Cenovka za německou uhlíkovou neutralitu: šest bilionů eur do roku 2045

Německo bude muset do roku 2045 investovat do dosažení klimatické neutrality šest bilionů eur, tedy v průměru 290 miliard eur ročně. Německá státní rozvojová banka Kreditanstalt für Wiederaufbau (KfW) ale upozorňuje, že rozhodující není jen celková částka. Po odečtení investic, které by si vyžádalo pokračování ve fosilní ekonomice, činí dodatečná potřeba 65 miliard eur ročně.

Největší část připadne na dopravu a energetiku

Výpočet pro KfW zpracovala poradenská společnost Prognos. Největší podíl investic, 45 %, má směřovat do dopravy. Energetika si vyžádá čtvrtinu, budovy 22 % a průmysl osm procent. Rozložení ukazuje, že přechod k uhlíkové neutralitě nebude pouze otázkou transformace sektoru výroby elektřiny. Významnou část účtu tvoří také změny v dopravě a modernizace budov.

Oproti předchozí studii z roku 2021 vzrostl odhad z pěti na šest bilionů eur. KfW tento rozdíl přičítá růstu cen v posledních letech a dosavadnímu odkládání investic. Vyšší částka tak neodráží pouze zdražení jednotlivých projektů, ale i potřebu dohnat kroky, které se mohly uskutečnit dříve.

Německý soukromý sektor, domácnosti a stát v letech 2018 až 2023 investovaly do ochrany klimatu v průměru 110 miliard eur ročně. Pokud by tempo zůstalo stejné, do cíle by každoročně chybělo zhruba 180 miliard eur. Toto srovnání pracuje s celkovými investicemi potřebnými pro transformaci. Při porovnání s fosilní alternativou je dodatečná suma podle KfW výrazně nižší: 65 miliard eur ročně, tedy méně než dvě procenta německého hrubého domácího produktu.

Firmy čeká přestavba energetiky i průmyslu

Téměř polovinu celkového objemu, necelé tři biliony eur, mají zajistit soukromé a veřejné podniky. KfW jejich roční investiční potřebu odhaduje na přibližně 140 miliard eur. V roce 2024 přitom firmy vynaložily na ochranu klimatu 80 miliard. Náročnost transformace se tedy neprojeví jen ve veřejných rozpočtech. Podniky budou muset podstatně zvýšit investice, které se jim mají vracet v podobě modernější výroby a nižších energetických nákladů.

Největší úkol v podnikové části připadá na energetiku. Společnosti budou podle studie potřebovat investovat zhruba 1,3 bilionu eur, zejména do sítí, centrálního zásobování teplem a obnovitelných zdrojů. V průmyslu půjde o přestavbu energeticky náročných procesů, kdy KfW uvádí například přechod na vodíkové technologie u výroby oceli a elektrifikaci procesního tepla.

Domácnosti se budou podílet především na renovacích budov a přechodu od automobilů se spalovacím motorem k elektromobilům. Veřejné investice mají dosáhnout 33 miliard eur ročně, na soukromé subjekty pak podle studie připadne částka 257 miliard. Stát tak nebude pouze poskytovatelem podpory, bude muset financovat také infrastrukturu, například distribuční sítě, vytápění, železnice a dobíjecí síť pro elektromobily.

Klimatická politika je také otázkou konkurenceschopnosti

KfW staví investiční potřebu do kontrastu s náklady při nečinnosti. Škody na majetku způsobené extrémním počasím v Německu za posledních pět let odhaduje na více než 50 miliard eur a letošní vlna veder podle banky citelně snížila výkon tamní ekonomiky. Klimatické investice tak podle KfW nejsou jen výdajem spojeným s plněním cíle, ale také snahou omezit rostoucí hospodářská rizika.

Další motivací je průmyslová příležitost. Německo je podle banky druhým největším vývozcem zboží spojeného s ochranou klimatu a KfW očekává rychlý růst tohoto trhu. Pokud se německým podnikům podaří dodávat technologie i na zahraniční trhy, část nákladů transformace se může proměnit v zakázky a exportní příjmy. KfW zároveň očekává, že přechod ke klimaticky šetrnějším technologiím sníží náklady na energie pro firmy i domácnosti.

Evropský rozměr se v podkladech projevuje především v soutěži o trhy s klimatickými technologiemi. KfW plánuje na listopadové konferenci OSN COP31 v Antalyi jednat s partnerskými zeměmi a mezinárodními organizacemi mimo jiné o přístupu německých a evropských firem na zahraniční trhy. Studie se však týká Německa, a vyčíslené částky proto nelze chápat jako odhad potřeb celé Evropské unie.

Veřejné finance jako katalyzátor soukromých investic

Německé propočty nejsou českým investičním plánem, pro českou debatu je ale podstatný jeho základní závěr. Náklady transformace nelze posuzovat pouze podle celkové částky, aniž se započte, kolik by stálo pokračování ve stávajícím systému.

Zkušenost německé studie zároveň ukazuje, že samotná výstavba zdrojů nestačí. Investiční plán musí počítat také se sítí a další infrastrukturou, bez níž se nové výrobní kapacity neobejdou. To zvyšuje význam role státu při plánování a financování veřejné infrastruktury.

Stejně tak to ale neznamená, že veřejné peníze mohou nahradit soukromý kapitál. KfW připouští, že dosažení klimatické neutrality bude vyžadovat jeho mobilizaci. Banka uvádí, že chce společně s německou vládou prostřednictvím fondu Deutschlandfonds podporovat transformační projekty a podněcovat soukromé investice.