Martin Ludvík: Aktuální krize se již promítá i do střednědobého výhledu cen plynu

Současné napětí na Blízkém východě znovu připomnělo, jak citlivé jsou energetické trhy na geopolitické otřesy. Konflikt kolem Íránu v posledních týdnech výrazně zvýšil rizikovou přirážku u ropy, zemního plynu i elektřiny a vyvolal otázky, zda jde pouze o krátkodobou reakci trhu, nebo o začátek delšího období vyšší volatility. Jak se současná situace může promítnout do cen energetických komodit, jaké scénáře sledují obchodníci na trzích a jaké dopady mohou případné cenové výkyvy mít na evropské spotřebitele i průmysl? Na to jsme se ptali Martina Ludvíka, generálního ředitele společnosti Powertica. Informace uvedené v rozhovoru jsou platné k datu jeho vzniku, tedy k 23. 3. 2026.

Aktuální napětí kolem Íránu znovu vrátilo na trh výraznou geopolitickou rizikovou přirážku. Je podle vás současný růst cen ropy a plynu hlavně krátkodobou nervozitou, nebo začátkem delšího období vyšší volatility?

První týdny konfliktu vyvolaly na velkoobchodních trzích výraznou nervozitu, která se promítla především do růstu cen tzv. krátkých kontraktů, tedy v případě plynu a elektřiny u dodávek na nejbližší období, například na měsíc či kvartál dopředu. Trh v první fázi reagoval zejména na omezenou průchodnost Hormuzského průlivu.

S postupující eskalací a útoky na energetickou infrastrukturu se však pozornost přesouvá k reálnému dopadu na globální bilanci, zejména v oblasti LNG. Poškození LNG zařízení je kvůli použité technologii náročné na opravu a může znamenat výpadky v řádu týdnů až měsíců, což se již promítá do střednědobého cenového výhledu.

Evropský plyn reaguje na dění na Blízkém východě velmi citlivě. Je dnes podle vás právě zemní plyn komoditou, přes kterou se geopolitické riziko do evropské energetiky přenáší nejsilněji?

Jednoznačně ano, a to hned ve dvou rovinách.

První rovina se týká samotného plynu. Po relativně chladné zimě vstupuje Evropa do období, kdy potřebuje intenzivně plnit zásobníky na další topnou sezonu, přičemž jejich aktuální naplněnost, necelých 29 %, se pohybuje poblíž pětiletých minim. Nižší hodnoty jsme zaznamenali pouze v roce 2022. To vytváří tlak na ceny zejména v letních měsících.

Druhou rovinou je role plynu v evropské elektroenergetice. Plynové elektrárny často fungují jako tzv. závěrné zdroje a určují velkoobchodní cenu elektřiny. Růst cen plynu se tak přímo promítá i do cen elektřiny, což jsme viděli například během energetické krize v roce 2022, která byla přímým důsledkem válečného konfliktu na Ukrajině.

Do jaké míry může současná situace ovlivnit ceny elektřiny v Evropě a v Česku? Je už nyní vidět, že dražší plyn znovu zdražuje i elektřinu na dodávkách s nejbližším dodáním v čase i na delších kontraktech?

Jakkoli je současný růst cen energií řádově nižší, lze dnešní situaci do jisté míry přirovnat k energetické krizi v roce 2022, kdy v důsledku válečného konfliktu na Ukrajině došlo k výpadku ruských dodávek plynu do Evropy. Tento výpadek byl z velké části nahrazen LNG, jehož cena je aktuálně pod tlakem v reakci na geopolitický vývoj v oblasti Perského zálivu.

V obou případech se první cenové nárůsty promítly především do cen krátkodobých kontraktů. Dodávka plynu na duben 2026 vzrostla z 33 EUR/MWh na 62 EUR/MWh, v případě elektřiny ze 78 EUR/MWh na 99 EUR/MWh. S prodlužujícím se konfliktem a narušením globální bilance LNG, například v důsledku snížení kapacity katarského LNG terminálu Ras Laffan o 17 % po íránském útoku a možného posunu plánovaného projektu QatarEnergy North Field East, se však vyšší ceny postupně promítají i do dlouhodobějších kontraktů.

To dnes vidíme jak u plynu, tak u elektřiny, kde se zdražení přelévá i do ročních dodávek. Roční kontrakt na dodávku plynu v roce 2027 vzrostl z 30 EUR/MWh na 49 EUR/MWh, v případě elektřiny pak z 88 EUR/MWh na 105 EUR/MWh. I přes tyto výrazné nárůsty jsem přesvědčen, že extrémní hodnoty z roku 2022 nehrozí, protože trhy i jejich účastníci se v mnohém poučili. Stejně tak mají vlády a jejich administrativy potřebné zkušenosti i nástroje, především legislativní, jak případné extrémy tlumit.

