IEA: Výrobní kapacity obnovitelného vodíku se rozvíjí pomalu

Mezinárodní energetická agentura (IEA) zveřejnila zprávu sledující vývoj trhu s vodíkem. Zaměřuje se na jeho výrobu, poptávku, regulaci, investice, inovace, vývoj vodíkové infrastruktury a další. Podle IEA je dosavadní vývoj výrobních kapacit obnovitelného vodíku pomalý, aby mohlo být dosaženo klimatické neutrality.

Mezinárodní energetická agentura (IEA) zveřejnila zprávu o trhu s vodíkem s názvem Global Hydrogen Review 2021. Jedná se o novou publikaci, která bude do budoucna zveřejňována každý rok s cílem sledovat vývoj trhu s vodíkem – výrobu, poptávku, regulaci, investice, inovace, vývoj infrastruktury a další.

IEA vydává zprávu v období, kdy se o rozvoji vodíkového hospodářství hovoří čím dál tím intenzivněji. Doposud vydalo národní vodíkové strategie 17 zemí a dalších 20 veřejně oznámilo, že takovou strategii plánují. EU svou vodíkovou strategii zveřejnila v červenci 2020.

Plánované projekty vyrábějící zelený a modrý vodík nebudou stačit na pokrytí poptávky

V roce 2020 globální poptávka po vodíku činila 90 Mt. Naprostá většina z tohoto objemu byla vyrobena z fosilních paliv s vypuštěnými emisemi přibližně 900 Mt CO2. Globální instalovaný výkon elektrolyzérů se ovšem postupně zvyšuje. Za posledních pět let se zdvojnásobil na zhruba 300 MW v polovině roku 2021.

Přibližně 350 projektů, které se v současnosti připravují, by mohly do roku 2030 zvýšit tento instalovaný výkon na 54 GW. Dalších 40 plánovaných projektů by výkon mohlo zvýšit o dalších 35 GW. Pokud by všechny tyto projekty byly realizovány, tak by množství vodíku vyráběného z elektrolyzérů mohlo do roku 2030 dosáhnout 8 Mt. Což je ovšem stále velmi málo ve srovnání s celkovou poptávkou po vodíku, pokud bychom měli do 2050 dosáhnout čistých nulových emisí CO2. K největšímu rozvoji elektrolyzérů dochází v Evropě – 40 % globálního instalovaného výkonu.

Výroba vodíku v roce 2020 dle jednotlivých zdrojů. Zdroj: IEA Global Hydrogen Review 2021

V současnosti 16 projektů vyrábí ročně 0,7 Mt vodíku z fosilních paliv za použití technologie zachytávání a uskladňování (případně využití) uhlíku. Dalších 50 podobných projektů je připravováno a výroba tzv. modrého vodíku by do roku 2030 mohla dosáhnout 9 Mt. Největší podíl na těchto projektech (80 % instalovaného výkonu) mají Kanada a USA.

Plánované investice nejsou dostatečné k dosažení klimatické neutrality

Podle zprávy IEA je nutné, aby do vodíkového hospodářství bylo do roku 2030 investováno 1200 miliard USD (přibližně 26,3 bilionů korun), aby bylo do roku 2050 dosaženo klimatické neutrality. V národních vodíkových strategiích se země zavázaly k investování alespoň 37 miliard USD (přibližně 810,7 miliard korun) a soukromý sektor oznámil další investice v objemu 300 miliard USD (přibližně 6,6 bilionů korun).

Většina vládních politik se dle IEA soustřeďuje na výrobu nízkouhlíkového vodíku. Zvýšení poptávky po vodíku se věnuje méně pozornosti. Nicméně některé vlády již oznámily různé politické nástroje jako jsou zpoplatnění uhlíkových emisí, aukce, kvóty a další. Většina těchto opatření ovšem nevstoupila v platnost.

IEA očekává, že modrý vodík bude levnější než zelený

Jednou z hlavních překážek rozvoje nízkouhlíkového vodíku je jeho konkurenceschopnost se zemním plynem. Ve scénáři definovaném IEA se v závislosti na cenách zemního plynu náklady na výrobu vodíku pohybují na škále 0,5–1,7 USD/kg. Při zohlednění nákladů na zachytávání emisí uhlíku se cena zvyšuje na 1–2 USD/kg.

Náklady na výrobu tzv. zeleného vodíku elektřinou z obnovitelných zdrojů energie agentura odhaduje na 3–8 USD/kg. IEA ovšem očekává, že tyto náklady do roku 2030 poklesnou až na 1,3–3,5 USD/kg. Zelený vodík by se tak v některých případech mohl stát konkurenceschopný vůči modrému vodíku během necelé dekády.

Sdružená cena výroby vodíku dle technologie v letech 2020 a v letech 2030 a 2050 dle scénáře Net zero Emissions IEA. Zdroj: IEA Global Hydrogen Review 2021