Španělsko zveřejnilo svou vodíkovou strategii. V roce 2030 chce mít desetinu výkonu elektrolyzérů co celá EU
Španělská vláda schválila národní vodíkovou strategii, která počítá s rozvojem zeleného vodíku. Do roku 2030 by se země měla podílet z desetiny na celkovém instalovaném výkonu elektrolyzérů v EU. Strategie obsahuje cíle v oblasti dopravy i průmyslu do roku 2030. Uvedl to web Euractiv.
Španělská vláda v úterý 6. října schválila svou národní vodíkovou strategii. Ta může být chápána jako součást aktuální intenzívní diskuze, která se vede na půdě EU, jednotlivých členských států i ostatních zemí světa. EU svou Vodíkovou strategii vydala v červenci 2020. Mezi státy, které vodíkovou strategií mají, patří například Portugalsko, Německo nebo Japonsko.
Jednou z ambicí Španělska je vodík exportovat. A to díky dobře rozvinuté plynárenské soustavě včetně zásobníků a zároveň díky velkému potenciálu pro rozvoj solárních a větrných elektráren.
Výhled do roku 2050
Španělská vodíková strategie obsahuje časové výhledy pro roky 2030 a 2050. Konkrétní cíle jsou ovšem ve strategii formulované pouze pro rok 2030, po roce 2030 se pouze očekává větší a rychlejší rozvoj vodíkových technologií. Strategie by měla být každé tři roky aktualizována a přehodnocena na základě dosaženého pokroku.
Země očekává, že do rozvoje vodíku dle představené strategie bude nutné během nadcházejících 10 let investovat 8,9 miliard eur (přibližně 241,9 miliard korun). Strategie očekává, že většina této částky bude pocházet ze soukromého sektoru.
Desetina výkonu elektrolyzérů celé EU
Prvním krokem má být rozvoj 300–600 MW elektrolyzérů do roku 2024. Do roku 2030 by mělo Španělsko dle plánu instalovat 4 GW elektrolyzérů. Evropská vodíková strategie do stejného roku plánuje instalaci 40 GW, Španělsko by tak tvořilo celou desetinu instalovaného výkonu elektrolyzérů v EU.
Španělský průmysl každý rok spotřebovává téměř 500 000 tun vodíku vyráběného z fosilních paliv. Jedním z cílů španělské vodíkové strategie je nahradit čtvrtinu této spotřeby tzv. zeleným vodíkem, tedy vodíkem vyrobeným elektrolýzou pomocí elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Další cíle se týkají sektoru mobility, kde plán očekává do roku 2030 flotilu alespoň 150 autobusů, 5 000 lehkých a těžkých vozidel a 2 komerčních vlakových linek poháněných zeleným vodíkem.
Zdroj úvodní fotografie: Siemens
Mohlo by vás zajímat:
Chápu použití vodíku v průmyslu
- hnojiva
- redukce kyslíku v železné rudě
- atd....
Nechápu použití vodíku v dopravě - tam to prostě nedává ekonomický smysl a to ani v případě, že by vodík byl úplně zadarmo.
Infrastruktura pro tankování = drahá
FuelCells v autech = drahé, krátká výdrž
Nechápu to ani v energetice pro ukládání energie - nejlepší cyklus elektřina-vodík-elektřina má efektivitu menší než 50%
Souhlas. Ještě dodám další úvahu. Elektrolyzéry potřebují pro svůj provoz ideálně vysoký koeficient využití. V případě VtE+FVE se jako potenciálně nejlepší jeví kombinace offshore VtE s plovoucí FVE někde na moři. Většinu času poběží elektrolyzéry, ale když bude cena elektřiny na trhu dostatečně vysoká, lze elektrolyzéry na čas vypnout a dodávat do sítě. Případně lze do sítě dodávat, když se to sejde a VtE+FVE budou mít aktuálně vyšší výkon než je výkon elektrolyzérů.
Jakékoliv zařízení pro průmyslovou/obchodní produkci potřebuje dosáhnout co největší koeficient využití, jinak se cena jeho výstupů zdražuje až do té míry, že jsou neprodejné a jeho provoz musí být dotován.
Jasně, v limitě, když se koeficient využití blíží k nule, roste cena výroby nade všechny meze. A?
Je to tak, 50% vodíku se spotřebuje na syntézu amoniaku, tu moderní snahu ukládat do něj elektřinu považuji za soutěž o to kdo se víc střelí do nohy... S účinností mu navíc fandíte opravdu ideálníma podmínkama, v reálu je efektivita celého cyklu spíše kolem 25%.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se