Ambice obrovské, realita slabá. Rozvoj využívání vodíku v EU je daleko za očekáváními

Rozvoj vodíku a jeho využití v energetice se zdaleka neblíží cílům, které si Evropská unie vytyčila. V roce 2024 bylo v EU v provozu celkem 308 MW elektrolyzérů - pouze zlomek z cíle 6 GW, který si předsevzala evropská vodíková strategie. EU zaostává i za cílem objemu výroby vodíku v roce 2024.

Realita rozvoje vodíku v Evropské unii zásadně zaostává za ambiciózními cíli, které si Evropská unie předsevzala ve vodíkové strategii. Vodík má být přitom jedním z pilířů přechodu na čistou energetiku a prostředkem, jak se zbavit závislosti na fosilních palivech, zejména zemním plynu.

Jak ovšem ukazuje nejnovější roční zpráva od evropského energetického regulátora (ACER), ve skutečnosti je vodík na samotném počátku rozvoje. Jelikož byly první cíle vodíkové strategie stanoveny již k roku 2024, lze jednoduše porovnat, jak se skutečnost liší od stanovených cílů.

Cíle vycházejí z evropské vodíkové strategie, která vznikla v roce 2020 těsně po první vlně pandemie COVID-19 a měla položit základ pro rozvoj využití vodíku v energetice. Před jejím vydáním vše nasvědčovalo tomu, že se blíží bod zlomu a vodík bude v energetice hrát zásadní roli.

„Podle mnohých ukazatelů se nyní blížíme k bodu zlomu. Každý týden jsou oznamovány nové investiční plány, často v řádu gigawattů. V období od listopadu 2019 do března 2020 zvýšili tržní analytici prognózy plánovaných celosvětových investic v oblasti výkonu elektrolyzérů do roku 2030 z 3,2 GW na 8,2 GW (z toho 57 % v Evropě),“ stojí ve vodíkové strategii z roku 2020.

Čtyři roky po vydání vodíkové strategie se bod zlomu nepotvrdil. Podle vodíkové strategie totiž mělo být do konce loňského roku v provozu v EU celkem 6 GW elektrolyzérů využívajících elektřinu z obnovitelných zdrojů. Realita? Na konci roku jich bylo pouze 0,3 GW.

Jen slabou útěchou je fakt, že meziročně došlo k nárůstu výkonu o 51 %. Do provozu totiž bylo uvedeno celkem 104 MW výkonu elektrolyzérů. Ve výstavbě je nyní až 1,8 GW nového instalovaného výkonu, nicméně ani to by nestačilo k dosažení cíle v roce 2024. Aby EU jako celek cíl splnila, byl by potřeba téměř dvacetinásobek výkonu.

Ještě více vzdálený se zdá být cíl pro rok 2030. Do tohoto roku má být uvedeno do provozu 40 GW elektrolyzérů vyrábějících vodík z elektřiny z obnovitelných zdrojů. Pokud by měl být tento cíl splněn, musel by nastat zásadní zlom v ekonomice projektů, včetně nastavení štědré finanční podpory.

Evropská unie se již snaží nové vodíkové projekty podporovat, například formou aukcí pro projekty na výrobu zeleného vodíku. Ani ty však nemají příliš pozitivní výsledky. Jak uvádí zpráva evropského energetického regulátora, mezi srpnem a zářím letošního roku stáhlo celkem sedm projektů o výkonu 1,8 GW svoji žádost o finanční podporu v aukci. Celkový výkon, kterému byla podpora udělena, byl 2,2 GW. Převážná většina úspěšných projektů se tak nakonec zřejmě neuskuteční.

Elektrolyzéry vyrobily 29 000 tun vodíku

Daleko za očekáváním je také výroba vodíku v elektrolyzérech. Cíl, který stanovila evropská vodíková strategie pro rok 2024, je jeden milion tun vodíku. V loňském roce ovšem elektrolyzéry vyrobily pouze 29 000 tun vodíku. O rok dříve to bylo 19 000 tun.

Ačkoliv je vidět určitý posun ve výrobě vodíku, jedná se o pouhý zlomek cíle, který si předsevzala Evropská unie. Do cíle v roce 2030 – tedy výroby 10 milionů tun vodíku v elektrolyzérech – je ještě dál. Bez zásadního průlomu v ekonomice, který by oživil poptávku a výrobu vodíku, je dosažení tohoto cíle velice nepravděpodobné.

Na oživení poptávky a rozvoj nových projektů to ovšem zatím nevypadá. Jen v letošním roce bylo několik plánovaných projektů omezeno nebo zcela zastaveno. Jedním z příkladů je i obří projekt společnosti Exxon Mobil, která se rozhodla projekt zastavit kvůli slabé poptávce ze strany potenciálních odběratelů.

Překážky rozvoje vodíku v Evropské unii

Energetický regulátor vidí především dvě překážky rozvoje vodíku. První překážkou je nedostatečná transpozice evropské legislativy do národních předpisů. Pouze Německo a Dánsko doposud plně transponovaly evropské předpisy klíčové pro rozvoj vodíku. U těchto dvou zemí je to logické. Obě země mají pro výrobu vodíku – díky výkonu offshore větrných elektráren – jedny z nejlepších podmínek. Ostatní státy, včetně České republiky, dosud své povinnosti neplnily.

Druhou překážkou jsou nadále vysoké výrobní náklady výroby vodíku pomocí elektrolyzérů. Evropský energetický regulátor odhaduje, že cena zeleného vodíku se pohybuje kolem 8 EUR za kilogram vodíku. Při srovnání s výrobou vodíku ze zemního plynu se jedná o cca čtyřnásobnou cenu. Vzhledem k vývoji na trhu emisních povolenek a trhu se zkapalněným zemním plynem regulátor nepředpokládá, že se ceny brzy srovnají.

Vysoké výrobní náklady vodíku ovlivňují také investice do přepravní infrastruktury. Nejistá budoucí poptávka po obnovitelném vodíku komplikuje potenciálním provozovatelům vodíkových soustav plánování rozvoje infrastruktury v souladu s očekávaným vývojem trhu.