Datová centra berou Evropě elektřinu. AI může zpomalit zelenou transformaci i průmysl

Evropská energetika čelí novému fenoménu. Zatímco v posledních letech se většina debat soustředila na rozvoj obnovitelných zdrojů, elektromobility nebo výroby zeleného vodíku, stále významnějším spotřebitelem elektřiny se stávají datová centra. Rychlý nástup umělé inteligence totiž dramaticky zvyšuje poptávku po výpočetním výkonu – a tím i po energii.

Podle poradenské společnosti McKinsey vzroste příkon evropských datových center z přibližně 10 GW v roce 2024 na 35 GW do roku 2030.  To znamená nárůst o 25 GW během šesti let, což odpovídá zhruba dvanácti dnešním jaderným elektrárnám Dukovany. Takový rozvoj začíná narážet na limity přenosových soustav i dostupné výrobní kapacity.

Některé evropské země proto již otevřeně diskutují o omezení výstavby nových datových center. Podobné debaty probíhají například ve Skotsku nebo Dánsku.

Datová centra vstupují do přímého střetu s dekarbonizací

Podle Johana Magnussona ze Švédského centra pro digitální inovace při Univerzitě v Göteborgu není elektřina ani kapacita sítí neomezeným zdrojem. Pokud budou do soustavy připojována datová centra o výkonu několika gigawattů, poroste tlak na ceny elektřiny i na rozvoj energetické infrastruktury.

Právě to může komplikovat rozvoj odvětví, která Evropská unie považuje za klíčová pro dekarbonizaci. Vedle elektromobility jde například o výrobu zeleného vodíku, syntetických paliv, baterií nebo nízkoemisní oceli. Tyto projekty budou stále častěji soutěžit o stejné síťové kapacity jako datová centra.

Provozovatelé přenosových soustav přitom upozorňují, že problém nespočívá pouze v celkové výrobě elektřiny. V řadě regionů je hlavním omezením právě dostupná kapacita sítí a rychlost jejího rozšiřování. I projekty, které by teoreticky mohly být zásobovány dostatkem bezemisní elektřiny, tak narážejí na nedostatečnou infrastrukturu a dlouhé čekací lhůty na připojení.

Ve Švédsku je tento trend patrný už dnes. Některé energeticky náročné průmyslové investice se kvůli vysokým nákladům a nejistým podmínkám odkládají, zatímco technologické společnosti pokračují v budování rozsáhlých datových kampusů. Podle provozovatele přenosové soustavy Svenska Kraftnät by zde do roku 2030 mohly vzniknout nové projekty s celkovým příkonem přibližně 3 GW. Mezi největší patří plánované centrum společnosti EdgeConneX v bývalém areálu Northvolt, nový kampus EcoDataCenter nebo připravovaný projekt Googlu.

Evropa hledá vlastní cestu

Evropské vlády se dostávají do složité situace. Na jedné straně chtějí budovat vlastní infrastrukturu pro umělou inteligenci a snížit závislost na amerických technologických společnostech. Na druhé straně právě datová centra začínají spotřebovávat významnou část elektřiny a síťových kapacit, o které usilují i další strategická odvětví.

Magnusson však upozorňuje, že nejde jen o otázku elektřiny. Datová centra sice spotřebovávají stále větší objemy energie, ale ve srovnání s průmyslovými projekty vytvářejí relativně omezený počet pracovních míst. Významná část ekonomické hodnoty spojené s rozvojem umělé inteligence navíc vzniká mimo Evropu, především ve Spojených státech. Právě proto začíná sílit debata, zda by při přidělování omezených síťových kapacit neměly dostávat přednost projekty s vyšším přínosem pro evropskou ekonomiku.

Kdo dostane přednost?

Debata o datových centrech tak není pouze technologickou otázkou. Ve své podstatě jde o rozhodnutí, jakým způsobem chce Evropa využívat omezené energetické zdroje a síťovou infrastrukturu.

V příštích letech budou politici, regulátoři i provozovatelé sítí stále častěji rozhodovat mezi podporou digitální ekonomiky a elektrifikací průmyslu. Bez masivních investic do výroby elektřiny a rozvoje přenosových a distribučních sítí totiž hrozí, že se tyto dva strategické cíle dostanou do vzájemného konfliktu.

Paradoxně tak může být jednou z největších překážek evropské dekarbonizace právě technologie, která je často považována za symbol budoucího hospodářského rozvoje.