Německá vláda chce využít zachycování uhlíku, odborníci varují

Plány nastupující německé vlády na využití zachycování a ukládání uhlíku (CCS) pro výrobu elektřiny v plynových elektrárnách se pravděpodobně ukáží, jako nákladný a zbytečný způsob dekarbonizace německé energetiky, uvedli kritici pro agenturu Montel. Technologie podle odborníků nedává ve spojení s plynovými elektrárnami smysl. 

Koalice Křesťanské unie Friedricha Merze (CDU/CSU) a sociálních demokratů (SPD) plánuje do roku 2030 vypsat výběrové řízení na 20 GW instalovaného výkonu plynových elektráren. Doufá také, že do léta přijme zákon, který umožní zachycování a ukládání uhlíku v plynových elektrárnách a průmyslových procesech.

„Podle našeho názoru nemá CCS pro výrobu elektřiny smysl. Náklady na zachycování CO₂ jsou tak vysoké, že se vyplatí až při určitém počtu hodin plného zatížení,“ uvedl Fabian Huneke, elektroenergetický expert z think tanku Agora Energiewende.

Provoz plynových elektráren s CCS procesy je dle odhadů rentabilní až od rozmezí 1 500-4 000 hodin provozu ročně, řekl Huneke.

„Vidíme, že s postupující transformací energetiky je stále méně elektráren využíváno po tolik hodin plného zatížení. To prodražuje investice do elektráren s CCS a zvyšuje systémové náklady. Tato technologie by se místo toho měla zaměřit na průmysl,“ dodává Huneke.

Článek, který nedávno zveřejnili výzkumníci Stanfordské univerzity, porovnává tyto technologie s alternativními zdroji bezemisní energie ve 149 zemích a dochází k závěru, že by se od podpory CCS pro výrobu elektřiny nebo přímého zachycování CO₂ ze vzduchu mělo upustit.Plynové elektrárny navíc představují jedny z nejnáročnějších zdrojů CO₂ pro zachycování, vzhledem k tomu, že koncentrace CO₂ se v emisních plynech pohybuje pouze kolem 3 %. Mnohé průmyslové procesy naproti tomu dosahují procentuálních koncentrací ve dvouciferných hodnotách.

Klesající náklady?

Podle institutu Global CCS, který prosazuje urychlení nasazení technologií CCS by použití zachycování CO₂ mohlo přinést významné snížení emisí CO₂.

„Náklady na zachycování CO₂ v posledních letech klesají a očekává se, že tento trend bude pokračovat,“ uvedla Ruth Gebremedhinová, mluvčí institutu Global CCS.

Institut v loňském roce zaznamenal 50 provozovaných zařízení po celém světě a 46 zařízení ve výstavbě. Kumulativní kapacita pro zachytávání CO₂ se vyšplhala na přes 400 milionů tun ročně, přičemž v roce 2023 to bylo jen okolo 350 milionů tun.

Přesto se mezi provozními příklady CCS ve světě objevilo pouze několik plynových elektráren, uvedl institut. Patří mezi ně jednotka Glacier Entropy Gas Phase 1 ve Velké Británii, jejíž náklady na zachycování CO₂ se odhadují na přibližně 80 USD/t. Podle institutu by měly průměrné náklady na zachycování CO₂ klesnout do konce desetiletí na přibližně 90 USD/t, zatímco kolem roku 2010 dosahovaly 160 USD/t.

Málo prostoru pro ukládání CO₂

Tříletá studie společnosti Geostore o potenciálu Německa pro nasazení CCS v Severním moři, která byla zveřejněna v dubnu, zjistila, že země by ve své výlučné ekonomické zóně mohla v zásadě ukládat přibližně 10 milionů tun CO₂ ročně. To odpovídá přibližně 8-22 % předpokládaných zbytkových emisí do roku 2045, kdy chce země snížit svou čistou produkci emisí CO₂ na nulu.

„Vzhledem k omezeným kapacitám a potenciálním environmentálním rizikům by se zde měl ukládat pouze zbytkový CO₂, kterému se nelze vyhnout navzdory důsledné klimatické politice,“ uvedla zpráva.