Uniklý draft vodíkové strategie EU předpokládá masivní investice, vyloučena není ani výroba vodíku z fosilních paliv

Aktualizovaná verze dokumentu Evropské komise obsahující vodíkovou strategii unikla na veřejnost a potvrzuje prioritní zaměření na „čistý“ vodík, vyrobený pomocí elektrické energie z obnovitelných zdrojů energie. Draft ovšem nevylučuje a uznává úlohu vodíku vyrobeného z fosilních paliv.

Zelený vodík je prioritou

V nejnovějším návrhu vodíkové strategie je uvedeno, že „obnovitelný“ vodík vyrobený z větrné a sluneční energie je z dlouhodobého hlediska nejvíce kompatibilním s cílem a snahou EU o klimatickou neutralitu do roku 2050, a proto mu bude věnována priorita.

„Volba obnovitelného vodíku staví na síle evropského průmyslu ve výrobě elektrolyzérů,“ stojí v draftu dokumentu, který unikl v minulém týdnu, a který měl server Euractiv k dispozici.

Cílem EU je rapidně snížit cenu čistého vodíku vybudováním „speciálně zaměřených výroben zeleného vodíku v rámci GW.“

Pro srovnání, cena vodíku, při započtení investice, skrze parní reforming plynu se např. v Nizozemsku pohybuje okolo 1,04 USD/kg. V případě čistého (nebo zeleného) vodíku se dle BloombergNEF cena pohybuje od 2,5 do 4,5 USD/kg.

Cíle a odhadované investice k dosažení těchto cílů

Draft uvádí dílčí cíl, kterým je do konce roku 2024 vybudovat napříč EU nejméně 4 GW instalovaného výkonu v elektrolytické výrobě vodíku, aby bylo dosaženo vytyčeného cíle pro rok 2030, a to nejméně 40 GW v instalovaném výkonu.

Komise odhaduje, že by mohlo být do elektrolyzérů do roku 2030 proinvestováno 13-15 miliard EUR, dalších 50-150 miliard EUR by pak mělo putovat do potřebných větrných a fotovoltaických elektráren o instalovaném výkonu v rozmezí mezi 50 až 75 GW. Celkově by do výroby čistého vodíku do roku 2050 mohlo být proinvestováno až 180 miliard EUR.

Modrý vodík

Dokument ovšem počítá i s jinými způsoby výroby vodíku než jen skrze elektrolýzu vody s elektrickou energií pocházející z obnovitelných zdrojů energie. Prvním způsobem je využití elektrické energie z rozvodné sítě, ke které by byla výrobna připojena. Druhým je parní reforming zemního plynu s využitím technologie na zachycování a ukládání uhlíku (modrý vodík), čímž se dle draftu mají rapidně snížit v krátkodobém a střednědobém horizontu emise a zajistit budoucnost zelenému vodíku.

„Plynové lobby má obrovský vliv na vodíkovou strategii EU,“ pronesl v reakci německý poslanec Michael Bloss. „Přestože Komise dává jasně najevo, že čistý vodík musí pocházet z obnovitelných zdrojů energie, tak stále chce investovat do vodíku z fosilních zdrojů.“

Frans Timmermans, odpovědný za evropskou politiku v oblasti klimatu, se netají tím, že právě existující evropská plynárenská infrastruktura bude pro přechod k čistému vodíku zásadní. Počítá se s tím, že v souvislosti s vodíkem bude do roku 2030 zapotřebí 120 až 130 miliard EUR investovaných do přepravy, skladování a čerpacích stanic. Využití plynárenské infrastruktury by mohlo zmíněný odhad snížit.

Draft dále kalkuluje s tím, že přibližně 50 % současné produkční kapacity vodíku z fosilních paliv by se dalo upravit na nízkouhlíkovou výrobnu. Do roku 2030 proto EU počítá s proinvestováním 1-6 miliard EUR, do roku 2050 pak s vynaložením 3-18 miliard EUR.

Německý poslanec Bloss upozorňuje, že zmíněných 50 % pochází ze studie konzultační společnosti Navigant, kterou si objednalo konsorcium „Gas for Climate“ a je znepokojen tím, že na toto téma nebyla zpracována žádná jiná studie, a že Komise zakládá své předpoklady a plány na jediné studii.

Likvidní trh s vodíkem

Vodíková strategie se také zaměřuje na vytvoření likvidního a dobře fungujícího trhu s vodíkem, jak na straně dodávky, tak na straně poptávky. Poptávka se očekává ze strany oceláren, chemických závodů a těžké dopravy.

Klíčovým nástrojem pro stimulaci trhu bude podpůrné schéma ve stylu „uhlíkových contracts for difference“, které může být využito při výrobě nízkouhlíkové oceli, chemikálií, stejně jako při výrobě vodíku.