EU nechce být závislá na kritických kovech ze třetích zemí, pomoci má recyklace
Vyjednavači vlád EU a Evropského parlamentu dosáhli dohody o cílech pro domácí dodávky kritických nerostných surovin, jako je lithium a nikl. Měla by se tak snížit závislost na třetích zemích, především na Číně.
Jedná se o dohodu nad komisním návrhem legislativy týkajícím se kritických surovin, který je ústředním bodem plánů EU na snížení závislosti bloku na Číně a dalších zemích, pokud jde o klíčové kovy, jako jsou vzácné zeminy, které jsou potřebné pro výrobu produktů spadajících do oblasti "čistých" technologií.
Podle návrhu měla Evropská unie do roku 2030 vytěžit 10 %, recyklovat 15 % a zpracovat 40 % své roční potřeby 16 "strategických surovin".
Důraz na recyklaci
Studie Eurometaux došla k závěru, že pro dosažení vytyčených klimatických cílů vzroste do roku 2050 v Evropě poptávka po lithiu 35krát a poptávka po vzácných kovech 26krát. Stejně tak vzroste poptávka po mědi a niklu, a to o 35 %, resp. 100 % ve srovnání se současným stavem. Až 75 % poptávky by však mohla poskytnout recyklace.
Vyjednavači byli nicméně v oblasti recyklace přísnější, než původní návrh, píše Euractiv. EU tak bude do roku 2030 usilovat o recyklaci nejméně 25 % své roční spotřeby strategických surovin - oproti 15 % v původním návrhu Komise.
Cíl recyklace bude založen na materiálech získaných ze spotřebitelského odpadu, nikoli na roční spotřebě EU, což je změna metody výpočtu, kterou Evropská komise vysvětlí v prováděcím aktu, jenž má být přijat v roce 2027. Splnění tohoto cíle nebude pro země EU právně závaznou povinností.
Vyjednavači se rovněž dohodli na zařazení hliníku a syntetického grafitu na seznam strategických surovin. Přírodní grafit již na seznamu byl.
„Dohoda je plánem průmyslové politiky pro bezpečné a udržitelné dodávky surovin v Evropě," uvedla Nicola Beerová, německá liberální poslankyně Evropského parlamentu, která je hlavní řečnicí tohoto spisu v Evropském parlamentu.
Omezení závislosti
Evropský parlament a Rada EU, instituce zastupující členské státy EU, se musely dohodnout na společném znění. To se jim v pondělí podařilo a připravily tak půdu pro vstup zákona v platnost na začátku roku 2024.
Cílem zákona je, aby žádná třetí země neposkytovala více než 65 % jakékoli strategické suroviny, mezi které jsou zařazeny také kobalt, měď, hořčík a titan.
Legislativa stanovuje také časové limity pro udělování povolení pro projekty strategické těžby, recyklace a zpracování. Vyžaduje, aby velké společnosti, které potřebují strategické materiály v klíčových technologiích, prováděly pravidelné hodnocení rizik svých dodavatelských řetězců. Navíc obsahuje ustanovení, jejichž cílem je omezit spotřebu.
„Pomocí cílených ekonomických pobídek vytváříme jistotu pro plánování projektů pro soukromé investory - prostřednictvím jednotných kontaktních míst pro společnosti a rychlých a jednoduchých povolovacích postupů s jasnými lhůtami pro vnitrostátní orgány. To podpoří těžbu, zpracování a recyklaci v Evropě," stojí v prohlášení.
Politickou dohodu nyní musí formálně schválit Parlament i Rada, aby se mohla stát zákonem, což je proces, který obvykle probíhá formou razítkování. O dohodě se bude hlasovat ve Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) 7. prosince 2023.
Mohlo by vás zajímat:
no a jelikož je recyklování dražší než nákup u většiny surovin, budou moci dodavatelé do unie zdražit, by to nebylo o tolik, a eu bude muset zavést nové dotace, no skvělé.. recyklujeme abychom neskládkovali narůstající odpad, nevyhazovali cenné suroviny, nestavěl bych na tom strategii, ta by měla mít diverzifikaci dodavatelů a ne si vstupy zdražit
Díváte se na budoucnost dnešníma očima , cena recyklace půjde dolů a cena nákupu surovin nahoru. Ale podle mě , by EU měla jít cestou , která omezí spotřebu vzácných zemin. Například v Číně dnes jezdí auta se sodíkovými bateriemi. Tato auta nemají dlouhý dojezd, ale jsou relativně laciná. Navíc vývoj těch baterií jde neustále dopředu. Takže je otázka jestli nevyrábět tyto baterie pro auta se středním dojezdem cca 300km a lithiové baterie používat jen u aut s dlouhým dojezdem 800km například. Navíc pokud by se našla technologie rychlého nabíjení třeba typicky 10 minutového pak by se část uživatelů s krátkým dojezdem spokojila.
Vzácné zboží určují peníze . Pokuď regulace omezí přísun , cena automaticky vyroste . Pak se stává spekulací . Naštěstí evropa je malinký kus světa a konkurence funguje .
Když to funguje , tak to zdaňme , když stále fungujem tak nasadíme regulace , no a když to chcípe , tak to dotujem . Evropa je ve finálním stavu . No , ale ještě že zdroje jsou :-)
Velká část uživatelů by se spokojila s dojezdem 300km i s pomalým nabíjením, kdyby auto stálo dejme tomu pod 400 tis. a mělo přiměřenou životnost baterií (dejme tomu 15 let). V takovém případě by se auto dalo u rodiných domů používat jako druhé vozidlo, a i jako jediné vozidlo v domácnosti důchodců, kteří již nejezdí stovky kilometrů. Nabíjení přes noc a dojezd 300km jsou pro statisíce aut dostatečné. Ale pokud to auto bude stát milion, tak zájem nebude.
Samozřejmě cena je velmi důležitý parametr , ale jak jsem psal včera, pokud se ID3 prodává v Číně za 372 000 v přepočtu a EU toto stejné auto stojí přes 1 mil korun, tak je prostě něco špatně. Jinak cena nových aut je obecně vysoká v Čechách si je soukromí majitelé často nekupují. Ale přesto lze očekávat ,že majitelů EV bude přibývat. Já osobně zatím váhám , ale na druhou stranu auto se spalovacím motorem už bych si asi pro svojí potřebu nekoupil.
Ani ne tak jako druhé vozidlo, ale jako první vozidlo. Jezdilo by se s ním všechno, co by s tímhle šlo bez větších potíží absolvoval a druhým vozidlem by se stal spalovák, kterým by se jezdilo jen pokud by to první auto nebylo k dispozici, nebo co by to EV nezvládlo.
Už jsem to tak viděl v několika rodinách. Dalším krokem bylo obvykle zakoupení druhého EV, aby se manželé nehádali kdo čím bude jezdit a spalovák stojící někde "ve stodole" na pár jízd za rok.
sodikove baterie sa presadia skor na poli domacich ulozisk, nemaju zas tak dobru energeticku hustotu ako lfp
Není rozdíl, jestli dovezeme baterie lithiové, nebo sodíkové. Dokud se nebudou/nezačnou v kdekoli v Evropě vyrábět jednotlivé komponenty (grafit, sodík .... ), tak jenom montáž v EU nic nevyřeší. Protože ty komponenty musíme dovézt (a jak jinak než z Číny). A cenou práce konkurovat Číně nechcete. A kde se ta (budoucí) auta budou nabíjet? Zejména na sídlištích?
Naši partneři
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se