EU představuje pro Německo překážku pro vypsaní tendrů na výstavbu plynových elektráren

Plány Německa na vypsání tendrů na nové plynové elektrárny zpožďují podle zdrojů oslovených zahraničním energetickým portálem Montel představitelé EU v Bruselu. Nové plynové elektrárny jsou potřeba v důsledku tamního odklonu od uhlí a úbytku řiditelného výkonu v síti. Vzhledem k rizikům a nejistotám pojícím se s výstavbou a budoucím provozem nových velkých plynových zdrojů požadují investoři určitou formu garance. Tu poskytuje například kapacitní mechanismus, vyjednání jeho pravidel bere nicméně dle představitelů průmyslu až příliš hodně času. To není dobrou zprávou pro ČR, která kapacitní trh potřebuje rovněž.

Dlouhá vyjednávání pravidel pro kapacitní mechanismy

Německý síťový regulátor BNA doporučil vystavět 21 GW nového řiditelného výkonu do roku 2031, aby byla poskytnuta adekvátní náhrada za odstavující se uhelné elektrárny a zabezpečena stabilita soustavy. Připomeňme, že v Německu byly v letošním roce odstaveny i poslední tamní jaderné elektrárny. Zamýšlené aukce na výstavbu nových zdrojů se však zpožďují, a to v důsledku vyjednávání o pravidlech kapacitního mechanismu s představiteli EU.

Vyjednávání se měla zaseknout na bodu týkajícím se státní podpory potřebné pro vybudování a udržení elektráren spalujících plyn v provozu, přičemž elektrárny mají být schopné v budoucnu spalovat rovněž i vodík.

„Tyto elektrárny je potřeba zafinancovat, ale mají se využívat co nejméně je to možné, protože obnovitelné zdroje mají běžet co nejvíce je to možné. Pokud jsou však provozovány zřídka, nezaplatí se – a to nás přivádí zpět k diskuzi o kapacitním trhu,“ říká Kerstin Andreaeová, zástupkyně z řad průmyslu.

Jak podotýkají další, čas utíká rychle. Výstavba plynové elektrárny obvykle zabere 5-7 let. Podle německých představitelů je proto zapotřebí aplikace většího pragmatismu. A poukazují přitom na rozvoj vodíkové infrastruktury v USA, kde se poskytují na související projekty různé daňové úlevy namísto dlouze vyjednávaných dotací dle pravidel EU.

Jaká pravidla si dokáže vyjednat ČR?

Zpátky ale ke kapacitním mechanismům. Na jejich potřebu se dlouhodobě upozorňuje i v ČR – podle představitelů ČEPSu (provozovatel přenosové soustavy) jsou nezbytné. V případě dekarbonizačního scénáře je dle závěrů studie ČEPS potřeba vystavět 2,8 GW řiditelných zdrojů, a to do roku 2030. Diskutovanou možností poslední doby je využití nejen plynových elektráren, ale také těch uhelných. Výjimku z pravidel navrhlo Švédsko.

Rychlé dekarbonizace nejde dosáhnout čistě za pomoci obnovitelných zdrojů (OZE) a trh sám o sobě nedokáže zajistit signály pro výstavbu nových řiditelných zdrojů o potřebném výkonu. Kapacitní mechanismy nicméně ještě nemáme a tak se nabízí otázka: "Je ČR schopna si je u Evropské komise vyjednat? Je ambiciózní tempo rozvoje OZE dosažitelné, přičemž nebude ohrožena stabilita elektroenergetické soustavy?" 

ČR navíc stále nemá aktualizovanou Státní energetickou koncepci - na její přípravě se teprve pracuje. Na veřejnost se však dostala vládní analýza kalkulující náklady na nové čtyři jaderné bloky.

S tím souvisí i diskuze o zestátnění ČEZu, kdy i představitelé ČEZu hovoří o tom, že nová jaderná energetika se jednak neobjede bez státních garancí, pak ale také o tom, zda to je investice hodící se pro soukromý kapitál. Jedno je však jisté, česká energetika se od základů promění.