Od únosu prezidenta k ropné megadohodě: USA přebírají vliv ve Venezuele

„Největší ropná dohoda v historii světa. Energetická dominance na příští století. A to vše bez jakýchkoli nákladů pro Spojené státy.“ Bílý dům s velkou pompou oznámil dohodu s Venezuelou, která má zajistit americký blahobyt na dlouhé roky dopředu. Dohodu, která by více než zdvojnásobila ropné bohatství USA. Ale také dohodu, která začala americkým únosem tehdejšího venezuelského prezidenta.

"Prezident Donald J. Trump oznamuje historickou dohodu o ropě, která zajistí energetickou převahu Spojených států a podpoří hospodářské oživení Venezuely," stojí v prohlášení Bílého domu.

Pohled USA

Podle Bílého domu dohoda dává Spojeným státům většinovou kontrolu nad více než 65 miliardami barelů prokázaných venezuelských ropných zásob. Pro srovnání, současné prokázané zásoby na území Spojených států mají podle americké administrativy činit přibližně 46 miliard barelů. Klíčovým partnerem dohody je nová soukromá společnost North American Blue Energy Partners (NABEP), která získala od přechodných venezuelských úřadů stoleté, respektive na 100 let udělené koncese na 17 ropných polí s uvedenými zásobami.

Součástí dohody je rovněž přímý majetkový podíl americké vlády. NABEP má bezplatně převést 35% podíl ve své mateřské společnosti na Office of Strategic Capital amerického ministerstva války. Washington by tak podle vlastních odhadů získal podíl, jehož hodnota by mohla v budoucnu dosahovat stovek miliard dolarů, včetně nároku na dividendy.

Další významnou součástí dohody je zajištění odběru venezuelské ropy pro Spojené státy. Americké ministerstvo zahraničí získalo právo nakupovat za výrobní náklady garantovaných 20 % produkce ze současných i budoucích polí provozovaných NABEP. Zbývajících 80 % produkce podléhá předkupnímu právu Spojených států, které jej mohou využít především v případě mimořádných situací. Bílý dům tento mechanismus prezentuje jako způsob, jak zajistit dlouhodobý přístup k levné ropě a případně doplnit americké strategické ropné rezervy.

Americká kontrola se podle zveřejněných podmínek netýká pouze vlastnického podílu. Washington má mít také právo veta při jmenování členů představenstva NABEP a většina jeho členů musí být občany Spojených států. Společnost má zároveň využívat americké auditory, právníky a poradce a dohoda se řídí americkým právem a podléhá jurisdikci amerických soudů.

Pohled Venezuely

Plán zároveň počítá s rozsáhlou obnovou venezuelského ropného průmyslu. NABEP podle Bílého domu hodlá v příštích letech investovat až 100 miliard dolarů do nové těžební a související infrastruktury. Americká administrativa očekává, že tento kapitál pomůže výrazně zvýšit venezuelskou produkci a současně vytvoří tisíce pracovních míst a podpoří širší hospodářskou aktivitu v zemi. Prozatímní prezidentka Venezuely Delcy Rodriguezová uvedla, že jde o situaci, z níž mají prospěch všechny strany.

"Venezuela na oplátku získává výrobu, pracovní místa, investice do infrastruktury, vyšší příjmy pro stát a výrobní řetězce pro národní průmysl. Výhody jsou nespočetné," zmínila Rodriguezová.

Dohoda má mít přínos také pro samotnou Venezuelu. Podle Washingtonu by společnost NABEP při postupném navyšování těžby mohla během prvních 25 let odvést přibližně 200 miliard dolarů na licenčních poplatcích a daních. Tyto prostředky mají představovat významný zdroj financování obnovy země a jejího sociálního rozvoje.

Reálné dopady

Celý model je přitom součástí mnohem širšího geopolitického záměru Trumpovy administrativy. Bílý dům otevřeně deklaruje, že chce z venezuelského energetického sektoru vytlačit čínské a ruské společnosti i další aktéry spojené s předchozím režimem. Dohodu proto nepředstavuje pouze jako ekonomickou transakci, ale také jako součást návratu k Monroeově doktríně a snahy znovu upevnit americký vliv na západní polokouli.

Otazníky však vyvolává nejen samotná konstrukce dohody, ale také její reálný ekonomický dopad. Francisco Monaldi, ředitel programu pro energetiku Latinské Ameriky při Baker Institute na Riceově univerzitě, označil dohodu za „velmi neobvyklou“ ve srovnání s předchozími kontrakty v tomto sektoru. Podle něj navíc není většina projektovaných ložisek dosud rozvinuta a jejich uvedení do produkce si vyžádá rozsáhlé investice a několik let.

V neposlední řadě ropné zásoby Venezuely tvoří takzvaná „těžká, kyselá“ ropa, jejíž rafinace je náročnější a která se používá k výrobě nafty a asfaltu, zatímco USA obvykle produkují „lehkou, sladkou“ ropu, která se hodí k výrobě benzínu.

Ještě kritičtější je Monaldiho pohled na očekávaný dopad na americké ceny.  Venezuela by podle něj mohla v příštím roce přidat přibližně 200 až 300 tisíc barelů denně, což je ve srovnání s rozsahem současného narušení světových dodávek relativně malý objem.

"V krátkodobém horizontu to proto nepovede ke snížení ceny ropy ani benzinu," upozornil Monaldi.

Monaldi zároveň upozornil, že transparentnost celé dohody bude pro její dlouhodobé přežití klíčová. Pokud by podle něj šlo o neprůhledný kontrakt, který nebude přesvědčivě přinášet prospěch samotné Venezuele, může se v budoucnu stát předmětem politického odporu a renegociace.