Británie následuje další evropské státy a zveřejnila svou vodíkovou strategii
V minulém týdnu představilo Spojené království svoji vodíkovou strategii. Následovalo tak další evropské země, které již své strategie pro nový druh paliva mají a Evropskou unii, která unijní politiku pro vodík zveřejnila v rámci European Green Deal v létě 2020.
Velká Británie plánuje do roku 2030 instalovat zařízení o výrobní kapacitě 5 GW, která mají produkovat nízkouhlíkový vodík. Britská vláda, která po několika odkladech vydání strategie oznámila na svých stránkách, k samotné strategii zveřejnila i dopadovou studii, ve které předpovídá, že 20-35 % spotřeby ve Spojeném království by v roce 2050 mělo být uspokojeno vodíkem. To by mělo být pro zemi klíčové, jelikož ta si do roku 2035 stanovila cíl snížení emisí o 78 % a do roku 2050 cíl stát se uhlíkově neutrální.
Ostrovní království již v dnešní době produkuje poměrně velké množství vodíku, který je ale charakterizován jako „šedý“ – je vyráběn ze zemního plynu. Nová strategie se přitom soustředí na vodík modrý a především pak zelený.
Prvně jmenovaný je sice vyráběn z fosilních zdrojů, emise z něj jsou ale zachyceny technologií CCS (tzv. Carbon Capture and Storage). Zelený vodík je poté vyráběn elektrolýzou z elektřiny z obnovitelných zdrojů. Británie chce vodíkem zásobovat především špatně elektrifikovatelné sektory, jako je těžký průmysl a (především nákladní) doprava.
Německá strategie
Na obdobné sektory se soustředí i jiné národní vodíkové strategie. Například německá, představená v červnu 2020, konkrétně vidí využití vodíku v sektorech ocelářství, chemie, dopravy a vytápění. Financování má být zajištěno především takzvanými uhlíkovými rozdílovými smlouvami (Carbon Contract for Difference), které představují flexibilní způsob financování založený na cenách uhlíku. Německo hodlá podporovat využívání všech forem vodíku, výrobu ale podpoří jen pokud půjde o vodík definovatelný jako zelený.
Formy vodíku
O konečném rámci pro definování forem vodíku je stále diskutováno na půdě EU. Zelený, modrý nebo šedý vodík může být definován na základě výrobní technologie a nebo například množství emisí vypuštěných při jeho výrobě. Další otázkou, kterou se doposud nepodařilo vyjasnit, je možnost využití záruk původu na "ozelenění" energie použité pro výrobu vodíku, nebo samotná otázka certifikace původu vodíku.
Mohlo by vás zajímat:
Dotační greendealový nesmysl.
No jo umělá paliva nevyhnutelná součást ceny za provoz nestabilních zdrojů. Za těch 30% energie která se bude využívat přes vodík zaplatí Angličané více než než platí dnes za celou svou spotřebu energie.... Jak říkám stále čím více OZE tím vyšší ceny....
Lidi to tak prý chtějí. Neznám sice nikoho takového. Ale pisou to na mainstreamu jako vymyvaci mozků. Vzhuru do středověku.
a kolika lidí jsi se na to ptal?
Chlapi v hospodě povídali!
Dejte otázku chcete platit 4 násobek ceny energie kvůli vodíkové ekonomice pak se s většinově kladnou odpovědí setkáte patrně na ekologických univerzitách, v evropském parlamentu a blázinci v oddělení těžkých případů...
kupte si vlastnu elektrarnu a ten 4-nasobek si vydelte tromi, cim vyssia sebestacnost tym vacsim delitelom si to vydelte
To je zavádějící otázka, zejména pokud třeba v ČR se ke každé MWh platilo 40€ externalit, v podobě škod na majetku, zdraví a životním prostředí.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se