Česko plánuje investovat do dalších fosilních projektů. Hrozí, že se na dlouhé roky ocitne v „uhlíkové pasti“

Česká republika bude mít nejspíše možnost sáhnout si na další miliardy navíc v rámci navýšené alokace Národního plánu obnovy a iniciativy REPowerEU, která má státům pomoci zvýšit nezávislost na ruských fosilních palivech. Stávající návrh ale počítá s významnými investicemi do fosilních projektů.

Vyplývá to z dokumentu ministerstva průmyslu, který má Ekonews k dispozici a jenž posvětila vláda. V průběhu letoška resort sbíral od jednotlivých ministerstvech zapojených v realizaci Národního plánu obnovy (NPO) podněty k jeho aktualizaci, stejně jako projekty pro REPowerEU. Celkově dorazilo 86 podnětů za 125 miliard korun.

Výsledkem je „shortlist“, ze kterého vyplývá, že část financí by měla směřovat na ropovod TAL+ (1,5 miliardy korun) či plynovod STORK 2 (8 miliard korun). V plánu je také grant v hodnotě 531 milionů korun na projektovou přípravu horkovodu z jaderné elektrárny Dukovany do Brna. Navržené investice se ale nelíbí organizacím, které vedle surovinové nezávislosti na Rusku dbají i na klima a zelenou transformaci.

Podle Centra pro dopravu a energetiku (CDE) je problémem i to, že nedávno Evropský parlament (EP) ve své pozici k finančnímu aspektu plánu REPowerEU přijal volnější postoj k zásadě „významně nepoškozovat“. To je pojistka proti tomu, aby zahrnuté projekty nezpůsobovaly žádnou významnou škodu na klimatu nebo životním prostředí. Fakticky tím EP umožnil financovat i fosilní projekty.

„Pod záminkou snížení závislosti Česka na ruských fosilních palivech se chystáme z veřejných prostředků financovat projekty, jejichž přínos pro dlouhodobé řešení současné energetické krize je přinejlepším sporný. Oslabení ochranných mechanismů v národních REPower plánech nepřispěje k tolik potřebné transformaci celého odvětví, a naopak může pouze zhoršit závislost Evropy na dovozu fosilních paliv z jiných částí světa, myslí si Veronika Murzynová, odbornice na transformaci energetiky z CDE.

Hrozí „carbon lock-in“

Její kolegyně, Eva Mariničová, která je expertkou na evropské fondy, je toho názoru, že vláda se chystá problém pouze geograficky přemístit, nikoli modernizovat českou energetiku. „Je to spíše nějaká politická vize. Místo, abychom řešili komplexní opatření a daly více peněz na rozvoj komunit nebo obnovitelných zdrijů, lze pozorovat snahu uzavřít se ve vysoko emisním prostředí,“ říká Mariničová s tím, že podle jejích informací se seznam projektů pro REPowerEU nelíbí ani Evropské komisi.

V dokumentu vidí i řadu dobrých nápadů, ale hlavním problémem je, že plánované investice do nich jsou neúměrně nižší než do fosilních plánů. Připouští, že problémem je i krátící se čas, který Česko na celou věc má. Konkrétně pro čerpání financí z Národního plánu obnovy se Česku nedaří stíhat plnit stanovené milníky.

Podle Oldřicha Sklenáře analytika Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) bije do očí například projekt horkovodu z jaderné elektrárny Dukovany, který by měl zásobovat zbytkovým teplem brněnské domácnosti. Těm od propuknutí energetické krize vzrostly účty za energie dvojnásobně, protože většina výroby tepla v moravské metropoli závisí na importovaném zemním plynu. Jenže horkovod problém nemá šanci vyřešit v dohledné době.

„Jen úvodní přípravná fáze by stála půl miliardy korun. Celkově mají být náklady po zohlednění inflace 19 miliard korun. Jenže když se podíváme na podobné projekty, například horkovod z Temelína do Českých Budějovic, tak tam došlo ke tříletému zpoždění a navýšení nákladů o sto procent, připomíná analytik s tím, že v případě Dukovan by se jednalo o 60 kilometrů dlouhé potrubí, které vede přes zhruba 2500 pozemků, takže v českých podmínkách nic snadného.

„Ve Vídni mají podobný problém a plánují využívat teplo z tamní čistírny odpadních vod. Celý projekt je v přepočtu vyjde na 1,7 miliardy korun, a přitom rozsahem domácností je přibližně stejný, nabízí řešení Sklenář s tím, že v Rakousku budou mít hotovo do roku 2027, zatímco horkovod z Dukovan je otázkou přinejmenším jedné dekády.

