Vrtat, bejby, vrtat! Rok Trumpovy energetické politiky

Je to již rok, co Donald Trump nastoupil do úřadu amerického prezidenta se svou mantrou „vrtat, bejby, vrtat“. V jakém stavu je americká energetika rok od jeho vlády a jak ji vnímají hlavní hráči fosilního průmyslu?

Na rozdíl od obnovitelných zdrojů, kterým administrativa "háže klacky pod nohy", je fosilní sektor v podstatě v opačné pozici. Jednou z Trumpových prvních akcí před rokem bylo vyhlášení národní energetické nouze, což mu umožnilo uvolnit některá environmentální pravidla a rozšířit povolovací procesy na federální půdě a na Aljašce.

Trump také zrušil Bidenovu pauzu na povolování nových LNG terminálů. Všechny tyto politiky měly upevnit americkou energetickou „dominanci“, jak sám prezident říká. Jaké výsledky této strategie tedy můžeme vidět rok od Trumpova nástupu do funkce? Pojďme si to krátce zhodnotit.

Expanze a nižší ceny

Produkce letos zůstala vysoko a ceny komodit šly dolů, jak sama administrativa poukazuje ve svých výstupech. Celkový počet aktivních vrtacích souprav pro těžbu ropy poklesl na 412 (o 70 méně než na začátku minulého roku), oproti tomu u plynu to bylo 125 (o 22 více než na začátku minulého roku). Navýšení produkce ropy bylo taženo hlavně zvýšením produktivity a novým propojováním plošin s poli. Podobný vývoj se očekává i v příštím roce.

Cena ropy v roce 2025 klesala, jelikož poptávka byla v tomto roce na ústupu, a to i přesto, že byl rok 2025 velmi geopoliticky turbulentní. I přes události, jako je pokračující válka na Ukrajině (kde je energetická infrastruktura jedním z hlavních cílů na obou stranách) či konflikt Izraele s Íránem, se ovšem cena fosilních paliv držela relativně nízko.

Nadbytečná kapacita a pohled firem

Například už v říjnu minulého roku mluvili někteří energetičtí giganti o možné nadbytečné kapacitě na trhu se zkapalněným zemním plynem (LNG). U ropy je situace podobná. Nedávnou americkou „akci“ ve Venezuele se administrativa snažila rámovat také jako akci pro získání ropy, jak mnozí poukazovali, a později i některé firmy přiznaly, že vzhledem k současné ceně ropy nedávají investice ve Venezuele příliš smysl.

Právě strach z nadbytečné nabídky na trhu a stále klesajících cen vede firmy v průmyslu k opatrnosti, pokud jde o otevírání zcela nových vrtů. Státy v kartelu OPEC+ se také minulý rok rozhodly přestat zvyšovat svou produkci.

Politika

Trumpova administrativa používá energetiku jako jakýsi vyjednávací nástroj. Hlavně export LNG se snaží využívat jako nástroj při „vyrovnávání“ obchodní bilance Spojených států s některými dalšími aktéry. Konkrétně EU souhlasila s nákupem v podstatě nerealistického množství LNG.

Mezi fosilními giganty tak musí být mnoho otázek ohledně implikací současné administrativy a jejího mnohem aktivnějšího přístupu k energetické politice. Co se stane, když Trump bude chtít zatáhnout firmy do Ruska (podobně jako nyní do Venezuely) v rámci možné dohody o míru na Ukrajině? Po akvizici části Intelu a dalších firem se navíc ukazuje že se Trump nebojí do firem vstoupit přímo, pokud je považuje za důležité.

Sektor Trumpův nástup vítal po vládě Joea Bidena, kterou viděl jako nepřátelskou. Je však otázkou, zda jeho velmi „aktivní přístup“ sektoru více neuškodí, než pomůže. Zda nepovede k silnějšímu tlaku proti sektoru ze strany možné budoucí demokratické „environmentálně“ nastavené administrativy, která by mohla Trumpovy změny (hlavně ty implementované exekutivními nařízeními) velmi jednoduše zvrátit a naopak na energetické giganty znovu přitlačit. A do toho všeho jako vždy visí otazník nad tím, jaká bude budoucí poptávka po ropě v následujících letech.