Americký Senát přitvrzuje vůči ruské ropě. Nové sankce mohou zamířit na Indii, Čínu i „stínovou flotilu“

Americký Senát otevřel cestu k přijetí rozsáhlého sankčního balíku, který má zasáhnout nejdůležitější zdroj financování ruského státu – export ropy a zemního plynu. Návrh získal v procedurálním hlasování podporu napříč oběma stranami poměrem 86 ku 12 hlasům. Hlasování mělo i silný symbolický rozměr. Odehrálo se jen několik hodin po pohřbu republikánského senátora Lindseyho Grahama, který patřil k hlavním architektům návrhu a dlouhodobě prosazoval tvrdší postup vůči Rusku. Legislativa, na jejímž vzniku se podílel, byla po jeho smrti na jeho počest pojmenována.

Přítomen byl také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který označil návrh za důležitý nejen kvůli ekonomickému dopadu, ale i jako signál pokračující podpory Ukrajiny.

Přestože návrh obsahuje sankce proti ruským bankám, představitelům režimu i vojenskému průmyslu, jeho nejzásadnější část se týká energetiky. Nová legislativa umožňuje americkému prezidentovi uvalit až stoprocentní cla na dovoz zboží ze zemí, které patří mezi největší odběratele ruské ropy a zemního plynu. Současně rozšiřuje možnosti postihu vůči státům a subjektům, které napomáhají obcházení energetických sankcí.

Oproti původní verzi jde o kompromis. Graham původně prosazoval plošná 500% cla na země nakupující ruské suroviny. Po jednáních s Bílým domem však byla ustanovení výrazně zmírněna a prezident získal široké pravomoci udělovat výjimky.

Mezi největší odběratele ruské ropy v současnosti patří především Indie, Čína a Turecko. Právě zachování odbytu na asijských trzích umožnilo Rusku po zavedení západních sankcí udržet vysoké příjmy z exportu ropy.

Dosavadní sankce sice připravily Rusko o významnou část evropského trhu a zvýšily náklady na obchod, nepodařilo se jim však omezit export natolik, aby zásadně snížily schopnost Moskvy financovat válku. Rusko si mezitím vybudovalo rozsáhlou síť obchodníků, přepravců a odběratelů v Asii, která mu pomáhá sankce obcházet.

Skutečným terčem nové legislativy proto nejsou primárně ruští producenti, ale asijští odběratelé. Po více než čtyřech letech sankcí totiž Washington dospěl k závěru, že schopnost Moskvy financovat válku závisí méně na samotné těžbě a více na ochotě států,  jako jsou Čína nebo Indie, ruské suroviny nadále nakupovat.

Návrh výrazně rozšiřuje postihy vůči takzvané stínové flotile, která pomáhá přepravovat ruskou ropu mimo standardní systém pojištění a kontrol. Sankce by mohly dopadnout nejen na samotná plavidla, ale také na jejich vlastníky, provozovatele, pojišťovny nebo přístavy poskytující těmto lodím služby.

Dopad bude záviset hlavně na Bílém domě

Z pohledu energetických trhů může jít o nejvýznamnější americký sankční krok od zavedení cenového stropu skupiny G7 na ruskou ropu. Pokud by Washington skutečně využil nové pravomoci vůči největším odběratelům ruských surovin, zvýšil by náklady na obchod s ruskou ropou a LNG a dále ztížil fungování stínové flotily.

Přesto není jisté, jak tvrdě budou případná opatření nakonec uplatňována. Zákon totiž obsahuje rozsáhlé pravomoci prezidenta sankce odložit nebo z nich udělit výjimky, pokud to bude považovat za slučitelné s americkými národními zájmy. Právě tato flexibilita byla jednou z podmínek, za nichž návrh získal podporu administrativy Donalda Trumpa.

„Nejde ani tak o sankční zákon jako spíše o masivní zadní vrátka, která dávají prezidentu Trumpovi pravomoc uvalovat další cla, včetně cel na evropské spojence, jež poškozují americké rodiny,“uvedl podle agentury Reuters demokrat Gregory Meeks.

Skutečný význam nové legislativy tak nebude záviset ani tolik na samotném schválení zákona jako spíše na ochotě americké administrativy nové nástroje skutečně využívat. Sankcionovat ruské firmy je politicky relativně jednoduché. Uvalit obchodní omezení na Indii či Čínu už představuje mnohem složitější rozhodnutí s potenciálními dopady na globální obchod i energetické trhy.

Dalším limitem může být samotná situace na energetických trzích. To platí zejména v období zvýšeného napětí na Blízkém východě. Dodatečné zařazení některých sankčních ustanovení vůči Íránu ukazuje, že návrh nevzniká ve vzduchoprázdnu. Spojené státy zpřísňují tlak na dva významné energetické producenty v době, kdy bezpečnostní situace v regionu zůstává nejistá.

Eskalace kolem Hormuzského průlivu, kterým prochází významná část světového obchodu s ropou i LNG, ukázala, jak citlivě trhy reagují na ohrožení klíčových přepravních tras. V takovém prostředí může být politicky i ekonomicky složitější současně omezovat další významný zdroj dodávek energií na světové trhy, byť pochází z Ruska.