Ropa je tradičně první komoditou, na které se podobné krize projeví. Myslíte si, že tentokrát může být paradoxně větším problémem pro Evropu spíš plyn a elektřina než samotná ropa?

Domnívám se, že pro Evropu může být v současné situaci větším problémem právě plyn a elektřina než samotná ropa.

Hlavním důvodem je technologická a infrastrukturní náročnost LNG. Případné výpadky nebo poškození LNG zařízení mají výrazně delší dopady než u ropné infrastruktury, protože jejich oprava či náhrada je složitější a časově náročnější.

Dalším důvodem je skutečnost, že ropná krize dopadá na celý svět velmi podobně, zatímco dopad vysokých cen plynu na ceny elektřiny je v Evropě specifický.

Jak by se podle vás případné delší trvání konfliktu promítlo do běžných odběratelů v Česku?

Primárním dopadem by byl růst cen. Ten již částečně pozorujeme například na čerpacích stanicích, kde se zvýšení cen ropy promítá relativně rychle.

Pokud by konflikt pokračoval, lze očekávat další růst cen nejen energií, ale i dalších komodit a produktů navázaných na oblast Perského zálivu (např. hnojiva, močovina, … atd.). Tyto primární cenové impulzy se následně přelévají do širší ekonomiky a mohou přispět k růstu inflace.

Může současné napětí změnit i dlouhodobější uvažování o energetickém mixu v Evropě? Jinými slovy: vrací geopolitika znovu do hry argument energetické závislosti nebo naopak posiluje diskuzi o potřebě dekarbonizace?

Určitě může a osobně si myslím, že by i měla. Jednak energetická soběstačnost je jedním z hlavních pilířů národní, ale evropské bezpečnosti, ale současně má i silný ekonomický aspekt. Pokud je Evropa energeticky závislá na plynu, který je z 40-45% zajišťován dovozem LNG, tak růst cen LNG silně ovlivňuje nejen ekonomiku Evropy, ale i její konkurenceschopnost vůči zbytku světa. To vše je umocněno Zelenou dohodou, tzn. zpoplatněním emisí CO2, odchodem od uhlí (zatím bez náhrady) a naštěstí dočasným odklonem od jádra (Německo, Belgie, Itálie, ...). Je ale potřeba zmínit i to, že právě obnovitelné zdroje energetickou soběstačnost spíše posilují a v době, kdy vyrábějí, pomáhají tlumit růst cen elektřiny.

Jak podle vás současná situace mění chování obchodníků na energetických trzích? Vidíte v posledních týdnech větší snahu zajišťovat ceny dopředu a omezovat riziko, nebo naopak více spekulativních pozic, které sázejí na další růst volatility na trzích s ropou, plynem a elektřinou?

Jedním z mála pozitiv na podobných situacích je skutečnost, že všechny cenové turbulence mají do určité míry „ozdravný“ charakter. Přísná pravidla velkoobchodních trhů totiž nutí spekulanty doplňovat finanční zajištění, nebo své pozice částečně či úplně uzavírat.

Dodavatelům energií pro konečné zákazníky tyto cenové výkyvy připomínají, že přílišná spekulace na vývoj cen komodit se dlouhodobě nevyplácí a že důsledné řízení rizik zůstává klíčovým prvkem jejich obchodní strategie.

A jedna méně tradiční otázka: neukazuje současná situace, že trh dnes možná více než fyzický nedostatek komodit oceňuje nejistotu samu o sobě? Není právě cena strachu jednou z nejdůležitějších „komodit“, kterou dnes energetické trhy obchodují?

Upřímně si nemyslím, že by strach sám o sobě byl jednou z nejdůležitějších obchodovaných „komodit“. Strach je primárně emocí, která je velmi často vyvolána existencí rizika, případně souborem rizik. A bohužel v současnosti je těchto rizik kolem nás více než dost: riziko globálního oteplování, bezpečnostní rizika spojená s Ukrajinou, Venezuelou nebo Perským zálivem, migrační rizika či riziko AI bubliny. To vše se navíc on-line sdílí v médiích a na sociálních sítích. V dnešním plně propojeném světě tak více než kdy dříve platí, že jednou ze strategických „komodit“ se stávají informace, schopnost je analyzovat a vyvodit z nich správná rozhodnutí.