Zdroje rostou rychleji než sítě. Evropa naráží na limity přenosu.

Evropa má jasno v tom, že její energetická budoucnost bude elektrická. Zatím ale naráží na základní problém: elektřinu neumí dostat tam, kde je potřeba. Právě pomalý rozvoj přenosových a distribučních sítí označil šéf Mezinárodní energetické agentury (IEA) Fatih Birol za největší brzdu evropské transformace. Na Světovém ekonomickém fóru v Davosu varoval, že bez masivních investic do sítí zůstane zelená energetika jen na papíře, píše server Montel News. Řešení problému zároveň naráží na neshody členských států.

Podle šéfa Mezinárodní energetické agentury (IEA) Fatiha Birola existuje pro Evropu jen jedna realistická cesta, "elektrifikovat všechno", dopravu, průmysl, budovy, což vyžaduje aby Unie masivně investovala do sítí a zároveň zajistila, aby elektřina zůstala cenově dostupná pro domácnosti i firmy.

„Loni jsme v Evropě instalovali rekordních 80 gigawattů instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů, ale více než 400 gigawattů bylo připraveno a nedokázali jsme je připojit k síti,“ uvedl Birol na panelu v Davosu. Situaci přirovnal k tomu, jako by Evropa „postavila krásné auto, ale zapomněla vybudovat silnice“. 

Co je síťový balíček a proč je klíčový

Právě na tuto slabinu reaguje takzvaný síťový balíček, balík opatření Evropské komise představený na konci roku 2025. Jeho cílem je modernizovat zastaralé přenosové soustavy, odstranit úzká místa v přeshraničních propojeních a zrychlit povolovací procesy, které dnes brzdí výstavbu nových vedení i transformoven.

Komise tím reaguje na rychlý růst větrných a solárních elektráren, které jsou geograficky rozptýlené a zvyšují nároky na flexibilitu sítě. Podle Komise dnes Evropa netrpí nedostatkem výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, ale neschopností ji efektivně přenášet. To potvrzují i data think-tanku Ember: vítr a solární zdroje v roce 2025 poprvé vyrobily více elektřiny než fosilní paliva, síť však zůstává zastaralá a brání jejich plnému využití.

Podle Bruselu stojí přetížení soustav evropskou ekonomiku miliardy eur ročně a přímo zpomaluje dekarbonizaci. Analýzy Aurora Energy Research ukazují, že objemy přetížení sítí by se do roku 2030 mohly téměř zdvojnásobit na 140 TWh, přičemž roční náklady na redispečink už dnes dosahují devíti miliard eur. Jen Německo zaplatilo v první polovině roku 2025 za zásahy do provozu sítě 1,6 miliardy eur.

Energetický komisař Dan Jørgensen proto otevřeně přiznává, že dosavadní model selhal, současné tempo výstavby sítí je příliš pomalé a Komise proto navrhuje zásadní změnu přístupu – centralizovanější plánování shora dolů.

Brusel chce plánovat víc, státy se brání

Nově chce Evropská komise sama identifikovat největší investiční mezery a navrhovat klíčové projekty. Podle Jørgensena nejde o odebírání pravomocí státům, ale o lepší koordinaci.

Prvním testem má být osm takzvaných energetických dálnic – klíčových přeshraničních projektů od propojení Pyrenejského poloostrova se zbytkem EU přes podmořské kabely na Kypr až po vodíkové plynovody v jižní Evropě.

Jenže právě tento posun k centralizaci vyvolává napětí mezi členskými státy. Nejviditelnější je spor mezi Francií a Německem, který se znovu otevřel tento týden.

Francie versus Německo: Ko má rozhodovat?

Právě větší role Bruselu vyvolává napětí mezi členskými státy. Na povrch vyplulo i na Franco-německém energetickém fóru, kde se znovu ukázal rozdílný pohled Paříže a Berlína.

Francie varuje před příliš „shora řízeným“ přístupem. Podle Paříže by se klíčová rozhodnutí měla odehrávat nejprve v regionálních strukturách, například v rámci západoevropského regionu CWE.

„Nejlepším krokem není plně centrální plánování z úrovně EU, ale posílení regionální spolupráce,“ řekl Jean Sevestre-Giraud z francouzského ministerstva hospodářství.

Německý zástupce Jan-Kristof Wellershoff naopak zdůraznil celkový evropský obraz. Podle něj by nové přeshraniční projekty měly mít co největší dopad na energetickou bezpečnost a cenovou dostupnost.

Evropská komise je v tomto sporu blíže německému postoji. Podle generální ředitelky pro energetiku Ditte Juul Jørgensenové současný systém selhává a bez aktivnější role Bruselu by mohlo zůstat nepostaveno až 41 gigawattů klíčových přeshraničních vedení. Silnější koordinace na úrovni celé Unie má podle Komise vést k účelnějším investicím a ke snížení celkových nákladů evropské energetiky.

Elektřina jako test evropské integrace

Analýzy varují, že bez rychlé změny se situace dál zhorší. Potvrzuje to i agentura ACER, podle níž se náklady na sítě stávají jedním z hlavních faktorů zdražování elektřiny a ohrožení konkurenceschopnosti evropského průmyslu.

Debata o sítích tak přerůstá technickou rovinu a stává se politickou otázkou. Jde o to, zda Evropa dokáže sladit rychlý růst obnovitelných zdrojů s fyzickou infrastrukturou a zda je ochotna kvůli tomu posílit společné plánování.

Jak ukazují blackouty na Pyrenejském poloostrově či extrémní cenové výkyvy v jižní Evropě, cena za nečinnost je vysoká. Přetížené sítě dnes nejen brzdí dekarbonizaci, ale stále více ovlivňují cenu elektřiny pro spotřebitele i konkurenceschopnost evropského průmyslu.

Slovy Fatih Birola z Davosu: budoucnost Evropy je elektrická. Bez nových „silnic“ pro elektřinu se k ní ale Unie jen těžko dostane.