8. leden 2026
Domácí těžba, nebo zelená transformace? Britská vláda rozhoduje mezi energetickou bezpečností a klimatickými závazky

Britská vláda se v nejbližších týdnech rozhodne o budoucnosti dvou nejdiskutovanějších energetických projektů v Severním moři – ropného pole Rosebank a plynového pole Jackdaw. Rozhodnutí bude mít dopad nejen na domácí produkci energie a zaměstnanost, ale také na důvěryhodnost britských klimatických závazků. Premiér Andy Burnham se tak ocitá mezi tlakem energetického průmyslu a rostoucím odporem ekologických organizací i části vlastní Labouristické strany, píšou Financial Times.
Spojené království se blíží k jednomu z nejvýznamnějších energetických rozhodnutí posledních let. V centru pozornosti stojí ropné pole Rosebank západně od Shetlandských ostrovů a plynové pole Jackdaw u pobřeží Aberdeenu. Oba projekty získaly povolení ještě za předchozí konzervativní vlády, jejich schválení však následně zrušily soudy a nyní musí projít novým posouzením.
Veřejná konzultace k projektu Rosebank skončila tento týden, konzultace k Jackdawu již o týden dříve. Po ukončení veřejných konzultací nyní projekty posuzuje regulátor OPRED, který odpovídá za hodnocení environmentálních dopadů těžby v britských vodách. Jeho stanovisko následně schvaluje ministryně energetické bezpečnosti Miatta Fahnbullehová. Podle britských médií by rozhodnutí mohlo padnout již během září.
Energetická bezpečnost versus klimatické cíle
Spor o oba projekty odráží širší debatu o tom, jak sladit energetickou bezpečnost s klimatickou politikou. Spojené království sice výrazně investuje do obnovitelných zdrojů a elektrifikace ekonomiky, zároveň však zůstává silně závislé na fosilních palivech. Přibližně tři čtvrtiny primární energetické spotřeby země stále pokrývá ropa a zemní plyn, které jsou klíčové pro vytápění domácností, výrobu elektřiny i dopravu.
Zastánci projektů argumentují, že domácí těžba představuje rozumnější alternativu k dovozu. Podle nich pomůže udržet pracovní místa v severovýchodním Skotsku, přinese daňové příjmy a sníží závislost země na zahraničních dodávkách. Především u Jackdawu zdůrazňují, že by mohl začít dodávat zemní plyn již během nadcházející zimy.
Odpůrci naopak upozorňují, že nové projekty nevyřeší vysoké ceny energií ani dlouhodobou energetickou bezpečnost. V případě Rosebank navíc očekávají, že významná část vytěžené ropy skončí na mezinárodních trzích a bude exportována do evropských rafinerií. Podle klimatických organizací by vláda měla investice směřovat spíše do obnovitelných zdrojů, přenosových sítí a nízkoemisních technologií.
Samotná velikost projektů přitom není zanedbatelná. Rosebank je považován za největší dosud nerozvinuté britské ropné ložisko a na vrcholu produkce by mohl dodávat kolem 69 tisíc barelů ropy denně. Jackdaw by měl v době nejvyšší těžby představovat přibližně 6,5 % britské produkce zemního plynu ze Severního moře.
Politická zkouška pro premiéra Burnhama
Rozhodnutí má silný vnitropolitický rozměr. Labouristická strana ve volebním programu z roku 2024 slíbila, že nebude udělovat nové licence pro průzkum ropy a plynu v Severním moři. Rosebank ani Jackdaw však nejsou zcela novými projekty. Licence již získaly v minulosti a nyní se řeší pouze jejich znovuschválení po soudním přezkumu.
Právě tato právní nuance vytváří prostor pro kompromisní řešení. Premiér Andy Burnham v posledních týdnech několikrát naznačil, že k otázce těžby hodlá přistupovat pragmaticky. V britských médiích se proto množí spekulace, že alespoň některý z projektů nakonec dostane zelenou.
„Ještě nějakou dobu nebudeme schopni přestat využívat ropu a plyn. To je jednoduše fakt. Otázkou je, zda můžeme jejich využívání urychlit tak, aby pomohlo zaplatit energetickou transformaci,“ uvedl britský premiér Andy Burnham pro BBC.
Zároveň však Burnham riskuje konflikt s klimatickým křídlem vlastní strany i se sílícími Zelenými. Téma získalo na citlivosti také kvůli letošnímu létu, kdy Británii zasáhly vlny extrémních veder a rozsáhlé požáry. Ekologické organizace tvrdí, že schválení nových fosilních projektů by vyslalo signál odporující britským klimatickým ambicím.
