Italský průmysl tlačí na vládu kvůli vysokým cenám elektřiny: Chce komisaře pro rychlejší povolování OZE

Drahá energie tlačí průmysl ke zdi

Itálie se dostává pod stále silnější tlak kvůli vysokým cenám elektřiny, které patří k nejvyšším v Evropě. Hlavní příčinou je silná závislost na dováženém zemním plynu, jenž tvoří téměř polovinu výroby elektřiny,  což je nejvyšší podíl v celé Evropské unii.

Nedávný růst cen plynu, zesílený geopolitickou situací na Blízkém východě, podle průmyslu jen zvýraznil slabiny systému. Náklady na energii se stávají klíčovým faktorem konkurenceschopnosti  a podle podnikatelských svazů začínají ohrožovat samotné fungování výroby v zemi.

Italská podnikatelská konfederace Confindustria proto otevřeně varuje, že pokud se situace nezmění, část firem může přesunout výrobu do zemí s levnější energií.

Za jádro problému považují podniky pomalý rozvoj obnovitelných zdrojů, který nedokáže vyrovnat drahé fosilní palivo. Itálie přitom dlouhodobě usiluje o výrazný růst zelené výroby – podle plánů by země měla do roku 2030 pokrývat přes 60 % spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Čtyři tisíce žádostí čekají. Řešením má být speciální komisař

Klíčovou překážkou není nedostatek projektů, ale jejich schvalování. V Itálii dnes čeká na povolení zhruba 4000 projektů obnovitelných zdrojů o celkovém výkonu okolo 130 gigawattů.

Podle Confindustrie je potřeba tento „zásobník“ investic urychleně odblokovat. Navrhuje proto jmenování zvláštního vládního komisaře, který by povolovací proces centralizoval a zjednodušil – podobně jako vláda postupovala během energetické krize v roce 2022 při budování LNG terminálů.

Hlavním problémem jsou překrývající se kompetence mezi státem a regiony, které vedou k dlouhým průtahům. Nejvíce zasažené jsou přitom zejména projekty offshore větrných elektráren.

Potenciál přitom není zanedbatelný. Podle odhadů by offshore větrné elektrárny mohly v Itálii do roku 2030 pokrýt až 7 % spotřeby elektřiny.

Více větru, levnější elektřina

Rychlejší rozvoj větrné energetiky by mohl výrazně snížit ceny elektřiny.

"Pokud budou splněny cíle klimatického a energetického plánu a podíl obnovitelných zdrojů na domácí spotřebě elektřiny dosáhne do roku 2030 63,4 % oproti zhruba 49 % v roce 2025, mohly by průměrné velkoobchodní ceny elektřiny klesnout o 20 až 30 EUR/MWh,"uvedl Carlo Stagnaro, ředitel výzkumu a studií v institutu Bruno Leoni, během konference o větrné energetice v Římě.

Takový pokles by prakticky vyrovnal současný rozdíl mezi cenami elektřiny v Itálii a Německu a výrazně snížil tlak na průmysl i domácnosti.

Vedle samotné ceny by větší podíl větru pomohl i stabilitě systému. Větrná výroba se totiž přirozeně doplňuje se solární energií, a snižuje tak cenovou volatilitu.

Zároveň by země omezila svou vysokou závislost na dovozu fosilních paliv, která dnes pokrývají zhruba 80 % celkové energetické potřeby Itálie.

Česká debata: akcelerační zóny a odpor k větrníkům

Podobnou diskusi vede i Česko, byť z jiné výchozí pozice. Větrná energie zde pokrývá zhruba jedno procento spotřeby elektřiny, zatímco evropský průměr se pohybuje kolem 20 procent. Podle analýzy asociace WindEurope rozvoj větrné energetiky v tuzemsku významně brzdí dezinformace a zkreslené informace o jejích dopadech.

Současně vrcholí debata o takzvaných akceleračních zónách, tedy územích s jednodušším a rychlejším povolováním obnovitelných zdrojů. Vláda jejich rozsah výrazně zúžila a aktuálně pracuje s návrhem 94 lokalit. Zároveň se zdá, že neprojde návrh na zvýšení minimální vzdálenosti větrných elektráren od obydlených oblastí z 500 na 900 metrů. Podle Evropské komise by takový krok mohl ohrozit plnění českých závazků v oblasti obnovitelných zdrojů i čerpání evropských prostředků.

Evropa hledá rychlá řešení

Přestože jsou české a italské podmínky odlišné, společný jmenovatel je zřejmý: hlavní bariérou už dávno není technologie ani kapitál, ale rychlost povolovacích procesů a schopnost státu přesvědčit veřejnost, že rozvoj obnovitelných zdrojů je otázkou ekonomické konkurenceschopnosti i energetické bezpečnosti.

Právě italský příklad přitom ukazuje širší evropský problém – politická vůle naráží na složitou administrativu a lokální konflikty, zatímco ceny energií reagují na geopolitické otřesy téměř okamžitě. Tento nesoulad mezi rychlostí trhu a pomalostí výstavby se stává jedním z hlavních rizik transformace. Itálie nyní zkouší, zda lze povolování zrychlit v „krizovém režimu“. Pokud uspěje, může její přístup naznačit směr, kterým se budou moct vydat i další evropské státy včetně Česka.