8. listopad 2017
Rok 2025 ve znamení záporných cen elektřiny: Nové rekordy padaly v Česku i za hranicemi

Ani loňský rok nepřinesl žádnou zásadní změnu v trendu rostoucího výskytu záporných či nulových cen elektřiny na krátkodobých trzích. Podobně jako v předchozích dvou letech výskyt záporných cen rostl, v závislosti na jednotlivých regionech Evropy rychleji či pomaleji. V případě českého denního trhu s elektřinou nebyl loni nárůst tak silný jako v předchozím roce, nicméně v sousedním Německu i jiných zemích počet takových hodin rostl podobným tempem.
Záporné ceny elektrické energie jsou v posledních letech stále častějším fenoménem v řadě zemí Evropy. Záporné či nulové ceny sice nejsou novinkou posledních dvou či tří let, v tomto období nicméně jejich výskyt začal raketově růst. Zatímco v období před energetickou krizí klesaly ceny elektřiny na denních trzích v Evropě do záporu řádově během desítek hodin ročně, v posledních letech se jedná již o stovky hodin.
Důvodem prudkého růstu období se zápornými cenami je především rostoucí instalovaný výkon v obnovitelných zdrojích, zejména ve fotovoltaických elektrárnách. Přestože se z komerčního hlediska zdá být prodej elektřiny za záporné ceny neintuitivní, díky provozní podpoře nemusí část provozovatelů obnovitelných zdrojů napříč Evropou brát na tržní ceny ohled. Ačkoliv v České republice je provozní podpora pro nové zdroje již řadu let zastavena či velmi omezena, vzhledem k propojení jednotného trhu s elektřinou napříč Evropou se ceny elektřiny propadají do záporu i na místním trhu.
Některé země Evropy, například včetně sousedního Německa, se snaží tuto situaci řešit omezením vyplácení podpory během hodin, či nově čtvrthodin, během kterých ceny na denním trhu klesnou pod nulu. I v těchto případech nicméně mohou ceny elektřiny klesnout k nule, což má podobně negativní dopad na případný provoz zdrojů elektřiny čistě na tržní bázi. Od loňského podzimu došlo na evropském krátkodobém trhu k zásadní změně, kdy denní trh přešel na čtvrthodinový obchodní interval. Pro účely porovnání nicméně následující data a grafy počítají s hodinovými průměry.
V záporných cenách dominuje severozápadní Evropa. Zadarmo se však elektřina nejčastěji obchoduje na slunném jihu
V roce 2025 se premiantem z pohledu záporných cen stala jedna z obchodních zón Švédska, konkrétně SE2. Ve skandinávských zemích je běžné, že jsou země rozděleny do více obchodních zón. Ve zbytku Evropy, s výjimkou Itálie, většinou obchodní zóny odpovídají jednotlivým zemím. V případě zóny SE2 vedla k rekordně vysokému výskytu záporných cen kombinace vysoké výroby z vodních elektráren a nemožnosti tuto elektřinu přenést do dalších částí Švédska, především na hustěji osídlený jih země.
Na celonárodní úrovni nicméně dominovala jiná země, Nizozemsko. V případě Nizozemska vzrostl výskyt záporných cen elektřiny z méně než sta hodin v roce 2022 na bezmála 600 hodin v roce 2025. Při započtení hodin s nulovou cenou poté tento počet loni činil dokonce 650 hodin. Příčinou je podobně jako v jiných zemích prudký růst instalovaného výkonu fotovoltaických elektráren z posledních let, jelikož většina záporných hodin připadá na období kolem špičkové výroby okolo poledne během jarních a letních měsíců.
Na pomyslné druhé příčce se v loňském roce umístilo Německo, které se se zápornými cenami elektřiny potýká již více než desetiletí. Německo nezůstalo za Nizozemskem daleko v závěsu, loni si připsalo celkem 570 hodin se zápornou cenou. S přihlédnutím k hodinám s nulovými cenami elektřiny se poté jednalo o celkem 632 hodin.
Třetí místo obsadilo Španělsko, které ještě donedávna fenomén záporných cen elektřiny nijak významně netrápil. V posledních dvou letech však jejich výskyt raketově vzrostl, když v roce 2024 dosáhl 247 hodin a loni 590 hodin. V případě hodin s nulovou cenou elektřiny Španělsko dokonce s přehledem překonává Nizozemsko i Německo, jelikož se v předchozích dvou letech jejich počet přiblížil 800 hodinám.
