Evropská Komise plánuje přilákat stovky miliard do čisté energie. Bude to ale stačit?

Evropská komise přichází se strategii, která má mobilizovat stovky miliard eur ročně do čisté energetiky a přilákat soukromý kapitál. Analytici ale upozorňují, že bez řešení regulatorních překážek, flexibility systému a kvůli opomenutí některých sektorů nemusí plán přinést očekávaný efekt.

Evropská komise představila 10. března nový plán, jak zásadně navýšit investice do čisté energetiky. Ty mají rozhodnout o tom, zda Evropa zvládne současně zajistit dekarbonizaci, energetickou bezpečnost i konkurenceschopnost průmyslu.

Roční investiční potřeby přitom nejsou malé – do roku 2030 půjde o zhruba 660 miliard eur ročně, v následující dekádě dokonce téměř 700 miliard. Veřejné rozpočty takový objem nepokryjí.

"Aby byla evropská ekonomika poháněna bezpečnou, cenově dostupnou a čistou energií, musíme výrazně zvýšit tempo i rozsah investic. Samotné veřejné financování nestačí. Musíme strategicky využít soukromý kapitál. Díky naší Strategii investic do čisté energie, podpořené více než 75 miliardami eur financování od Evropské investiční banky, snížíme rizika projektů a přilákáme širší okruh investorů, kteří pomohou financovat čisté technologie, energetickou účinnost a moderní infrastrukturu, jako jsou sítě, jež budou základem přechodu na čistou energii. Tato strategie představuje zásadní krok vpřed v investicích do energetiky, který potřebujeme pro naši konkurenceschopnost, bezpečnost a dekarbonizaci," uvedl eurokomisař pro energetiku Dan Jørgensen.

Součást širšího balíčku

Investiční strategie není izolovaným krokem. Je součástí širšího legislativního balíčku, kterým chce Brusel reagovat na vysoké ceny energií, geopolitická rizika i závislost na dovozu fosilních paliv.

Cílem balíčku je posílit energetickou nezávislost EU, snížit ceny pro domácnosti i firmy, zvýšit investice do domácích čistých řešení a zároveň lépe chránit spotřebitele. Vedle investiční strategie zahrnuje také tzv. Citizens Energy Package zaměřený na práva zákazníků a strategii pro malé modulární reaktory (SMR), které mají doplnit obnovitelné zdroje.

Celý balík navazuje na předchozí iniciativy, jako akční plán pro dostupnou energii či dohodu o čistém průmyslu, a potvrzuje posun evropské politiky směrem k většímu zapojení soukromého kapitálu. Veřejné zdroje mají sloužit primárně jako záruky a nástroje ke snížení rizika, nikoli jako hlavní zdroj financování.

Modernizace sítí i nové technologie

Evropská unie plánuje zlepšit financování energetické transformace kombinací podpory kapitálových trhů, bankovních úvěrů i veřejných investic. Klíčovým tématem je financování přenosových sítí, bez nichž není možné další rozvoj obnovitelných zdrojů. Evropská investiční banka má v příštích třech letech poskytnout více než 75 miliard eur a vzniknout má i nový fond pro strategickou infrastrukturu s cílem poskytnout kapitál provozovatelům elektrických sítí.

Komise rovněž navrhuje nástroje, jako je sekuritizace budoucích příjmů pro získání okamžité likvidity či větší zapojení bank do úvěrování menších hráčů. Současně chce EU cíleně využít veřejné prostředky ke snížení rizik u inovativních čistých technologií a energetických úspor, včetně podpory výzkumu nových řešení a pilotních programů v oblasti energetické efektivity. Celý přístup má doplnit vznik investiční rady pro energetickou transformaci, která má posílit dialog s investory a sladit veřejné politiky s jejich potřebami, aby se podpořily dlouhodobé soukromé investice.

Další opatření mají usnadnit bankám úvěrování menších projektů a podpořit rizikovější inovace.

Peníze nestačí

Podle analytiků z Institute for Energy Economics and Financial Analysis ale Komise podceňuje klíčový problém: bariéry, které brzdí samotnou realizaci projektů.

Přestože zdůrazňuje lepší plánování, přístup k financování a podporu inovací, často přeceňuje, že větší transparentnost a finanční nástroje samy o sobě povedou k rychlé realizaci projektů. Ve skutečnosti naráží na hlubší problémy, jako jsou zdlouhavé povolovací procesy, regulatorní nejistota, roztříštěnost mezi členskými státy, nedostatek pracovní síly a omezení v dodavatelských řetězcích. Strategie také přehnaně spoléhá na schopnost soukromého kapitálu zaplnit investiční mezeru, aniž by nabízela dostatečně silné veřejné záruky nebo jasné mechanismy sdílení rizik.

Dalším problémem je přílišný optimismus ohledně rozvoje některých nových technologií, které ještě nejsou připraveny na masové nasazení, a nedostatečné zohlednění reálné poptávky po nich. Finanční inovace a dialog s investory sice mohou pomoci, ale samy o sobě nenahradí nutné strukturální reformy a stabilní regulační prostředí. Celkově tak strategie působí nevyváženě: správně identifikuje rozsah výzvy, ale podceňuje praktické překážky jejího řešení. Její úspěch proto bude záviset především na tom, zda se EU podaří odstranit tyto bariéry a výrazně urychlit skutečné zavádění klíčových energetických řešení.

Z pohledu části průmyslu je slabinou i sektorové zaměření strategie. Dokument se soustředí především na elektroenergetiku a jaderné technologie, zatímco vodíková infrastruktura zůstává stranou. Bez specifických garancí a nástrojů pro snížení rizika se podle odborníků tyto projekty neobejdou.

Nová strategie tak potvrzuje ambici EU mobilizovat bezprecedentní objem investic do energetiky. Rozhodující bude, zda se podaří odstranit hlavní bariéry a vytvořit stabilní prostředí pro investory.