Maroko odložilo zprovoznění 1. části největší solární elektrárny na světě

Maroko bez udání důvodu zrušilo naplánované slavnostní zahájení výroby elektřiny z Noor 1, solární elektrárny, která bude součástí komplexu v Ouarzazate, největšího solárního komplexu na světě. Francouzská tisková agentura (AFP) se marně snažila získat vysvětlení pro náhlé zrušení akce od tiskového mluvčí organizace, která měla na starosti inauguraci elektrárny.

S instalovanou kapacitou 160 MW umožní Noor-1 Maroku výraznou redukci emisí skleníkových plynů. Celý komplex by měl dle propočtů ministerstva energetiky omezit produkci CO₂ o 240 000 tun ročně.

Další fáze projektu – Noor 2 a Noor 3 budou uvedeny do provozu v letech 2016 a 2017 a nyní probíhá tendr na etapu Noor 4. Po dostavení 4. fáze bude nový největší solární komplex na světě zabírat plochu 30 km². Instalovaný výkon bude 580 MW a poskytne dostatek elektřiny pro milion domácností.

Maroko má omezené zásoby ropy a zemního plynu a je největším importérem energie na Blízkém východě a v severní Africe. Projekt v Ouarzazate je součástí vize zbavit se této velké závislosti na dovozu a zvýšit produkci elektřiny z obnovitelných zdrojů na 42 % z celkové spotřeby v roce 2020.

Město Ouarzazate (také Quarzazate, česky Warzazát) leží na kraji Sahary a je spíše známo pro marocký “Hollywood”, který je vyhledáván filmaři z celého světa. Natáčel se zde například i oblíbený seriál Hry o trůny. Nyní se má stát součástí ambiciózního marockého plánu jak proměnit Saharu v globální solární supervelmoc.

Technologie CSP

První etapa Noor 1 obsahuje 500 000 parabolických zrcadel rozmístěných do 800 řad, které se budou natáčet po celý den za sluncem. Využita bude technologie koncentrační solární elektrárny (CSP), jejíž velkou výhodou oproti fotovoltaickým elektrárnám je možnost produkovat elektřinu až několik hodin po západu slunce.

Největším potenciálem disponují pouště na jihu Afriky a na severu Chile, kde je dopad slunečního záření nejvyšší – až 3000 kWh/m²  za rok. Tyto země budou profitovat z výstavby CSP nejvíce. V Chile je teoretický potenciál pro CSP 550 000 MW a pro fotovoltaiku 1 260 000 MW. Pokud se jedná o území, kde je velká oblačnost, pak se vyplatí uvažovat o instalaci tenkovrstvých PV panelů, které produkují elektřinu i z nepřímé radiace.

Nevýhodou v případě použití technologie CSP je potřeba velkého množství chladící vody, která je nezbytná pro kondenzaci páry po expanzi v turbíně. Toto může být zásadní problém v suché oblasti, proto by takovéto projekty měly být stavěny v blízkosti řek, nebo moře. Je možné oběh chladit i vzduchem, ale toto řešení je dražší a méně účinné.

Doba energetické návratnosti neboli doba, za kterou elektrárna vyrobí tolik energie, kolik bylo spotřebováno na její výrobu, se u CSP pohybuje na velmi nízké hranici – okolo 5 měsíců. V porovnání s ostatními technologiemi je to relativně nízké číslo – například u fotovoltaiky je to 2-5 let.  Technologie CSP potřebuje menší plochu na vyrobení jednotky výkonu v porovnání s fotovoltaikou nebo větrnými elektrárnami. Tento poznatek vychází z empirické zkušenosti z projektu vystavěném v Mojavské poušti v USA, kde parabolická zrcadla fungují již od 80. let a jejich životnost je projektována na 40 let. Po skončení životnosti bude možné většinu materiálu z elektrárny recyklovat.