Z "britského Dallasu" zbyl jen soudní precedens. Jak ropné pole Horse Hill změnilo pravidla pro celé Spojené království?

Sto miliard barelů ropy pod poli jižní Anglie, přezdívka „britský Dallas“ a slib energetické nezávislosti. Tak zněly sliby, které kolem naleziště Horse Hill vytvořily investorskou horečku i celonárodní pozornost. O deset let a jeden přelomový soudní verdikt později firma prodává svůj podíl za sumu, která nepokryla ani zlomek vlastních investic. Co přesně se stalo s nalezištěm, které mělo pokrývat třetinu britské spotřeby ropy, a proč jeho osud dnes rozhoduje o budoucnosti těžby fosilních paliv v celém Spojeném království?

„Na základě toho, co jsme zde zjistili, odhadujeme, že v podzemí se nachází 50 až 100 miliard barelů ropy,“ nechal se v roce 2015 pro BBC slyšet Stephen Sanderson, generální ředitel společnosti UKOG. „Domníváme se, že dokážeme vytěžit 5 až 15 % ropy nacházející se v podzemí, což by do roku 2030 mohlo znamenat, že z oblasti Weald pokryjeme 10 až 30 % poptávky po ropě ve Velké Británii.“

O deset let později a po investici ve výši 25 milionů liber společnost prodává svůj většinový podíl a licenci novému vlastníkovi. Prodejní cena? Jeden milion liber.

„Britský Dallas“ nebo také „Gatwick Gusher“, jak se nalezišti přezdívá podle nedalekého letiště, je dobrým příkladem toho, jak se z velkoryse propagovaného „průlomového“ ropného nálezu stalo pole se zanedbatelnou reálnou produkcí a nakonec také předmět soudního precedentu, který změnil pravidla posuzování klimatických dopadů fosilních projektů v celém Spojeném království.

Historický exkurz

Horse Hill je ropné naleziště v hrabství Surrey v jižní Anglii, ležící asi tři kilometry severně od letiště Gatwick v takzvané Wealdenské pánvi (Weald Basin). Píše se rok 2014 a společnost UKOG zde provádí ropný vrt, z jehož následné analýzy vyvozuje, že místní oblast by mohla skrývat až 61 milionů barelů ropy na kilometr čtvereční. Po úspěchu prvního průzkumného vrtu (HH-1) je v roce 2018 naplánována a schválena stavba druhého hodnoticího vrtu Horse Hill-2 (HH-2). Licenční oblast je v té době oceněna až na 46 milionů liber.

V září 2019 uděluje rada hrabství Surrey (Surrey County Council) dceřiné společnosti Horse Hill Developments Ltd (HHDL) dvacetileté povolení k plné těžbě ropy, které zahrnuje výstavbu čtyř nových produkčních vrtů a jednoho vrtu pro reinjektáž odpadních vod. Tady však začíná pomyslná labutí píseň celého projektu.

Projekt totiž naráží na odpor místních obyvatel, jejichž hlavní tváří, hlasem a hybatelkou se stává Sarah Finchová, ekologická aktivistka a obyvatelka nedalekého Redhillu. Ještě téhož roku podává žádost o soudní přezkum rozhodnutí rady s argumentem, že posudek vlivu na životní prostředí (EIA) nezohlednil nepřímé emise skleníkových plynů vznikající následným spalováním vytěžené ropy – takzvané emise Scope 3, které tvoří drtivou většinu celkových emisí projektu. Žalobu však zamítá High Court (2020) i Court of Appeal (2021).

Celý spor se v napjaté atmosféře ocitá po několika letech před rozhodnutím Nejvyššího soudu (Supreme Court), který v červnu 2024 v poměru 3:2 rozhoduje ve prospěch Finchové a ruší povolení z roku 2019 jako nezákonné, protože rada při posuzování environmentálních dopadů opomenula posoudit právě tyto downstream emise.

Ostře sledovaný spor „R (Finch) v Surrey County Council“ se tak stává přelomovým vítězstvím, které ztíží budoucí projekty fosilních paliv. Soudní rozhodnutí totiž zakládá zásadní precedens a tzv. „Finch ruling“ se stává synonymem pro povinnost zohledňovat i nepřímé emise Scope 3 při posuzování jakéhokoli nového těžebního projektu fosilních paliv v celé zemi – od uhelných dolů přes ropná pole až po plynová naleziště v Severním moři.

„V klimatologii se často hovoří o bodu zlomu, odlesňování Amazonie, tání permafrostu – o jevech, které urychlují globální oteplování nepředvídatelným a děsivým způsobem,“ uvedla Finchová po verdiktu. „Dnes jsme byli svědky bodu zlomu v opačném směru. Žádný plánovací orgán již nebude moci schválit těžbu fosilních paliv, aniž by důkladně zvážil její dopad na klima.“

Co bylo a bude dál?

