Více než třetina německých městských energetických podniků plánuje uzavírání plynových sítí

Více než třetina německých městských energetických podniků (tzv. Stadtwerke) plánuje své distribuční plynové sítě zcela nebo částečně odstavit. Podobně velká část stále neví, jak s infrastrukturou naloží. Vyplývá to z průzkumu svazu městských energetických podniků VKU. Přechod od zemního plynu komplikuje nejen nejistota ohledně budoucí poptávky, ale také chybějící legislativa a zhoršující se ekonomika provozu sítí.

Podle průzkumu VKU plánuje 13 % dotázaných podniků úplné odstavení své plynové distribuční sítě. Dalších 25 % počítá s kombinovaným řešením, některé části sítě chce odstavit, zatímco jiné přestavět nebo nadále využívat pro přepravu vodíku či biometanu.

Naopak 7 % respondentů chce zachovat celou síť pro distribuci biometanu a 1 % respondentů pro vodík. Největší skupinu však stále tvoří podniky bez definitivního rozhodnutí. Budoucnost svých plynových sítí nedokáže určit 38 % dotázaných. Oproti předchozímu roku jde o zlepšení, tehdy tuto odpověď zvolilo 46 % podniků.

Průzkumu se v srpnu zúčastnilo 225 ze 757 oslovených městských energetických podniků a dalších komunálních dodavatelů. 14 % respondentů uvedlo, že žádnou plynovou síť neprovozuje. Výsledky tak zachycují postoje zhruba 30 % oslovených společností.

Tepelná čerpadla a dálkové vytápění mají nahradit plyn

Nejistota ohledně budoucnosti plynové infrastruktury souvisí s proměnou způsobu vytápění. Podle VKU 56 % německých domácností stále využívá zemní plyn a dalších 19 % topný olej. Odklon od fosilních paliv proto představuje rozsáhlou změnu nejen pro domácnosti, ale také pro provozovatele distribučních sítí a místní samosprávy.

Do budoucna očekává polovina dotázaných podniků, že v jejich zásobovací oblasti bude hrát hlavní roli kombinace různých technologií, především tepelných čerpadel a dálkového vytápění. Dalších 37 % předpokládá dominantní postavení elektřiny a tepelných čerpadel, zatímco 15 % sází především na dálkové či lokální teplárenské soustavy.

Ústup od vytápění plynem však přináší také ekonomický problém. Náklady na údržbu a provoz distribuční sítě se totiž budou rozdělovat mezi stále menší počet odběratelů. Pokud domácnosti postupně přejdou na tepelná čerpadla nebo dálkové vytápění, zbývající zákazníci mohou čelit výraznému růstu poplatků za využívání plynové infrastruktury.

Biometan a vodík jako alternativa, jejich dostupnost je ale nejistá

Část provozovatelů chce zachovat plynovou infrastrukturu pro přepravu klimaticky neutrálních plynů, zejména biometanu a vodíku. Jejich využití však naráží na omezenou dostupnost a vysoké náklady. Zvláště pro vytápění domácností jsou tyto plyny považovány za méně efektivní řešení než přímá elektrifikace pomocí tepelných čerpadel.

Studie institutu Oeko-Institut a Fraunhoferova institutu pro solární energetické systémy (ISE) navíc dospěla k závěru, že biogenní zbytky nebudou v roce 2045 v žádném německém regionu stačit k pokrytí celkové poptávky po metanu. Biometan přitom bude potřebovat také průmysl a doprava. Přestavba plynových sítí může navíc podle studie komplikovat jeho přepravu mezi jednotlivými regiony.

Šéf VKU Ingbert Liebing proto požaduje, aby spolková vláda připravila strategii pro biometan a vytvořila podmínky pro zvýšení jeho nabídky. Odmítnutí takové strategie označil za nepochopitelné, dokonce za nedbalé. Podle něj by širší využití zelených plynů v sektoru vytápění vyžadovalo jejich výrazně vyšší produkci.

Městské podniky požadují jasnější pravidla

Podle VKU se nejistota oproti předchozímu roku sice snížila, zásadní problémy s plánováním však přetrvávají. Přijetí zákona o modernizaci budov, označovaného také jako nový topný zákon, přineslo podle Liebinga určitou míru jistoty. Stále ale chybí další důležité právní předpisy, mimo jiné strategie pro biometan, zákon o teplárenských sítích a pravidla pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla.

Nejistota komplikuje rozhodování o tom, které části plynové infrastruktury zachovat, které přestavět a které odstavit. Provozovatelé zároveň potřebují vědět, jakým způsobem budou rozděleny náklady spojené s útlumem sítí.