>, rotterdamský projekt, který k přepravě plánuje využít potrubí, má za cíl uskladnit až 10 milionů tun emisí, tedy dvakrát víc, než má v současnosti za cíl Northern Lights. Emise CO2 plánuje zachytávat z velkého množství průmyslových areálů kolem nizozemského přístavu, a poté je ukládat do vyčerpaných úložišť zemního plynu. Porthos má ambice se postupem času propojit s Belgií a Německem.

Technologie

Největší přeshraniční projekt na zachycování a ukládání uhlíku se nadále rozvíjí

Norská ropná společnosti Statoil pokračuje v rozvoji projektu na výstavbu zařízení na zachytávání a ukládání oxidu uhličitého (carbon capture and storage &#8211; CCS). O plánech tohoto typu již náš web <a href="http://oenergetice.cz/emise-co2/norsko-bude-zkoumat-moznosti-vyuziti-ccs-mimo-energeticky-prumysl/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">informoval</a>, nyní bude ropný gigant vyhodnocovat efektivitu vybudování zařízení v oblasti Norského kontinentálního šelfu a projekt tak opět získává ostřejší rysy. Zařízení získávající CO2 z několika průmyslových zdrojů by bylo první svého druhu na světě.
Projekt zapadá do dlouhodobého plánu norské vlády vedeného úsilím o vybudování multizdrojového komplexního zařízení na ukládání skleníkového plynu v Norsku, které bude zachytávat a ukládat CO2 ze tří pobřežních průmyslových zařízení v západní části Skandinávie.
Plyn bude přepravován s pomocí lodí z oblasti zachytávání k pobřeží, kde bude oxid uhličitý přečerpáván do tanků a poté potrubním systémem veden do několika injekčních vrtů dosahujících hloubky 1000-2000 metrů pod mořským dnem v oblasti východně od ropného pole Troll v kontinentálním šelfu. Ve hře je nyní několik možných lokací, kde umístit pobřežní přijímací stanici. Kritéria pro její bezpečné umístění jsou náklady, vliv na okolí, flexibilita ohledně rozšíření a možné zabezpečení oblasti.
<figure id="attachment_40673" style="width: 576px" class="wp-caption aligncenter"><img class="wp-image-40673" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/07/image-512x288.png" alt="" width="576" height="324" /><figcaption class="wp-caption-text">Jak by řetězec ukládání CO2 mohl vypadat, nyní Statoil intenzivně zkoumá. Zdroj: Statoil</figcaption></figure>
<h2 class="p1">Statoil prověří, vláda schválí</h2>
Úložné řešení vytvořené společností Gassnova bude nyní vyhodnocovat Statoil. Dle návrhu by mělo mít potenciál zpracovávat CO2 z norských i dalších evropských zdrojů a plnit tak premisy Pařížské dohody, která zdůrazňuje důležitost technologií, jako je například <a href="http://oenergetice.cz/technologie/elektroenergetika/carbon-capture-and-storage-technologie-uskladnovani-co2/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">CCS</a>, pro boj s klimatickými změnami. Projekt budí pozornost i díky tomu, že je prvním, ve kterém by se na provozu a zdrojích podílelo několik států a vznikl by tak na základě mezinárodní spolupráce. Takto se k plánům vyjádřila výkonná ředitelka oddělení pro nová energetická řešení, Irene Rummelhoff, která v projektu vidí i budoucí možné směřování divizí společnosti Statoil.
Dle průzkumu provedeného v roce 2016 je vybudování řetězce CCS zařízení v Norsku technicky proveditelné. Statoil nyní bude provádět důkladnější inženýrská šetření a konečné rozhodnutí, které by projektu dalo zelenou, by musel dát norský parlament (očekává se, že k tomu dojde v průběhu roku 2019).
<h3 class="p1">Další rozšiřování technologie je potřebné</h3>
V současnosti po světě existuje 21 projektů CCS zařízení ukládajících CO2 do podzemí, která jsou ve fázi vývoje nebo již v provozu. Statoil má s s technologií zkušenosti &#8211; provozuje zařízení v oblastech Sleipner and Snøhvit. Rummelhoff míní, že dalším krokem je propracování lepší legislativy ohledně problematiky a obchodních podmínek, stejně jako sdílení know-how tak, aby bylo zajištěno rozsáhlé zavádění CCS a tím byla technologie uvedena do podvědomí jako důležitý nástroj pro boj se změnami klimatu.
Úvodní obrázek: oblast Snøhvit, zdroj: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Melkoya.jpg" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Wikimedia</a>