Česko a Polsko za trubky už lobbují

MPO už v září informovalo, že Česko a Polsko obnovily spolupráci na přípravě projektu Stork II. Plynovod má propojit plynárenské soustavy obou zemí a napojit Česko na polské terminály na zkapalněný zemní plyn. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela a polská ministryně pro ochranu klimatu a životní prostředí Anna Moskwa ve společném dopise žádali Evropskou komisi, aby umožnila financování tohoto projektu z  REPowerEU.

„Projekt plynovodu Stork II je velmi důležitý pro posílení energetické bezpečnosti České republiky do budoucna. Přímé napojení na polské terminály na zkapalněný zemní plyn nám umožní zajistit dodávky plynu na naše území od jiných než ruských dodavatelů. Toto propojení navíc povede ke snížení nákladů na dopravu plynu, a tudíž i konečné ceny pro spotřebitele, psal Síkela v tiskovém vyjádření s tím, že MPO přijímá takové kroky, díky kterém se Česko postupně zbavuje závislosti na nepřátelských či nestabilních zemích jako je Rusko.

Oldřich Sklenář z AMO ale v kontextu plánovaného plynovodu varuje, že se nejedná o infrastrukturu, která by pomohla vyřešit přechodné období, ale o projekt s efektem „carbon lock-in“, tedy, fosilní projekt, kterým si Česko sváže ruce na dlouhé roky. „Když už do něčeho vložím takové peníze, tak je logicky budu chtít zpět. Takže budeme nakonec nuceni plyn odebírat déle, než si teď myslíme. A to nemluvím o stejném efektu pro země, které nám plyn budou nově dodávat a musí proto dobudovat další kapacity,“ varuje Sklenář.

Zanedbaná je podle něj i problematika „zeleného vodíku“. Podle výpočtů AMO ho totiž Česko nikdy nebude schopné vyrobit dostatek pro potřeby našeho náročného průmyslu a bude jej muset dovážet. Jenže v kontextu plynovodu Stork II se o tomto aspektu nehovoří. „Vodíku bude potřeba hodně. Pokud to myslíme se zelenou transformací do roku 2050 vážně, mely by všechny projekty už teď být s vodíkem kompatibilní,“ shrnuje expert.

Petr Holub ředitel poradenské společnosti Budovy21 k tomu dodává, že větší důraz by se měl klást na energetické úspory. „Není to o tom, že uděláme jednu věc a za rok máte hotovo. Pokud by se primárně investovalo do úsporné energetiky, do roku 2030 bychom mohli ročně uspořit 1,8 miliardy kubíků plynu ročně,“ je přesvědčen.

MPO na doplňující otázky Ekonews nereagovalo. Na dotazy do uzávěrky článku neodpovědělo ani ministerstvo životního prostředí, jakožto dotčený resort. Posléze MŽP reagovalo obecně, kdy uvedlo, že možnosti financování horkovodu z Dukovan do Brna byla letos předmětem několika jednání investora s MŽP. „Diskutovala se i možnost financování z Modernizačního fondu.  V návaznosti na to jsme počátkem listopadu 2022 upozornili, že v takovém případě je nezbytné splnění nastavení a podmínek Modernizačního fondu i požadavků evropské legislativy, včetně pravidel veřejné podpory,“ uvedla Dominika Pospíšilová z tiskového oddělení ministerstva životního prostředí.

Jednotlivá ministerstva mají nyní čas na to, aby navrhované projekty více rozpracovala, určila přesný harmonogram, cíle a náklady na financování. Následně bude vláda opět rozhodovat o tom, jaké projekty budou v konečné fázi schváleny a stanou se součástí aktualizovaného Národního plánu obnovy.

Plán REPowerEU – vznikl v reakci na ruskou válku na Ukrajině a energetickou krizi. Evropskou unii má zbavit závislosti na ruských fosilních palivech, urychlit přechod na obnovitelné zdroje energie, podpořit energetické úspory a zvýšit energetickou bezpečnost EU.

Národní plán obnovy – sada dokumentů určujících rozdělení více než 190 miliard korun mezi české podniky a instituce. Peníze jsou určeny na podporu oživení po pandemii. Plán byl navržen vládou Andreje Babiše a finálně schválen Radou EU 31. srpna 2021. Pro čerpání evropských peněz musí Česko splňovat milníky a cíle Rady nejpozději 31. srpna 2026.

Převzato z internetového portálu EkoNews.cz, webu o byznyse a udržitelnosti.