Švédská cesta za obnovitelnými zdroji

Švédsko urazilo na cestě k obnovitelným zdrojům energie dlouhý kus cesty, vždyť ještě v 70. letech minulého století byl podíl fosilních paliv v energetickém mixu země 75 %. Vzhledem k tomu, že se jednalo o importovaná paliva, tak bylo Švédsko velice energeticky závislé. O 30 let později už bylo vše jinak a dnes hrají bioenergie a obnovitelné zdroje ve švédské energetice prim.

Kombinace dostatečného množství přírodních zdrojů, vysokých cen ropy, environmentálně smýšlející veřejnosti a razantní státní podpory vedly k radikální proměně struktury primárních zdrojů energie největší skandinávské země.
Podle údajů švédské asociace pro bioenergii (Svebio) vzrostla produkce energie z obnovitelných zdrojů z 40 TWh/ročně v roce 1970 na 140 TWh v roce 2012. I díky bioenergii se podařilo Švédsku snížit emise skleníkových plynů do roku 2010 o 9 % oproti úrovni z roku 1990, zatímco HDP během tohoto období stouplo o 50 %.

Důvody úspěchu

Podle asociace Svebio stojí za obrovským nárůstem využití bioenergie silná podpora ze strany politické reprezentace země a motivačně nastavený systém daní a podpor. Jako příklad lze uvést uhlíkovou daň zavedenou už v roce 1991, certifikáty elektřiny z obnovitelných zdrojů zavedené v roce 2003 a vyšší zdanění fosilních paliv oproti biopalivům.
Podle publikace Bioenergy: The Swedish Experience hraje významnou úlohu v prosazení bioenergie také dlouhá tradice využívání švédského přírodního bohatství – lesů. Švédsko má více lesů než kterýkoliv jiný stát EU a o své zásoby biomasy velmi dobře pečuje. Navzdory výraznému nárůstu využívání biomasy pro energetické účely lesních porostů ve Švédsku stále přibývá.

Počátky energetické revoluce

Kořeny švédského přechodu k obnovitelné energii jsou v souhře několika událostí odehrávajících se v krátkém časovém sledu během 70. let minulého století. Na počátku byla ropná krize z roku 1973, která proběhla současně s nadprůměrně chladnou zimou. V roce 1979 došlo opět ke zvýšení cen dovážené ropy a navíc i k havárii americké jaderné elektrárny Three Mile Island. Tento incident vyvolal odpor veřejnosti k jaderným zdrojům a v referendu konaném v roce 1980 si Švédové vybrali nejadernou budoucnost, tj. odstavení všech jaderných zdrojů do roku 2010. K úplnému odstavení všech jaderných zdrojů však nakonec nedošlo. Švédské království hledalo způsoby, jak se s touto situací vypořádat a volba padla na obnovitelné zdroje energie, jejichž intenzivní výzkum započal na počátku osmdesátých let.

Teplárenství

Nejvíce patrný přerod švédské energetiky je v oblasti centrálního zásobování teplem. Ještě na konci sedmdesátých let tvořil topný olej více než 90 % paliva pro teplárenské účely. V roce 2010 se podíl topného oleje propadl na pouhá 2 %. Hlavním zdrojem energie se s více než sedmdesáti procent stala biomasa.

Hlavní příčinou rozmachu biomasy byla uhlíková daň zavedená v roce 1991 jak pro domácnosti, tak pro soukromé společnosti. Tato daň výrazně zvýšila cenu fosilních paliv a díky ní se biopaliva stala konkurenceschopným zdrojem energie. Od zavedení se daň neustále zvyšovala, což vedlo až k dvojnásobnému zdražení topného oleje oproti původní ceně bez uhlíkové daně. Vysoké výdaje na topný olej donutily domácnosti i firmy upustit od získávání tepla z fosilních paliv a přejít k ekonomicky výhodnější biomase.

Fosilní paliva vs. biopaliva

Součástí úspěšné transformace švédské energetiky je také využití biopaliv. Biopalivo se vyrábí především ze zemědělského odpadu nebo surovin cíleně pěstovaných pro energetické využití. Významnou roli v produkci biopaliv hrají i továrny zpracovávající celulózu. Ve švédských vozech se používají paliva jako je bioplyn nebo palivo E85, které obsahuje až 85 % etanolu. Od roku 2009 musí všechny švédské čerpací stanice povinně za zákona nabízet i biopalivo jako alternativu ke klasickému palivu získanému pouze z fosilních zdrojů.

Švédsko také dováží velké množství etanolu, především z Brazílie. Ovšem panující obava z možného podílu výroby etanolu na kácení deštných pralesů vedla v roce 2009 k podpisu dohody se skupinou brazilských producentů tohoto biopaliva. Brazilské společnosti se zavázaly, že se do Švédska bude dovážet pouze certifikovaný bioetanol, který bude pocházet z trvale udržitelného využívání přírodních zdrojů.

Účelně koncipované veřejné zakázky, které podporují využívání biopaliv, mají také svůj podíl na rozmachu biopaliv. Nejvýznamnější je podpora využívání biopaliv v městské hromadné dopravě.

Biopaliva se prosazují i v osobní automobilové dopravě. Na konci roku 2011 už bylo ve Švédsku více než 200 000 automobilů schopných spalovat palivo E85, k čemuž také pomohla finanční podpora ve výši 10 000 švédských korun na nákup ekologicky šetrného modelu.

Biomasa

Ve Švédsku se stala biomasa klíčovým zdrojem energie na vytápění, více než polovina topných systémů ji využívá jako palivo. Největší podíl z jednotlivých typů biomasy má na svém kontě dřevní biomasa. Ve Švédsku je také provozováno více než 100 000 malých otopných systémů využívajících ke svému provozu dřevěné pelety.

Skandinávský energetický vzor

Švédská energetická revoluce je v mnoha ohledech inspirativní i pro ostatní země, ačkoliv díky jedinečným přírodním podmínkám a dostatečným zdrojům biomasy může být švédská cesta pro mnoho zemí nedosažitelná. Svou úlohu v energetické revoluci hraje také vysoce rozvinutý průmysl, který ovšem dokáže využívat energii efektivním způsobem.

Švédsko má veškerý potenciál pro to, stát se světovým vzorem v přechodu k „čisté“ energetice a využívání obnovitelných zdrojů. Ostatní země si mohou ze Švédska brát příklad, především v legislativní oblasti. Již zmiňovaná daňová politika, která zvedla daně pro neekologické zdroje, na druhou stranu tento nárůst kompenzovala snížením daně z příjmu a snížením odvodů.

Švédové jsou přesvědčeni o významnosti všech ekologických opatření, které se v jejich zemi realizují a politická reprezentace má v této oblasti velkou podporu ze strany švédské veřejnosti.