OECD: Ztrojnásobení jaderného výkonu do poloviny století vyžaduje zásadní změny

Nová analýza OECD NEA ukazuje, že současné politické ambice v jaderné energetice výrazně převyšují reálné tempo výstavby. Pro dosažení nejambicióznějších scénářů rozvoje nebude rozhodující pouze výběr technologie, ale zejména dostupnost kvalifikované pracovní síly, kapacita dodavatelských řetězců a zajištění financování.

Agentura pro jadernou energii OECD zveřejnila zprávu Nuclear Energy Outlook: Global Installed Capacity to 2050 and Beyond, která hodnotí možný vývoj instalovaného výkonu jaderných elektráren do roku 2050 a v delším horizontu. Podle NEA se jaderná energetika po dekádách útlumu v řadě zemí OECD znovu vrací do středu energetických strategií, a to zejména v souvislosti s energetickou bezpečností, dekarbonizací a průmyslovou konkurenceschopností.

Podobnou analýzu pravidelně zveřejňuje také Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA).

Čtyři scénáře vývoje do roku 2050

Zpráva pracuje se čtyřmi scénáři. V nízkém scénáři by globální instalovaný výkon jaderných zdrojů v roce 2050 dosáhl pouze 347 GWe, protože nové projekty by nestačily kompenzovat odstavování části stávajících elektráren v zemích OECD.

Ambiciózní scénář předpokládá dosažení 883 GWe, a to s vyšším příspěvkem nové výstavby i malých modulárních reaktorů. Teprve transformační scénář počítá s výkonem přibližně 1324 GWe v roce 2050, tedy s více než trojnásobkem současné úrovně. Podle NEA je právě tento scénář jediný, ve kterém je cíl ztrojnásobit globální výkon v jaderných zdrojích do roku 2050 skutečně naplněn.

Transformační scénář vychází mimo jiné z dlouhodobých národních cílů, například ze záměru Spojených států zvýšit domácí výkon v jádru ze zhruba 100 GW na 400 GW do roku 2050 a z indického cíle dosáhnout 100 GW instalovaného výkonu do roku 2047. Vedle nové výstavby počítá také s dlouhodobým provozem stávajících bloků a významným nasazením malých modulárních reaktorů.

Těžiště výstavby se přesouvá mimo OECD

NEA upozorňuje také na geografický posun v rozvoji jaderné energetiky. Na země OECD dnes podle zprávy připadá přibližně 78 % globálního výkonu v jádru, většina aktuálně realizované výstavby se však nachází mimo tuto skupinu států. Z přibližně 70 GWe jaderné kapacity ve výstavbě, připadá asi 80 % na země mimo OECD, přičemž hlavní roli hraje Čína s více než 33 GWe.

Tento vývoj se promítá i do postavení dodavatelů jaderných technologií. NEA konstatuje, že Čína a Rusko mají na mezinárodním trhu s jadernými technologiemi silnou pozici, zatímco dodavatelé ze zemí OECD disponují významným, ale méně rozvinutým portfoliem připravovaných projektů. Pro země, které chtějí rozvíjet vlastní jaderné programy, tak bude vedle samotného financování důležitá také schopnost zapojit se do stabilních a diverzifikovaných dodavatelských řetězců.

Bez dlouhodobého provozu stávajících bloků se cíle vzdalují

Podstatnou roli má podle NEA sehrát také dlouhodobý provoz stávajících jaderných elektráren. Řadě bloků v zemích OECD vyprší původní provozní licence ještě před rokem 2040. Prodloužení provozu na 60 let a v některých případech i na 80 let by mohlo zachovat významnou část reaktorových bloků a snížit tlak na rychlou náhradu velkých nízkoemisních zdrojů.

Zpráva zároveň upozorňuje, že jaderné bloky o celkovém výkonu přes 50 GWe nemají v zemích OECD dosud licenci umožňující provoz do roku 2040. Pokud by tyto zdroje nebyly dále provozovány, zvýšily by se nároky na novou výstavbu i na zajištění stabilních dodávek elektřiny.

Rozhodnou lidé, průmysl a kapitál

Vyšší scénáře rozvoje jaderné energetiky podle NEA budou záviset především na třech oblastech: pracovní síle, kapacitě dodavatelského řetězce a financování. V mnoha zemích OECD vedlo omezení výstavby nových bloků v posledních 25 letech k oslabení průmyslových schopností i zkušeností s řízením velkých jaderných projektů. Agentura proto doporučuje posun od jednotlivých izolovaných projektů k programové výstavbě a užší spolupráci mezi státy s podobnými prioritami.

Finanční nároky jsou podle NEA mimořádné. Globální kapitálové výdaje na nové jaderné zdroje v posledních letech dosahovaly v průměru přibližně 30 miliard USD ročně, především díky projektům v Číně a Rusku. V zemích OECD by ale pro naplnění ambiciózního scénáře musely roční investiční potřeby vzrůst z přibližně 12 miliard USD za poslední dekádu na průměrných 68 miliard USD ročně. V transformačním scénáři by šlo o 143 miliard USD ročně a během 30. let tohoto století by se potřeby mohly blížit až 200 miliardám USD ročně.

Vzhledem k tlaku na veřejné rozpočty bude podle NEA nezbytné zapojit soukromý kapitál. To však předpokládá projekty s jasným rozdělením rizik, předvídatelným výnosovým modelem a vládními mechanismy, které omezí stavební, tržní i politická rizika. Bez takových nástrojů zůstane značná část oznámených jaderných ambicí pouze ve fázi politických cílů.