Výskyt záporných cen elektřiny roste i na domácím trhu
Situace na českém trhu zatím není tak dramatická jako v již zmiňovaných zemích, i tady nicméně počet hodin se zápornou či nulovou cenou nadále roste. K největšímu skoku došlo v roce 2024, loni se počet takovýchto hodin zvýšil pouze mírně. Do záporu loni cena elektřiny na místním trhu klesla během celkem 322 hodin, při započtení nulových cen by se poté jednalo o 392 hodin.
Další zajímavosti ze světa české elektroenergetiky naleznete v našem reportu Elektroenergetika v ČR v roce 2025 zde.
Mohlo by vás zajímat
15. listopad 2017
20. listopad 2018
18. prosinec 2018
20. prosinec 2018
22. listopad 2019
15. leden 2020
15. květen 2025
Komentáře (5)
Bomba bude, az budou ty stovky hodin se zapornou cenou v zimě. Ale to se nikdy nestane. Dokonce se to uz nestava ani na par hodin. Pro hnidopichy - ne, letos jsem zaporne ceny v zime fakt nestudoval (mam fix).
Nízké či záporné ceny budou nabádat k jejich využití čím dál tím více jak lze logicky vysledovat v současném zájmu o akumulaci. To bude logicky způsobovat, že období nedostatku se bude snižovat a šetřit zdroje záložní. To bude probíhat do doby k dosažení nejefektivnější rovnováhy a nemůže tudíž nikdo očekávat, že se tak stane v krátkém období.
Jestli (čirou náhodou) tak „trochu“ nebrání masívnímu budování úložišť jejich cena. Těch 400MWh z článku o Tušimicích vychází (při 5milKč/MWh) na 2mld Kč. Úložiště na „velikonoční incident by bylo za 6mld Kč a úložiště na „úschovu“ 1600MW (letní doplněk k jádru) na nočních 12h (cca 19GWh) představuje už 96 mld Kč.
Není náhodou cena úložišť tím důvodem, proč v Evropě tak narůstá počet hodin se „zápornou cenou“? Kdyby byla řešením ta úložiště, tak by si OZE premianti ukládali přebytečnou energii do úložišť a nevalili by jí do okolí za „záporné ceny“, ne? Proč tedy Dánsko nebuduje už dávno úložiště, aby nemuselo 10.12.2025 vyvézt 111% své spotřeby, 11.12. vyvézt 77% spotřeby a hned dva dny 12.12. dovážet 41% a 13.12 dovézt 8% spotřeby, aby ale už 14.12. vyvezli 201% své denní spotřeby? Proč si tu bilanci nevyrovnají pomocí úložišť, když jsou ta úložiště tím skvělým řešením? Takovou bilanci mají dlouhodobě a nic jim nebránilo (prý) si ta úložiště už dávno budovat, když to prý zvládne každá montážní četa (jak jsme četli v komentáři u tušimického úložiště).
On možná tím problémem bude i ten blábol o tzv. záporných cenách, které ve skutečnosti záporné samozřejmě nejsou. Nenaráží náhodou realita na dlouhodobé lhaní o zázračných schopnostech OZE zdrojů? Neprojevují se náhodou následky zcela nesprávných závěrů činěných na základě zaměňování skladby výrobních mixů vydávaných za podíly ve mixech spotřebních, které nikdo zatím neviděl? OZE premianti Dánsko a Německo tak mají ve spotřebním mixu jaderné podíly, a Česko má ve spotřebním mixu daleko více OZE, protože – kdo by nedovážel „odpad“ za záporné ceny?
Všechno má své důvody, je tu mnoho pohledů na věc a do toho navíc vstupuje výzkum, kam směřují nemalé investice a s tím je rovněž třeba vážně počítat. Je třeba se hlavně naučit vyhýbat jednoduchým hurá akcim vyhovující prioritně lobistickým skupinám, které v tom jsou vždycky zainteresovani.
Zájmy spotřebitelů a energetického kvazimonopolu se obrovsky liší, je to nejvýraznější ve srovnání se všemi ostatními případy (spotřebitel/výrobce).
Spotřebitelé (domácnosti, průmysl) chtějí levnou elektřinu, jako byla třeba v EU okolo let 2015-6.
Energetický kvazimonopol chce cenu elektřiny několikanásobně vyšší. A dostává ji.
Přitom ve většině států světa tomu tak není, státy jsou schopny minimalizovat ten rozpor.
Při bližším pohledu vidíme, že je to důsledek ideologie EU, která byla podrobena silné kritice třeba nyní v Davosu.
Neexistuje okamžité technické řešení (třeba aby během pár let byly BESS levnější třeba 10x), pokles současných vysokých cen v EU vyžaduje řešení politické.








Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.