Německý ministr chce změnit ústavu, spolková vláda by tak získala další pravomoci v oblasti klimatické adaptace

Německý ministr životního prostředí Carsten Schneider navrhuje ústavní změnu, která by opatření spojená s adaptací na změnu klimatu zařadila mezi společné úkoly spolkové vlády a zemí. Cílem je umožnit spolkové vládě systematičtěji financovat opatření proti dopadům vln veder, sucha a dalších extrémních projevů počasí. Ve světle letošního horkého a suchého léta se téma adaptace na změny klimatu dostává do popředí i v Česku. Naprostou prioritou v tomto případě zůstává zadržování vody v krajině.

Německá federální vláda má podle Schneidera v oblasti adaptace omezené možnosti, jelikož řada praktických opatření spadá do kompetence jednotlivých spolkových zemí a samospráv. Ministr proto požaduje, aby ústava výslovně umožnila spolkové vládě přijímat adaptační opatření a vyčleňovat na ně veřejné prostředky.

Návrh navazuje na debatu, která v Německu zesílila po letošních rekordních vedrech. Náměstek ministerstva životního prostředí Jochen Flasbarth již dříve vyzval k lepší celostátní reakci na extrémní horko. Téma tak postupně přestává být výhradně otázkou místního krizového řízení a stále více se dostává do roviny rozpočtové a ústavní politiky.

Spolková vláda nyní podle Schneidera dokáže financovat zejména modelové projekty, avšak obtížněji podporuje rozsáhlejší adaptační opatření, například financování stínicí techniky ve veřejném prostoru nebo instalaci klimatizace v citlivých objektech. Právě rozsah potřebných investic přitom může být pro obce zásadní překážkou, zejména pokud současně čelí tlakům na financování dopravy, bydlení či sociálních služeb.

Společný úkol by změnil rozdělení odpovědnosti

Klimatická adaptace je nyní v Německu převážně v kompetenci zemí a obcí, z nichž mnohé již mají vlastní akční plány pro zvládání veder nebo adaptační strategie. Schneiderův návrh by však klimatickou adaptaci převedl mezi takzvané společné úkoly státu a zemí.

Takové řešení by neznamenalo automatické převzetí místní politiky spolkovou vládou. Berlín by ale získal možnost podílet se na dlouhodobém financování a koordinaci opatření, jejichž přínosy často přesahují hranice jednotlivých obcí. Vedle ochrany veřejného zdraví se do debaty promítají také dopady na dopravu, vodní hospodářství, zemědělství a průmysl závislý na dostupnosti vody.

Ústavní změna by však vyžadovala dvoutřetinovou většinu v parlamentu. Schneider proto připouští, že půjde o politicky složité téma, protože konzervativní blok CDU/CSU kancléře Friedricha Merze dosud odmítal spolupracovat se stranou Levice, jejíž podpora by podle serveru Clean Energy Wire mohla být pro dosažení potřebné ústavní většiny nezbytná.

Podporu pro změnu ústavy signalizovali Zelení, kteří upozorňují, že klimatická adaptace je nyní právně chápána spíše jako dobrovolný úkol a hrozí její odsunutí mezi méně naléhavé veřejné výdaje. Po reformě volají také Svaz německých měst a další organizace.

Vedra se stávají i sociálním a hospodářským problémem

Schneider současně spojuje ochranu před vedry se sociální spravedlností. Nízkopříjmové a zranitelné skupiny podle něj častěji žijí v hůře izolovaných či nedostatečně chlazených budovách a nemají přístup k zahradám nebo dostatečnému obytnému prostoru, což zvyšuje jejich vystavení extrémním teplotám.

Ministerstvo přitom argumentuje i ekonomickými škodami. Schneider uvedl, že nedostatečná ochrana klimatu způsobuje německému hospodářství ztrátu ve výši přibližně 500 milionů eur denně. Vedle přímých nákladů na zdravotnictví a infrastrukturu tak Německo řeší i výpadky produktivity, omezení dopravy a komplikace pro průmyslové podniky.

Česko podle MŽP již uskutečňuje řadu adaptačních opatření

Česko řídí svou adaptaci pomocí Národního akčního plánu, jehož návrh aktualizace pro roky 2026–2030 nedávno dokončilo Ministerstvo životního prostředí. Reaguje tak na zesilující hydrologická sucha, vlny veder a povodně. Aktualizovaný plán nově klade větší důraz na připravenost měst, ochranu zdraví a rozvoj varovných systémů. Na tato i další adaptační opatření už stát podle ministerstva vynaložil za posledních pět let 8,6 miliardy korun.

Naprostou prioritou zůstává zadržování vody v krajině, protože rychle odtékající srážky problém sucha neřeší. Česká vláda proto dotačně podporuje přírodě blízká řešení, mezi něž patří obnova mokřadů, tůní, rybníků a revitalizace narovnaných řek o přirozené rozlivové zóny.

Města a obce se před extrémními teplotami a přívalovými srážkami brání budováním modrozelené infrastruktury. Obce tak využívají dotační podporu pro budování propustných povrchů, realizují zelené střechy a staví podzemní nádrže. Zadrženou dešťovou a nově také takzvanou šedou vodu pak opětovně využívají, čímž zástavbu efektivně ochlazují a zároveň chrání před bleskovými záplavami.