Levnější baterie? Západní startupy využívají neobsazené asijské továrny

Startupy i další firmy ze západu stále častěji využívají vybudované kapacity továren na baterie a jejich komponenty v Asii. Umožňuje jim to zlepšit ekonomiku provozu a rychle růst. Někteří ovšem poukazují na rizika ztráty know-how a bezpečnostní problémy, hlavně ve spojitosti s Čínou.

Švédský startup Altris, který vyrábí materiály pro sodíkové baterie, údajně jedná s čínským výrobcem baterií o pronájmu nevyužívané továrny na lithium-iontové baterie a přestavbě jejích výrobních kapacit na výrobu sodíkových baterií.

Podobně se pro Financial Times vyjádřila i americká firma Ion Storage Systems. Ta aktivně hledá výrobní kapacity ve východní Asii a jednala již s desítkami dodavatelů.

Jde o změnu, která přichází po selhání švédského Northvoltu. Ten se pokusil celý proces vybudovat ve vlastních továrnách, firmě se však ani přes značné investice nepodařilo dosáhnout stabilní ekonomiky provozu. Problémy potkaly i další západní firmy, například norský Morrow či kanadskou spoelčnost zaměřující se na recyklaci baterií Li-Cycle. Velké západní továrny na baterie zatím dokážou rozchodit pouze velké automobilky.

Situaci sektoru navíc nepomáhá ani politické nastavení ve Spojených státech, kde nová administrativa není těmto „zeleným technologiím“ příliš nakloněna. Americké startupy si tak v mnoha případech nesáhnou na granty ani daňové výhody.

Dvojsečný meč

Přestože využití asijských kapacit je elegantní řešení, jak zlepšit ekonomiku provozu evropských firem a využít výrobní kapacity, které by jinak zůstaly nevyužité, povede tento trend pravděpodobně k dalšímu posílení pozice Číny v dodavatelských řetězcích bateriových technologií. Financial Times zároveň poukazují na to, že Čína nabízí jak potřebné know-how, tak kvalitní výrobní zázemí. Obojí je v Evropě zatím obtížné najít.

Některé firmy, například americký startup Unigrid, se proti těmto rizikům snaží bojovat tím, že jednotlivé komponenty odebírají z různých továren. V jejich případě jde například o šest továren v Číně, Jižní Koreji a Japonsku. Tento přístup jim umožňuje rychlejší růst. Někteří analytici tvrdí, že právě friendshoring může být řešením, tedy přesun výroby do politicky spřízněných zemí, například do Jižní Koreje, která má v tomto typu průmyslu rozsáhlé know-how.

Čínské firmy zároveň expandují své produkty na západní trhy, především v segmentu baterií pro elektromobily. Paradoxně je k tomu nutí i masivní přebytek výrobních kapacit, které se na domácím trhu nedaří plně využít.