Domů
Plynárenství
Plyn jako záchrana německé energetiky? Nemusí to tak být, ochota investorů chybí
Jeden z bloků moderní paroplynové elektrárny Irsching. Zdroj: Uniper
Zdroj: Uniper

Plyn jako záchrana německé energetiky? Nemusí to tak být, ochota investorů chybí

Německé energetické společnosti podle agentury Bloomberg mají obavy z investic do paroplynových elektráren, na které se německá energetika chce spoléhat v letech následujících po odstavení jaderných elektráren v letech 2021 a 2022. Bez státních záruk nehodlají investici realizovat, jelikož si již nyní uvědomují, že jakmile bude minimalizována výroba elektřiny z uhlí, dojde i na paroplynové elektrárny.

Otazníků nad budoucností německé výroby elektřiny minimálně z dnešního pohledu začíná přibývat. Německý plán na finální odstavení jaderných elektráren v roce 2022 se zdá být nevyhnutelný a Německo tak přijde o cca 9 GW instalovaného výkonu v jaderných elektrárnách.

V plánu je již nyní i postupný odklon od uhelné energetiky. Jakkoliv ještě nejsou stanoveny konečné termíny pro ukončení výroby elektřiny z hnědého a černého uhlí, dá se předpokládat, že po odstavení jádra bude veškeré úsilí v energetice směřovat právě k odstavení uhelných zdrojů. Ty totiž patří v energetice k nejvíce znečišťujícím způsobům výroby elektrické energie.

Jako logický nástupce se v německé energetice zdá být plyn. Emise skleníkových plynů plynových elektráren jsou o cca polovinu nižší, než při výrobě elektřiny z uhlí, a navíc jsou tyto elektrárny výhodné díky své flexibilitě jako doplněk k méně stabilním obnovitelným zdrojům. Navíc, díky výstavbě plynovodu Nord Stream 2, se Německo o dostatek plynu zřejmě nemusí obávat.

Problém nakonec bude nejspíše v ochotě investorů plynové zdroje stavět. Přestože životnost paroplynových elektráren nedosahuje takových hodnot jako životnost u jaderných elektráren stále se dá očekávat, že investoři chtějí využít životnost své investice na maximum. Životnost moderních paroplynových elektráren přitom zpravidla přesahuje 30 resp. 35 let, pochopitelně i v závislosti na jejím využití.

„Nedokáži se představit racionálního investora, který by investoval do větších paroplynových elektráren bez jakékoliv státní záruky.“
Klaus Schaefer, CEO společnosti Uniper (zdroj: Bloomberg)

Největší obavu mají energetické společnosti z toho, že se paroplyn, stejně jako uhlí a jádro, velice brzy dostane mezi politicky nechtěné zdroje. Po zkušenostech s odstavením jaderných elektráren, které před sebou v době svého uzavření zpravidla stále měly řadu let provozu, takový přístup není překvapivý.

„Podle mého, jakmile Německo ohlásí konečný datum pro odstup od uhlí, další den se začne diskutovat o odstupu od zemního plynu.“
Andree Stracke CCE v dceřiné společnosti RWE (zdroj: Bloomberg)

Neochotě investorů se zřejmě nedá divit, plynové zdroje stále tvoří pouze cca 10 % výroby elektřiny v Německu. Kromě toho, v Německu je v plynových a paroplynových elektrárnách cca 30 GW instalovaného výkonu, přičemž jejich aktuální výkon se pohybuje zpravidla mezi 5 až 10 GW. Využitelnost zdrojů tedy aktuálně není vysoká.

{„country“:“GER“,“type“:“AREA“,“from“:“2018-07-01″,“to“:“2018-07-14″,“caption“:“Výroba elektřiny v Německu“,“url“:“https://energodock.cz/energodock/get_online_generation_data.php“,“source“:“shortcode“,“start_date“:“2018-07-01″,“end_date“:“2018-07-14″}

Neochota investorů má ovšem i další důvody. Moderní nové paroplynové elektrárny velice často nejsou výdělečné a jsou zakonzerovány. Například norská energetická společnost Statkraft má v Německu dvě elektrárny Knapsack a Herdecke zakonzervované, přičemž obě byly zprovozněny v roce 2007.

Dalším příkladem mohou být bloky elektrárny Irsching 4 a Irsching 5 na jihu země, které budou odstaveny nejméně do roku 2019, přičemž zprovozněny byly v letech 2010 resp. 2011. Důvodem pro to, že nejsou provozovány, není nic jiného, než jejích prodělečnost při současných cenách elektřiny.

