EU představí ambiciózní evropskou strategii pro zachytávání uhlíku

Evropská komise se chystá 6. února představit komplexní strategii managementu emisí uhlíku, jejímž cílem je do roku 2050 zachytit až 450 milionů tun CO2 ročně. Iniciativa se mimo jiné v budoucnu dotkne systému obchodování s emisními povolenkami.

Pro dosažení cíle klimatické neutrality v rámci celého evropského hospodářství do roku 2050 se ve strategii navrhuje zachytit minimálně 50 milionů tun CO2 ročně do roku 2030, s přechodným cílem 200 milionů tun do roku 2040. O ambiciózní politice informoval server Euractiv.

Unie strategii představí na začátku února - týkat se bude průmyslu a zaměří se na zachycování, ukládání a využívání CO2. Kromě toho se návrh dotýká i méně konvenčních metod zachytávání uhlíku, a sice přímo z atmosféry. To by mělo přispět k dalším úsporám 100 až 200 milionů tun CO2. Výzvou technologií CCS a CCU je následné využití zachyceného CO2. Primární možností je podzemní skladování plynu, například v rezervoárech po vytěžených fosilních zdrojích. Možné je také využití CO2 k výrobě zboží, jako jsou plasty, léky nebo syntetická paliva.

Povinné zachtávání CO2 a riziko pomalejšího snižování emisí

Do projektů v oblasti CCS a CCU investují především státy v severnějších částech Evropy. Severní moře, které je historicky centrem těžby ropy a zemního plynu, je upřednostňováno pro rozsáhlé projekty ukládání CO2 díky velké skladovací kapacitě. Jižní Evropa spíše zaostává s menšími a méně pokročilými plány. To by mohlo v budoucnu ovlivnit geografické rozložení některých průmyslových odvětví, jako je například výroba cementu. Tyto sektory totiž budou v budoucnu muset zachytávat a ukládat uhlík povinně a budou se tak soustřeďovat tam, kde je toto možné.

Evropská komise plánuje vypracovat detailnější legislativu a podpůrné mechanismy pro CCS a CCU, včetně začlenění průmyslového odstraňování uhlíku do systému obchodování s emisemi. To však v současnosti vyvolává obavy z možného zhroucení trhu.

Kritici tvrdí, že sloučení mechanismů odstraňování uhlíku se systémem EU ETS by mohlo změkčit systém ETS, protože firmy by se přestaly soustředit na dekarbonizaci a začaly se místo toho spoléhat na následné odstraňování uhlíku. Někteří tak navrhují připustit možnost odstranění emisí pouze pro nevyhnutelné zbytkové (reziduální) emise ze zemědělství a průmyslu.