Levná elektřina ve Francii: Stagnující poptávka brzdí investice

Francie vstupuje do druhé poloviny dekády s paradoxní situací. Na jedné straně má relativně levnou elektřinu, vysokou dostupnost jaderných elektráren a rychle rostoucí výrobu z obnovitelných zdrojů. Na straně druhé však čelí dlouhodobě stagnující poptávce, která podkopává ekonomickou rentabilitu investic, ať už do obnovitelných zdrojů, nebo do nových jaderných bloků, informuje server Argus Media.

Ceny elektřiny na francouzském trhu zůstávají nízké. Roční kontrakt na dodávku v roce 2026 se v prosinci obchodoval kolem 50 eur za MWh, tedy výrazně pod úrovněmi cen v letech 2024 a 2025. Důvodů je hned několik: levnější plyn, rostoucí instalovaný výkon solárních a větrných elektráren a především návrat francouzského jaderného parku do dobré provozní kondice po problémech z předchozích let.

Státní energetická společnost EDF nyní potvrzuje, že s vysokou jadernou výrobou počítá i do budoucna. Pro roky 2026 a 2027 odhaduje výrobu v rozmezí 350 až 370 terawatthodin. Poprvé zároveň zveřejnila výhled i pro rok 2028, kde počítá s širším pásmem 345 až 375 TWh. Důvodem je podle EDF rostoucí nejistota ohledně vývoje poptávky a potřeba řízení výkonu jaderných elektráren, tedy omezování výroby v obdobích přebytku elektřiny a velmi nízkých cen.

Už dnes je řízení výkonu významným faktorem. Jen v první polovině roku 2025 byla jaderná výroba snížena o 18 TWh. Provozovatel přenosové soustavy RTE odhaduje, že do roku 2030 by objem takto nevyrobené elektřiny mohl vzrůst až na 50 TWh ročně. Jinými slovy, Francie má kapacitu elektřinu vyrábět, ale nemá ji komu prodat. Navíc se posuzuje, zda řízení výkonu nemůže vést ke zvýšenému opotřebení některých komponent jaderných elektráren.

Stagnující poptávka po elektřině brzdí investice

Poptávka po elektřině zůstává v posledních letech prakticky beze změny. To je v ostrém kontrastu s ambicemi dekarbonizace a elektrifikace průmyslu, dopravy i výroby vodíku. Projekty datových center, průmyslových provozů a vodíkových elektrolyzérů mají sice rezervovanou kapacitu v přenosové soustavě v rozsahu až 30 gigawattů, jejich skutečná realizace je však nejistá.

Pokud by se všechny tyto záměry uskutečnily a fungovaly na plný výkon, zvýšila by se do roku 2030 spotřeba elektřiny o 180 TWh, tedy zhruba o 40 %. Provozovatel přenosové soustavy RTE však i v optimističtějších scénářích počítá s tím, že se realizuje pouze část projektů a jejich využití bude jen částečné. Podle jeho odhadů by mohlo být dokončeno zhruba 60 % záměrů, které by následně využívaly jen 20 až 60 % rezervované kapacity. V nízké variantě tak dodatečná poptávka z těchto projektů spolu s rozvojem elektromobility dosahuje do roku 2030 zhruba 2,7 GW, ve vysoké variantě pak 6,3 GW.

Pokud by se  poptávka začala zvyšovat tempem jednoho až tří procent ročně, mohla by předstihnout přírůstky výroby ze solárních elektráren, kterých má v příštích letech přibývat několik gigawattů ročně. Zatím ale nízké ceny ukazují pravý opak: elektřiny je dostatek.

Tento vývoj má zásadní dopad na další směřování francouzské energetiky. Nízké tržní ceny snižují návratnost nových obnovitelných zdrojů a zároveň zvyšují náklady státu na jejich podporu. Politická ochota pokračovat v rychlém tempu výstavby proto slábne. V návrhu nové desetileté energetické strategie PPE3 vláda již naznačila, že cíle pro obnovitelné zdroje budou revidovány směrem dolů.

Podobně složitá je situace u jaderné energetiky. EDF sice zahájila přípravné práce na výstavbě nových reaktorů v lokalitě Penly a plánuje další bloky, zkušenost s výrazně opožděným a prodraženým projektem Flamanville 3 však vládu činí opatrnou. Nové jaderné bloky by navíc vyráběly elektřinu za cenu kolem 100 EUR/MWh, tedy dvojnásobek současné tržní ceny.