Aktivisté požadují zastavit rozšiřování těžby ropy a plynu v Severním moři

Britské rozhodnutí vydat desítky nových licencí na těžbu ropy a zemního plynu napadla u soudu organizace na ochranu mořského prostředí. Tvrdí, že ministři nezákonně nezohlednili dopad na mořský život.

Oceana UK podala žalobu kvůli 31 licencím vydaným za předchozí britské vlády v květnu letošního roku v rámci posledního kola udělování licencí na těžbu ropy a zemního plynu v Severním moři. Navýšení těžby ropy v Severním moři přitom plánuje i Norsko. Píše o tom Euractiv.

Strategie pro čistou nulu

Licence na průzkum nemusí nutně vést k vytvoření těžebního pole, ačkoli ekologické skupiny tvrdí, že rozšiřování těžby ropy a zemního plynu není v souladu s vládním cílem stát se do roku 2050 ekonomikou s nulovými čistými emisemi uhlíku.

Strategie Net Zero Strategy a Powering Up Britain, které mají vést právě ke snížení čistých emisí oxisu uhličitého na nulu, přijala již předchozí vláda.

Výbor pro změnu klimatu, který provádí každoroční hodnocení politik přispívajících k dosažení cíle čisté nulové spotřeby do roku 2050, a předkládá je parlamentu, však již loni konstatoval ve Zprávě o pokroku do roku 2023 snížení důvěry v to, že Spojené království splní střednědobé cíle na cestě k roku 2050.

Tři čtvrtiny energie z ropy a plynu

V loňském roce se ropa a plyn podílely na celkové energetické potřebě Spojeného království - v dopravě, vytápění, průmyslu a energetice - přibližně 74 %. Od roku 2022 se poptávka po plynu snížila o 11 % a po ropě vzrostla o 2 %, zejména proto, že po pandemii létalo více letadel.

Těžba z britských vod pokryla v loňském roce 47 % poptávky po plynu a 57 % poptávky po ropě.  Zpravodajství BBC, které informaci přineslo, uvádí, že se jedná o čistý údaj. Velká část ropy putuje totiž k rafinaci do zámoří a Británie nakupuje zpět rafinovaný produkt pocházející z mnoha míst.

I při „vyvážené cestě“ k dosažení nulové čisté spotřeby do roku 2050, kterou stanovil Výbor pro změnu klimatu, bude ropa a zemní plyn do poloviny století nadále zajišťovat pětinu této energie. Emise z těchto zdrojů energie budu muset být plně kompenzovány, a to z velké části zachycováním a ukládáním uhlíku.

Žaloba

Oceana přitom v jistém aspektu bojuje právě za snížení emisí a snižování těžby. Spolu s dalšími členy Oceánské aliance proti vrtům na moři tento týden napsali britskému ministru energetiky Edu Milibandovi dopis, v němž ho žádají, aby právní výzvu Oceany uznal.

„Uznáním žaloby může vláda splnit sliby dané veřejnosti a dát najevo jasný odklon od pokračující závislosti na fosilních palivech, kterou prosazovala předchozí vláda,“ napsali.

Britské ministerstvo pro energetickou bezpečnost a Net Zero se odmítlo vyjádřit.

Slepice nebo vejce

Případ společnosti Oceana je nejnovější výzvou týkající se fosilních paliv, neboť aktivisté se stále častěji obracejí na zákon, aby přiměli vlády k rychlejšímu postupu v oblasti snižování emisí, a to se střídavými úspěchy.

Lze pouze předpokládat, že uvažují o tom, že tlakem na nižší produkci dojde ke snížení spotřeby těchto zdrojů a vytvoří se prostor pro zdroje obnovitelné.

Těžební průmysl se však brání tím, že je to naopak. Dokud je po zdrojích společenská poptávka a jsou nedílnou součástí energetického mixu, zůstává i jejich produkce vysoká.  To platí nejen pro Spojené království.

Je tedy potřeba vybudovat dostatečné kapacity, které dokáží pokrýt poptávku po energiích, jinak současnou spotřebu ve Spojeném království vyprodukované ropy a plynu nahradí dovážené LNG, které má ještě větší uhlíkovou stopu.