Prudký nárůst poptávky: Datacentra vrací do hry elektrárnu v „české“ čtvrti Chicaga

Poptávka po elektřině ve Spojených státech roste tempem, na které energetická infrastruktura dlouhá léta nebyla zvyklá. Hlavním motorem jsou datová centra napájející systémy umělé inteligence, jejichž výpočetní výkon vyžaduje nepřetržitý a stabilní přísun energie. Tento tlak nyní vrací do provozu i velmi staré fosilní zdroje. Jedním z nich je i uhelná elektrárna v Chicagu z roku 1968. Ta leží v dělnické čtvrti Pilsen, historicky spjaté s českou imigrací.

Stařičká elektrárna uprostřed „české“ čtvrti

Industriální pozemek na ulici Cermak street, u hranice Dvorak Parku, je pro energetiku Chicaga podstatný již více než jedno století. V roce 1903 zde vznikla uhelná elektrárna, která se stala nedílnou součástí dělnické čtvrti Pilsen, pojmenované po západočeské metropoli. V okolí tehdy žila silná komunita přistěhovalců z Čech a Moravy, jejichž stopa se dochovala nejen v názvech ulic, ale i v kulturních institucích a veřejném prostoru.

Uhelný provoz na místě fungoval déle než sto let. Hlavní uhelný blok z roku 1968 byl vyřazen v roce 2012 po setrvalém odporu místních obyvatel. V areálu však zůstalo osm menších bloků na lehký topný olej, určených k pokrytí špiček spotřeby. Po většinu roku stály mimo provoz a jejich definitivní odstavení mělo nastat příští rok. Poté však do hry vstoupila digitální revoluce – rozmach umělé inteligence a rychlá výstavba datacenter.

Datová centra vrací zastaralé zdroje do hry

Náhlý návrat těchto zdrojů není jen lokální anomálií, ale širším systémovým posunem. Největší americká přenosová soustava PJM Interconnection, která pokrývá 13 států a obsluhuje oblast s nejvyšší koncentrací datových center na světě, čelí bezprecedentnímu růstu zatížení. Spotřeba elektřiny začala překračovat dostupné výrobní kapacity, což vyvolalo obavy z nedostatku výkonu v obdobích špiček poptávky.

Trh na tento vývoj reagoval výrazným cenovým signálem. Platby, které PJM vyplácí výrobcům za zajištění disponibilního výkonu, vzrostly během letošního léta meziročně o více než 800 procent. Ekonomika provozu starších zdrojů se tím zásadně změnila. Elektrárny, které byly určeny k odstavení, se znovu staly ziskovými. Podle analýzy Reuters letos zhruba 60 procent uhelných, plynových a dalších fosilních elektráren v síti PJM odložilo nebo zrušilo plánované ukončení provozu. Většinu z nich tvoří právě zdroje pro pokrytí špičkové poptávky – tzv. peakers.

Provozovatelé sítí otevřeně upozorňují, že tempo růstu poptávky předbíhá výstavbu nových zdrojů i přenosové infrastruktury. PJM uvádí, že systém si v současnosti nemůže dovolit ztrátu žádné existující výrobní kapacity, dokud nebudou připojeny nové zdroje schopné dodat rychle dostupný výkon. Datová centra totiž vyžadují nejen velké objemy elektřiny, ale především stabilitu dodávek v reálném čase.

Z provozního hlediska plní starší záložní bloky roli poslední pojistky. Dokážou se spustit v krátkém čase a stabilizovat síť při výpadcích, extrémních teplotách nebo náhlých špičkách spotřeby. Právě tato flexibilita je dnes podle energetiků klíčová, a to i s ohledem na paralelní elektrifikaci průmyslu a dopravy.

Paradox současné energetiky

Současně se prohlubuje rozpor mezi technickou nutností a dlouhodobými cíli energetické transformace. Vládní analýzy ukazují, že záložní fosilní zdroje produkují na jednotku vyrobené elektřiny výrazně vyšší emise oxidu siřičitého než standardní elektrárny. Systémovým řešením má být posílení přenosových sítí, lepší regionální vyrovnávání výkonu a rozvoj bateriových úložišť. Jejich zavádění je však časově náročné.

Rozmach umělé inteligence tak staví energetiku před praktický paradox. Technologie spojovaná s budoucností ekonomiky dnes zvyšuje závislost sítí na zdrojích budovaných před více než půl stoletím. Případ chicagské elektrárny v Pilsenu ukazuje, že přechod k nové energetické architektuře bude postupný a že stabilita dodávek se v nejbližších letech bude opírat i o infrastrukturu, s jejímž návratem se ještě nedávno nepočítalo.