Moldavsko a energetická bezpečnost: "Jeden krok vpřed, dva zpátky"

"Moldavsko již nebude nakupovat plyn od ruského Gazpromu." "Moldavsko by mohlo nakupovat ruský plyn, pokud budou výhodné podmínky." Tak zněly titulky dvou odlišných zpráv publikovaných na serveru Reuters, které od sebe dělily dva dny. Vhodně tak ilustrují složitou situaci, ve které se zmítá jedna z nejchudších zemí Evropy. Na jedné straně energetická nejistota, korupce a ruský vliv, na straně druhé pak dobré podmínky pro obnovitelné zdroje energie, investice západu nebo dokončený energetický audit. Tento článek si dává za cíl v krátkosti představit základní premisy a faktory ovlivňující energetickou bezpečnost Moldavska v souvislosti s nedávným děním.

Úvodem je zapotřebí téma zasadit do kontextu. V roce 1991 vyhlásilo Moldavsko nezávislost po rozpadu Sovětského svazu. To samé však učinila i část Moldavska, separatistický region Podněstří, jehož podstatná většina obyvatel tíhla více k SSSR, respektive k Rusku. Nicméně právě nejkritičtější část energetické infrastruktury, elektrárna Kuchurgan, se nachází v Podněstří. Ani další struktura na tom není lépe, hlavně co se týče propojení s ostatními státy. Například elektrické vedení spojuje Moldavsko s Ukrajinou, Podněstřím a Rumunskem, přičemž pouze poslední jmenovaný stát může být v dnešní době spolehlivým partnerem, nemluvě o tom, v jakém stavu vedení je. Podobně je to i s plynovody, kdy jedinou diverzifikací z poslední doby je spojení Iaśi-Ungheni-Kišiněv s Rumunskem.

Z nastíněných informací je jasné, že výchozí pozice není jednoduchá. Moldavsko se částečně snaží uniknout ruské energetické dominanci, kterou v minulosti několikrát pocítilo, nicméně opakovaně se to nedaří, ačkoliv dle prohlášení od prosince minulého roku neodebírá ruský plyn. Ten tedy, dle tohoto scénáře, proudí za velmi levno pouze do Podněstří, které Rusko drží ekonomicky naživu. Zdroje uvádí, že Podněstří odebírá 5,7 milionů m3 plynu každý den. Paradoxní ovšem je, že Moldavsko je závislé na výkonu plynové elektrárny Kuchurgan, neboť od ní potřebuje nakupovat elektřinu. Tím se celé dění komplikuje a zmíněné regiony jsou spolu prakticky neoddělitelně svázány.

Příklad ruského vydírání vhodně demonstruje nedávné obvinění ze strany Gazpromu vůči Moldavsku, které jim dle jejich tvrzení dluží přes 700 milionů dolarů. Rusko od svého obvinění nechtělo odstoupit, nicméně Moldavsko jej označilo za falešnou účetní machinaci, což podložilo i provedeným energetickým auditem. Ten došel ke zjištěním, že většinu nákladů Gazprom uvedl bez dostatku důkazů. Dále se jednalo o přehnané sankce, nevymahatelné pohledávky nebo jiné důvody. Hlavní závěr auditu proto stanovil dluh na 8,6 milonů dolarů. Moldavský premiér Dorin Recean při té příležitosti uvedl: "Občané Moldavské republiky by neměli nést břemeno neexistujících dluhů vůči Gazpromu. Na základě externího auditu důrazně odmítáme údajné dluhy, které si nárokuje dceřiná společnost Gazpromu, Moldovagaz." Událost lze považovat za důležitý moment v moldavsko-ruských vztazích, který by mohl umožnit restrukturalizaci a reformu tamějšího trhu s plynem.

V to doufají i západní investoři, díky kterým Moldavsko zaopatřilo alternativní dodávky energie v poslední době. Jen u Evropské banky pro obnovu a rozvoj se jedná o úvěr ve výši 300 milionů dolarů. Celková hodnota západních investic za rok 2022 se blíží jedné miliardě dolarů. Prezidentka Maia Sanduová je prozápadního smýšlení a za jejího působení jsou patrné známky zlepšení situace, nicméně otázkou zůstává, zda se Moldavsko skutečně posouvá dopředu nebo spíše přešlapuje na místě.

Co se dá přičíst k dobru je pokrok v oblasti unbundlingu, tedy oddělení vlastnictví společnosti Moldovagaz, který by měl být dokončen v nadcházejících měsících, což je významná změna oproti dosavadnímu monopolizovanému prostředí. Na druhou stranu, Moldavsko se k tomuto kroku zavázalo smluvně v roce 2010 přistoupením k Energetickému společenství EU s původním termínem do roku 2016. Následné posouvání termínu se neobešlo bez soudního řízení o porušení práva. Velmi pomalý, avšak alespoň pozitivní, je progres vůči obnovitelným zdrojům energie. Moldavsko disponuje skvělým potenciálem, především v odvětví solárních a větrných elektráren, a proto by mělo být prioritou posílit cíle, modernizovat systém a infrastrukturu, a uzákonit potřebné změny. Od roku 2022 totiž bylo instalováno pouze 97,9 MW obnovitelné kapacity pro výrobu elektřiny, což není mnoho.

Co naopak podkopává snahy o progres, je věčný bludný kruh pod ruským vlivem. Když už to chvíli vypadá, že z něj Moldavsko chce vystoupit, tak do něj velmi brzy zase spadne, což koreluje i se zmíněnými titulky v úvodníku. Nejnovější událostí, která neguje snahy o vyřazení ruského plynu, je podpis smlouvy s tureckou společností BOTAS o koupi, přičemž se má jednat o dva miliony m3 plynu denně původem z Ruska. Je k zamyšlení, proč si Moldavsko zvolilo právě tuto cestu v situaci, kdy západní dodavatelé byli připraveni dovážet do země.

Závěrem je za potřebí zmínit, že Moldavsko má před sebou ještě dlouhou cestu, na které má na výběr, kudy jít. Svoje kroky však musí pečlivě uvažovat, neboť jako kandidátská země do EU musí stále provést nutné změny, tedy pokud to se svojí kandidaturou myslí vážně. Dále musí pečlivě a hlavně chytře nakládat s investicemi, které podávají pomocnou ruku k tolik potřebným reformám. Tyto investice ale očekávají jistou návratnost, která je samozřejmě žádoucí. Poslední otázkou poté zůstává, jak moc je důležitý ruský plyn pro energetickou bezpečnost Moldavska, a do jaké  se jedná pouze o silné lobby a korupci. Nepochybně proto bude velmi zajímavé sledovat, kam se Moldavsko v následujících letech posune, neboť v tuto chvíli na základě výše napsaného platí tvrzení: „jeden krok vpřed, dva zpátky“.