Rusko zbrojí proti novým sankcím EU. Významně posiluje stínovou flotilu LNG tankerů

Rusko v první polovině roku vynakládá veškerou snahu a prostředky na rozšíření své flotily LNG tankerů. Akvizice nových přepravních kapacit má válčícímu Rusku zajistit kontinuitu ve vývozu zkapalněného plynu i během příštího roku. Od ledna totiž vstoupí v platnost sankční balíček EU, který má znamenat efektivní konec ruského LNG v Evropě. Rozsáhlejší flotila plavidel má Rusku rozšířit možnosti, jak tento plošný zákaz obejít a zachovat si aspoň část z evropského odbytu. Ten je, jak ukazují data, letos rekordní.

Stínová flotila LNG: Rusko kupuje starší lodě, staví však i nové

Dle dat námořní společnosti Windward rozšířilo Rusko svou stínovou flotilu za posledních šest měsíců o osm LNG tankerů. Dva z nich zvládli Rusové vyrobit sami v loděnicích Zvezda, v šesti případech šlo o nákup z druhé ruky.

Stínové LNG tankery jsou vlastněny společnostmi s vazbami na Rusko a jsou registrovány v jurisdikcích jako Dubaj, Hongkong, či Singapur. Uchylují se ke stejným praktikám jako ropná stínová flotila, včetně častého rušení signálů a provádění překládky nákladu mezi loděmi, aby zakryly původ svého nákladu. Kvůli složitosti technologie jsou však operace stínové flotily LNG tankerů pro Rusko mnohem složitější než v případě tankerů ropných.

Zatímco počet „ruských“ ropných tankerů se odhaduje na více než tisíc, v případě výrazně sofistikovanějších LNG tankerů čítá ruská stínová flotila po letošním rozšíření aktuálně 25 plavidel. Další čtyři tankery Rusové aktuálně staví, jiných šest nových tankerů je jim kvůli sankčnímu režimu zadržováno v jihokorejských loděnicích Hanwha.

Rychlé budování přepravních kapacit LNG je pro válčící zemi klíčové vzhledem k blížící se platnosti nových evropských sankcí. Ty mají od roku 2027 efektivněji zabránit dalšímu nakupování ruského LNG evropskými subjekty.

Právě příjmy z prodeje na evropském trhu jsou přitom pro ruskou válečnou ekonomiku zcela klíčové, jak dokazují data z první poloviny roku.

EU letos dováží rekordní objemy ruského LNG

Od ledna do června proudilo do zemí EU rekordní množství ruského LNG. Dle dat analytické společnosti Kpler nakoupily státy EU v první polovině roku z největšího ruského LNG terminálu Jamal zkapalněný plyn v celkovém rozsahu 9,89 milionu tun, což je meziroční nárůst o téměř 20 procent.

Tím EU sama saturovala takřka celou exportní kapacitu nejvýznamnějšího ruského LNG terminálu. Ten je v provozu od roku 2018 a ze strategických i technologických důvodů se dá označit za „výkladní skříň“ ruského plynárenského sektoru. Jedná se o první ruský LNG projekt v Arktidě. Obsluhují jej specializované tankery třídy Arc7, schopné prorážet arktický led na západních i východních trasách.

Podle odhadů nevládní organizace Urgewald přiteklo za tyto dodávky v první polovině roku do ruské státní kasy až 6 miliard EUR. Drtivá většina plynu z Jamalu mířila do tří evropských zemí – Francie, Belgie a Španělska.

Tyto země v době významných omezení na alternativních trasách využívají svých dlouhodobých kontraktů a maximalizují odběr ruského LNG, dokud mohou. Zároveň tím však i v pátém roce plošné ruské invaze proti Ukrajině velmi významně financují rozpočet válčící země. Změnit to mají evropské sankce, které vstoupí v platnost začátkem roku 2027.

Nové sankce. Konec ruského LNG v Evropě?

Pravidla EU již od dubna tohoto roku zakazují odebírat ruský zkapalněný plyn v rámci krátkodobých kontraktů na spotovém trhu. Každá konkrétní zásilka LNG tak podléhá kontrole, zda probíhá v rámci dlouhodobého kontraktu uzavřeného před 17. červnem 2025.

Toto nastavení se změní 1. ledna 2027, kdy budou dodávky LNG pod dlouhodobými kontrakty rovněž zakázány. V průběhu roku má dojít také na úplný zákaz dodávek skrze plynovody. V závislosti na stavu naplnění evropských zásobníků k tomu má dojít buď v září, nebo v listopadu.

Plošný zákaz však automaticky neznamená, že od příštího roku žádné ruské LNG do Evropy nepřipluje. Rusko se již dnes připravuje, mimo jiné právě budováním stínové flotily tankerů, na několik mechanismů obcházení sankcí. Kromě překládek mezi plavidly se budou Rusové zřejmě snažit využívat také přístavy ve třetích zemích, například v Turecku či severní Africe, odkud LNG dopluje do Evropy na jiném plavidle již jako „neruský“ produkt.

Pokud se Rusku podaří dostatečně rozšířit stínovou flotilu LNG tankerů a najít spolehlivé překládací body, může část exportu do Evropy udržet i nadále. Otázkou zůstává, zda bude EU schopna a ochotna tyto praktiky efektivně odhalovat a postihovat.