Ázerbájdžán plánuje expanzi OZE. Zřejmě kvůli navýšení vývozu plynu, ne dekarbonizaci

Ázerbájdžán přechází na obnovitelné zdroje energie, aby omezil spotřebu plynu. Do konce roku 2030 dosáhne podílu 30 % obnovitelných zdrojů na výrobě energie. Říjnová zpráva Oxfordského institutu energetických studií popisuje cestu Ázerbájdžánu k udržitelnějším zdrojům energie. Ten navzdory nižší spotřebě neomezuje těžbu, ale podporuje export plynu do Evropy. 

Kavkazská republika dosáhla posunu v roce 2023, za pomoci emirátské společnosti MASDAR, která v zemi vybudovala solární farmu o instalovaném výkonu 230 MW. Projekt probíhal rychle – od podpisu dohody v roce 2020, přes dohodu o odběru elektřiny a připojení k síti v roce 2021, až po uzavření financování v srpnu 2022.

Financování projektu o hodnotě 262 milionů dolarů podpořily zhruba 114 miliony Abu Dhabi Fund for Development, Asijská rozvojová banka (ADB), Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) a Japan International Cooperation Agency, což ukazuje na silnou mezinárodní podporu pro rozvoj obnovitelných zdrojů v Ázerbájdžánu.

Přechod k zelené energii

Přechod Ázerbájdžánu k obnovitelným zdrojům přináší řadu otázek. Zatímco cíl 30% výroby z obnovitelných zdrojů do roku 2030 zní slibně, praxe přináší komplikace – nedostatečnou výrobní kapacitu a závislost na dovozu komponent. V roce 2023 instalovaný výkon obnovitelných zdrojů činil s 8,3 GW 20 % z veškerého výkonu zdrojů v zemi. Na výrobě se však obnovitelné zdroje podílejí v posledních letech přibližně 7 %.

Dle analýzy Mezinárodní energetické agentury má Ázerbájdžán vysoký potenciál k využívání obnovitelných zdrojů. Sluneční energie má technický potenciál až 23 000 MW díky vysoké intenzitě a ročním hodinám slunečního svitu. Větrná energie v blízkosti Kaspického moře by mohla generovat 2,4 TWh ročně, zatímco malé vodní elektrárny by mohly přinést až 3,2 TWh. S pomocí zákonů na podporu obnovitelné energetiky a nových aukčních mechanismů země plánuje využít tento potenciál a rozšířit svůj energetický mix.

Obnovitelné zdroje by také mohly vyvolat další poptávku po posílení sítě a problémy s integrací do současného systému, včetně řešení přerušovanosti výroby. Současně se objevuje otázka, zda hlavním cílem je dekarbonizace, nebo spíše uvolnění zemního plynu pro export do Evropy.

Prezident Ázerbájdžánu vyjádřil frustraci nad přístupem evropských institucí k financování expanze plynovodů. Řekl, že „zastavili financování, ale chtějí, abychom rozšířili Jižní koridor z 16 na 32 miliard kubíků za rok a TAP z 10 na 20 miliard.“ Dodal, že veškeré výnosy zatím jdou na splácení dluhu za Jižní koridor, přičemž Evropané zároveň tvrdí, že do deseti let nebudou plyn potřebovat. Situaci označil za „šílenou“ a zdůraznil, že „bez fosilních paliv není možné žít.“

Export do Evropy

V minulém roce Ázerbájdžán a konsorcium vedené společností BP dosáhly dohody o rozvoji nového naleziště zemního plynu v Kaspickém moři, které se nachází pod známým ropným polem Azeri-Chirag-Gunashli (ACG). Podle BP se odhaduje, že toto nové ložisko obsahuje přibližně 113 miliard kubických metrů plynu.

Dohoda byla formalizována dodatkem k existující dohodě o sdílení produkce (PSA) a společnost Socar odkoupí veškerý vytěžený plyn. Tato těžba by měla podpořit export plynu do Evropy a zvýšit energetickou bezpečnost regionu. Export ropy a zemního plynu zajišťuje na 80–90 % celkových příjmů z exportu země. Aktuálně 70 % produkce plynu i ropy jde na vývoz