Ačkoli po vynesení rozsudku trvalo nějakou dobu, než ropa z Horse Hill skutečně přestala proudit, plány na další nové domácí projekty v oblasti fosilních paliv se brzy začaly hroutit jako domino. Ale nepředbíhejme.

V důsledku soudního rozhodnutí byla produkce v Horse Hill od října 2024 dobrovolně zastavena a klíčové vybavení bylo z lokality odstraněno. V posledních šesti plných měsících provozu před odstavením dosahovalo pole v průměru jen 30 barelů ropy denně. Pro srovnání, největší britské pole Wytch Farm v Dorsetu produkovalo ve stejném období v průměru 9 802 barelů denně.

Nový vlastník, Energy B, podal prostřednictvím HHDL žádost o nové povolení. V květnu 2026 byla Surrey County Council předložena obnovená plánovací žádost na čtyři nové produkční vrty, novou zpracovatelskou plochu, zařízení pro nakládku tankerů a vtláčecí vrt pro reinjektáž kapalin. Návrh počítá s vytěžením téměř 700 000 tun ropy během 20 let, s odhadovanými celoživotními emisemi kolem 2,3 milionu tun CO₂, které žádost sama označuje za „nevýznamné“ (0,05 % britského uhlíkového rozpočtu).

Plán na 700 000 tun během 20 let odpovídá zhruba pěti milionům barelů ropy. To je více než 24krát tolik, kolik pole vyprodukovalo za celou svou dosavadní historii provozu, tedy přibližně 212 000 barelů.

Finchová a její Weald Action Group nevylučují další soudní přezkum, pokud rada žádost schválí. Veřejná konzultace rady byla uzavřena 13. července 2026, avšak k datu psaní tohoto článku rada rozhodnutí ještě nevydala. Zasedání plánovacího výboru z 23. září 2026 se žádostí nebude zabývat a rada nepotvrdila žádný nový termín, protože práce na posouzení žádosti stále probíhají.

Nový majitel argumentuje energetickou bezpečností Spojeného království, zatímco odpůrci kromě emisí upozorňují na to, že domácí ropa se obchoduje na mezinárodním trhu a nemusí tak přímo sloužit britským spotřebitelům.

Soudní precedens zahájil dominový efekt

Prvním kamenem, který se v pomyslné dominové řadě zhoupl, byl uhelný důl Whitehaven v Cumbrii – plán na první nový podzemní uhelný důl ve Spojeném království za desítky let, který měl těžit koksovatelné uhlí pro ocelárenský průmysl. High Court zrušil jeho povolení jako přímý důsledek rozsudku ve věci Finch, protože ani zde nebyly posouzeny emise vznikající následným spalováním vytěženého uhlí.

Jen tři týdny po vynesení rozsudku následoval Biscathorpe v Lincolnshire Wolds, kde bylo v roce 2023 schváleno rozšíření průzkumné těžby ropy v chráněné krajinné oblasti. Ministerstvo 11. července 2024 samo uznalo, že rozhodnutí je v kontextu nového právního výkladu neudržitelné, a povolení bylo zrušeno bez nutnosti dalšího soudního jednání.

Nejvýznamnější dopad měl rozsudek na dvě vlajkové lodě britské offshore těžby v Severním moři – pole Rosebank, největší nevytěžené ropné pole Spojeného království provozované společnostmi Equinor a Ithaca Energy, a plynové pole Jackdaw, za nímž stojí Shell a Equinor. Obě byla schválena ještě předchozí konzervativní vládou v letech 2022–2023 s kombinovanou investicí přesahující 3,3 miliardy liber.

Nová labouristická vláda v srpnu 2024 uznala, že jejich schválení bylo ve světle rozhodnutí ve věci Finch protiprávní, a stáhla svou právní obhajobu proti žalobám environmentálních organizací Greenpeace a Uplift. Edinburský Court of Session pak 30. ledna 2025 povolení obou polí formálně zrušil.

Provozovatelé mohou pokračovat v přípravných pracích, samotná těžba však zůstává zablokována, dokud North Sea Transition Authority neposoudí nové žádosti, které tentokrát zohlední i emise ze spalování vytěžené ropy a plynu. Rozhodnutí o Jackdaw, původně očekávané na podzim 2026, se navíc dál posouvá, částečně kvůli politickým okolnostem ve Spojeném království. Generální ředitel Shellu Wael Sawan přitom prohlásil, že firma je ochotna hájit projekt „až u Nejvyššího soudu“, pokud to bude nutné.

Horse Hill tak zůstává symbolem bodu zvratu: z někdejšího slibovaného „britského Dallasu“ s megalomanským odhadem se dnes stalo synonymum toho, jak jediné soudní rozhodnutí přepsalo pravidla pro celý sektor fosilních paliv ve Spojeném království. Otázkou tak zůstává, zda se ropa z „Gatwick Gusher“ vůbec někdy znovu rozproudí.