Kam uložit zachycené emise CO₂? Německé plány naráží na limity Severního moře

Prakticky využitelná kapacita německé části Severního moře pro dlouhodobé ukládání zachycených emisí CO₂ může být výrazně nižší, než naznačují teoretické geologické odhady. Zjištění přichází v době, kdy se v Nizozemsku rozběhl dosud největší evropský projekt zachytávání emisí CO₂ z průmyslu.

Studie Öko-Institutu zpracovaná pro německou agenturu pro životní prostředí UBA upozorňuje, že při plánování domácí infrastruktury pro projekty zaměřené na zachytávání a ukládání emisí skleníkových plynů (CCS) nebude rozhodující pouze kvalita geologických struktur pod mořským dnem. Podstatná část perspektivních oblastí je totiž vymezena pro ochranu přírody, rozvoj mořských větrných parků či vojenské účely.

Nezbytný nástroj pro dekarbonizaci průmyslu

Německá vláda zařadila CCS mezi nástroje potřebné pro dosažení klimatické neutrality do roku 2045 a technologii označuje za nezbytnou. Nová zpráva však naznačuje, že politické rozhodnutí podpořit ukládání uhlíku samo o sobě nezajistí dostatek realizovatelných lokalit.

Autoři studie doporučují považovat CCS za krajní řešení pro zbytkové emise, které nelze odstranit jinými postupy. Takový přístup míří především na průmyslové procesy, kde zůstává dekarbonizace technicky nebo ekonomicky obtížná, nikoliv na plošné prodlužování provozu fosilních zařízení.