Rychlé zprávy

Statoil pokračuje v pilotním projektu na zachytávání CO2

Ropa a její těžba mohou paradoxně posloužit k uskladnění CO2. Tvrdí to nová zpráva Mezinárodní energetické organizace (IEA), podle které by alespoň polovina potřebných kapacit k zachytávání CO2 do roku 2050 mohla vzniknout právě při těžbě z ropných ložisek. Metoda EOR+ tak může do budoucna znamenat zásadní změnu v pohledu na ukládání CO2.
O způsobu zachytávání a uskladnění CO2 jsme se <a href="http://oenergetice.cz/technologie/elektroenergetika/carbon-capture-and-storage-technologie-uskladnovani-co2/" target="_blank">již zmiňovali dříve</a>. Ve zkratce, technologie CCS, tedy Carbon capture and storage, je komplexní systém zachytávání CO2, přeprava a uskladnění pod zemí ve vytěžených dolech, kde nepůsobí na klima. Možnosti využití tohoto systému jsou prozatím převážně ve <a href="http://oenergetice.cz/elektrina/cesko-zkouma-moznosti-ukladani-co2-na-breclavsku/" target="_blank">výzkumné</a> a <a href="http://oenergetice.cz/elektrarny-evropa/skotsko-a-velka-britanie-investuji-do-ccs-technologie/" target="_blank">testovací</a> fázi. Dosud se o těchto metodách uvažovalo pouze jako o dalších nákladech, které zatěžují fosilní paliva. Jak ovšem ukázala <a href="http://www.iea.org/publications/insights/insightpublications/storing-co2-through-enhanced-oil-recovery.html" target="_blank">nová studie</a> Mezinárodní energetické agentury (<a href="http://www.iea.org/" target="_blank">IEA</a>), ukládání CO2 pod zem může zároveň sloužit i ke zlepšení těžby ropy samotné.
<h2>Ropa se tak těží již dnes</h2>
Pod zkratkou EOR (Enhanced oil recovery), se skrývá tzv. <a href="http://www.ropa.cz/tezba-ropy/" target="_blank">sekundární metoda</a> těžby ropy, kdy se pro zvýšení tlaku v ložisku do tohoto ložiska pumpuje voda, vzduch, nebo právě CO2. Oxid uhličitý se takto využívá již 50 let pod zkratkou CO2-EOR a dnes se tato technologie využívá u 0,35 % z celkové ropné produkce. Pokud by se technologie kromě zlepšení těžebních vlastností zároveň využila přímo k ukládání CO2 pod zem, šlo by tak dle studie IEA uložit během následujících 50 let mezi 60 až 360 gigatunami CO2. Takové množství odpovídá hodnotě mezi polovinou až trojnásobkem celkové potřebné kapacity na úschovu CO2, aby se naplnily <a href="http://www.iea.org/publications/scenariosandprojections/" target="_blank">stabilizační scénáře</a> vývoje klimatu.
<h2>Stále to není bez vady</h2>
Takto vylepšená technologie se zkratkou EOR+, která kombinuje výhody těžby ropy a ukládání CO2, ovšem musí splnit řadu podmínek, které jsou s ní spojeny. Především jde o zajištění dostatečného podloží, které zajistí, že uskladněné CO2 neunikne. Dále musí být zajištěna veškerá těžební zařízení proti úniku plynu, dodatečná měření a kontrola po ukončení těžby. Směs vody a CO2 totiž působí korozivně a mohlo by tak dojít k úniku.
Mnohé zřejmě napadne, že díky této metodě bude kromě uložení CO2 pod zem zároveň vytěženo další množství ropy, která se podílí na produkci CO2. Podle analýzy je však na vytěžení jednoho barelu ropy nezbytné uložit násobně více CO2, než kolik tento nový barel vyprodukuje. Jde tak potenciálně o velmi výhodné řešení, jehož zavedení se bude odvíjet od návazných cen, především u <a href="http://oenergetice.cz/evropska-unie/eu-ets-evropsky-system-obchodovani-s-emisemi/">emisních povolenek</a>, uhlíkových daní a také ceny za zařízení na záchyt CO2.