Vítr místo dovozu: Budapešť plánuje 4 GW větrných elektráren do roku 2030

Maďarská vláda premiéra Pétera Magyara chystá výrazný rozvoj větrné energetiky. Do roku 2030 chce zvýšit instalovaný výkon větrných elektráren na 4 GW, tedy více než desetinásobně oproti současnosti, informuje agentura Reuters. První tendr na zhruba 700 MW už byl vyhlášen, jeho podmínky však vyvolávají mezi potenciálními investory pochybnosti. Vedle nákladů a nastavení aukce budou rozhodovat také dostupnost připojení k síti, délka povolovacích procesů a schopnost investorů projekty skutečně realizovat.

Maďarsko po letech stagnace zásadně mění přístup k větrné energetice. Vláda premiéra Pétera Magyara chce do roku 2030 zvýšit výkon větrných elektráren na 4 GW. Do roku 2040 by pak tato hodnota mohla přesáhnout 6 GW. Prvním krokem je tendr na přibližně 700 MW nového instalovaného výkonu.

Jde o výrazný obrat oproti energetické politice předchozí vlády Viktora Orbána, která kladla důraz především na solární energetiku. Maďarsko už má téměř 9 GW instalovaného výkonu ve fotovoltaice, zatímco větrné elektrárny dlouhodobě stagnovaly na přibližně 330 MW.

Důvodem změny není pouze snaha o další rozvoj obnovitelných zdrojů. Budapešť se zároveň snaží snížit závislost země na dovozu energie a omezit vysoké ceny elektřiny pro firmy.

„Jedním z hlavních cílů celé strategie je zlevnit dodávky energie pro podniky, které jsou nyní mimořádně drahé i v evropském srovnání,“ uvedl státní tajemník pro energetiku András Tóth v rozhovoru pro agenturu Reuters. Zároveň upozornil, že změna se neprojeví okamžitě.

Maďarsko podle něj dováží více než 80 procent své celkové spotřeby energie. Závislost se týká mimo jiné ropy, zemního plynu a paliv pro jadernou energetiku. Nová vláda proto považuje závislost na dovozu za významné ekonomické i geopolitické riziko.

Větrná energie má doplnit solární elektrárny

Rozvoj větrné energetiky má vedle omezení dovozu řešit také problém nerovnoměrné výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Solární elektrárny už v Maďarsku tvoří významnou část energetického mixu, jejich výroba je však soustředěna do denních hodin a závisí na počasí.

Vítr může výrobní profil částečně doplnit a snížit potřebu dovozu v době, kdy solární elektrárny vyrábějí méně. Samotný instalovaný výkon ale nezaručuje dostupnost elektřiny v konkrétním okamžiku. Výsledek bude záviset také na větrných podmínkách, možnostech akumulace a kapacitě elektrické sítě.

Maďarská energetika stojí z velké části na jaderné výrobě, kterou doplňují rychle rostoucí solární zdroje. Nová vláda ale přehodnocuje, jak má energetický mix vypadat v dalších desetiletích. Do konce roku 2026 chce rozhodnout, zda země skutečně potřebuje nové bloky elektrárny Paks II, jejichž výstavba už oficiálně začala. Ministr hospodářství a energetiky István Kapitány při přezkumu poukazuje mimo jiné na rychlý rozvoj fotovoltaiky a na sucho, které v minulosti omezilo provoz stávajících jaderných bloků.

Vedle otázky budoucího využití jádra se vláda snaží také omezit závislost na ruských energetických surovinách, zejména zemním plynu. Rozvoj větrné energetiky tak zapadá do širší snahy diverzifikovat zdroje a zvýšit energetickou bezpečnost země. Cílem je kombinovat stabilní výrobu z jádra s obnovitelnými zdroji, zároveň ale přehodnotit, jaké investice Maďarsko skutečně potřebuje a jak se zbavit závislosti na Rusku.

První tendr ukazuje, že cesta nebude jednoduchá

Konkrétní podobu nové politiky ukazuje první větrný tendr, jehož podmínky byly zveřejněny na konci srpna 2026. Nabízí přibližně 700 MW výkonu pro připojení k elektrické síti v devíti lokalitách. Investoři mohou podávat nabídky do 30. října a výsledky mají být oznámeny v prosinci. Projekty z tohoto kola se mají připojit k síti mezi lety 2030 a 2032. Mezi vyhlášením tendru a zahájením výroby tak může uplynout několik let.

Podmínky tendru však mezi potenciálními investory vyvolávají značnou kritiku. Vítězové mají například obcím zaplatit jednorázově 10 až 50 tisíc eur za každý megawatt výkonu a počítá se také s dalšími průběžnými platbami. Investoři navíc musí akceptovat možnost, že státem určené energetické komunity získají až 25% podíl v projektu.

Kritika tendru míří kromě příliš vysokých nákladů také na výběr lokalit. Někteří developeři tvrdí, že byly určovány především podle dostupné kapacity sítě, nikoliv podle kvality větrných podmínek.

Podmínky tendru nejsou jedinou překážkou. Maďarsko se potýká také s dlouhodobými problémy při přidělování kapacity pro nové obnovitelné zdroje a dlouhým povolovacím řízením.

Vláda současně plánuje investovat do modernizace elektrické sítě. Na její rozvoj má z evropského Nástroje pro oživení a odolnost (RRF) směřovat přibližně 1,5 miliardy eur. Podle vládního plánu jde o prostředky na flexibilnější a bezpečnější síť, která umožní začlenit další obnovitelné zdroje.

Maďarsko tak stojí před dvojí výzvou. Po letech omezeného rozvoje musí obnovit investiční aktivitu ve větrné energetice, zároveň ale musí nastavit pravidla tak, aby nové projekty byly technicky proveditelné a finančně udržitelné.

O úspěchu nové strategie proto nerozhodne samotné vyhlášení tendru ani počet přidělených megawattů. Rozhodující bude, zda se podaří nové větrné elektrárny skutečně postavit a zajistit, aby dodávaly konkurenceschopnou elektřinu do maďarské sítě.