Otázkou zůstává, jak budou plynové a paroplynové elektrárny ovlivněny dalším očekávaným nárůstem ceny elektřiny na trzích. Futures na další rok se již obchodují kolem 45 EUR/MWh a dá se očekávat, že pokud bude udržen růst cen komodit a emisní povolenky, poroste i cena elektřiny.

Rozhodující pak budou roky 2021 a 2022, kdy se naplno projeví efekt odstavení jaderných elektráren, což nepochybně dále ovlivní cenu elektřiny. V závislosti na cenách paliv by se nepochybně mohly vrátit k ziskovosti i aktuálně odstavené paroplynové elektrárny.

Mohlo by vás zajímat:

Komentáře(8)
Milan Vaněček
29. červenec 2018, 13:39

Myslím že pevná cena elektřiny během každého dne bude přežitek. Při půběžném účtováni v chytré síti bude cena kolísat od velmi nízké když pojedou skoro naplno solární a větrné elektrárny přes současnou cenu průměrnou kdy se uplatní ještě nevypnuté ale už investičně zaplacené staré zdroje (uhlí, jádro z již amortizovaných starých elektráren) až po cenu lehce nadprůměrnou kdy bude třeba pružných plynových elektráren, bateriové a vodní akumulace.

Plynové elektrárny nebudou potřebovat cenovou garanci, ale garanci časovou (že nebudou odstaveny před ukončením životnosti).

Výsledek by měl být cenová stabilita v ročním průměru (ne růst do vysokých cen v letech 2007-8)

a současně čistá energetika, bez velmi drahých externalit (znečistění ovzduší, jaderný odpad).

Když se toto podaří, ať v EU, USA, Číně či jinde na světě, tak klobouk dolů a zatleskat.

jan
29. červenec 2018, 22:29

Jenom doufám že na úkor jejich paranoidního chování nebudeme muset o to víc výrábět mi pro ně elektřinu a prodávat ji jim levněji než nám samotným.No makrela je blbší než ryba v žumpě tak bych se ani nedivil že to

nějak zkamufluje.

Největší chuťovka je prohánění elektřiny z Rakouska do Německa a obráceně pěkně to šije s naší sítí.

Kvůli tomu musely být vysoké investice do rozvodných sítí.

Vinkler
30. červenec 2018, 06:08

Myslím, že pravda je obojí .

Plyn ano, paroplynové bloky asi ne. Paroplynový blok je investičně drahý a když se má zaplatit, potřebuje provoz, ten ale nikdo nechce zaručit.

Cesta může být - u každé vesnice či většího spotřebiče menší centrála 10-100 MW s plynovými motory, které jsou investičně levné. Na účinnosti při provozu tak 20% doby až zas tak moc nezáleží.

Petr
30. červenec 2018, 09:03

Jo souhlasím.

Nejlepší by teď bylo stavět v našem podnebném pásmu pro každé velké město dálkové vytápění přez kogenerační teplárny, které zvládnou v plynovém plameni spalovat skoro vše biomasu, uhlí, přetříděné odpady a ten plyn, kterým by se nejsnáze rychle měnil výkon.

Vláďa
30. červenec 2018, 09:20

Není tady překlep 10-100 kW?

Vinkler
30. červenec 2018, 10:20

Ne ve světě se staví zdroje 1-10 bloků á 10 MW. Nicméně s rozvojem OZE bude asi každý spotřebitel nucen řešit spolehlivost zásobování "urob si sám" jak už to vidíme na spoustě generátorů u fabrik v Indii atd.

Vláďa
31. červenec 2018, 20:49

Spalovací turbíny jsou při výkonu 10 MW docela malé. Viděl jsem pístové stroje 6 MW a to byly docela slušně velké kousky. Když zmiňujete Indii tak tam mají docela velký problém s dlouhodobým provozem. Pokulhává tam údržba.

ivan
31. červenec 2018, 15:02

bohužel "přehlédli", že při spalování zemního plynu začíná i "hořet" (oxidovat) i dusík a tak vzniká NOx, který se kdysi měřil i v Praze na 2 místech a pak na nátlak EU se to přestalo měřit, podílí se na rakovině, podporuje za horka vznik přízemního ozonu. Čím víc se do něho zavrtávají výzkumníci (chemici) tím víc z něj mají strach. Protože to x v NOx znamená, že může být NO, NO2, NO3.... nebo taky NO5 a každý z nich je silně jinak agresivní.

navíc CO2 tam vzniká taky....

Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.

Přihlásit se