Klíčovou roli v celé kauze hraje takzvaný rozsudek Finch z roku 2024. Nejvyšší soud tehdy rozhodl, že při schvalování fosilních projektů nestačí hodnotit pouze emise vznikající během těžby, ale také emise způsobené následným spalováním vytěžené ropy a plynu. Na základě tohoto precedentního rozhodnutí byla původní povolení pro Rosebank a Jackdaw označena za nezákonná.
Nadcházející rozhodnutí proto nebude jen o dvou ložiscích v Severním moři. Půjde také o test toho, jak bude nová britská vláda v příštích letech vyvažovat energetickou bezpečnost, konkurenceschopnost ekonomiky a klimatické závazky. Výsledek může naznačit směr britské energetické politiky na celé další desetiletí.
Byl pro vás tento článek užitečný?
Podpořte web a jeho autory symbolickou částkou
Mohlo by vás zajímat
19. únor 2026
11. březen 2026
18. březen 2026
22. březen 2026
14. květen 2026
13. srpen 2026
3. září 2026
Komentáře (2)
Zdá se, že Němci by potřebovali podobný rozsudek jako byl v Británii Finch z roku 2024.
Pak by jejich úřad Umweltbundesamt musel zcela přehodnotit oficiální zprávu: Unterschätztes Treibhausgas Methan - Quellen, Wirkungen, Minderungsoptionen ze srpna 2022.
Tam zase lakují na růžovo vlivy úniků metanu obráceným způsobem. Těžební úniky zmiňují jen okrajově a záměrně je zcela oddělují od velkoobjemového spalování zemního plynu v energetice. Nezajímají je totiž globální vlivy spalování zemního plynu (včetně vlivů těžby a přepravy), ale zase jen lokální účinky v místě spalování. S průhledným manipulativním cílem, aby jim vycházela jejich verze dekarbonizace. Vykazují tak jen spalování zemního plynu (tedy poloviční produkce CO2 oproti spalování uhlí), ale kašlou na globální účinky tohoto spalování, protože celkový globální ekvivalent využívání zemního plynu v energetice by pak vyšel zcela jinak! Aby čtenáře zmíněného materiálu náhodou nenapadlo uvažovat jinak, je titulní stránce stádo krav, neboť pro onu zprávu jsou větším problémem úniky biogenního metanu.
Bohužel podobně zcestným způsobem (bez započítávání ekvivalentu těžebních a přepravních úniků) přistupuje k zemnímu plynu v energetice EU metodika, ale i servery jako například Elektricity Maps.
To je metoda, jak zhoršování vlivu na klimatickou změnu (zejména pálení LNG v energetice), vydávat za její řešení!
Pane Sedláku máte pravdu , ale jen částečně. Platí obecně že za emise je odpovědný ten kdo je vypouští. Stejně jako EV mají nulové emise při používání , ale celkově to není pravda, při spalování plynu reálně vypuštěno cca 0,18t CO2 /MWh to že něco vzniká při těžbě za to je odpovědný ten kdo těží a ne ten kdo ten plyn pálí i když jsou to spojené nádoby není to úplně pravda protože snižování uniku metanu při těžbě je odpovědnost těžaře a ne konečného uživatele. V praxi není chyba v metodice výpočtu , ale v tom že země co těží fosilní paliva uniky neúčtují těžaři. Za to nemůže Německo oni EU. Říct že plyn má vyšší emise CO2 sice můžeme , ale ve skutečnosti nevíme přesně jaké ty budou proměnné u každé dodávky. To samé se týká i všech ostatních zdrojů , tedy ropy i uhlí protože při jejich těžbě a přepravě dochází k únikům metanu a samotná těžba a doprava má velké energetické nároky. Jediný způsob jak se tomu bránit je rychle snižovat používání fosilních paliv. A to zejména zavedením ETS2 a snižováním množství povolenek na trhu. Náš stát naproti tomu přišel s nápadem snižovat spotřební daň na naftu , aby tlumil ekonomické dopady Iránské krize. je proti zavedení ETS2 a snažil se zničit ETS1. Vesele instalujeme nové, kotle na fosilní paliva a 94% nových aut v ČR má spalovací motor. Vláda ve změnách klimatu a závislosti ČR a dovozech problémy nevidí i když nás v 1 rok zasáhla ropná krize a největší hydrologické sucho a vedra od začátku metodického sledování.







