Francouzsko-belgická jaderná aliance: Nový impuls pro evropskou energetiku

Francouzské a belgické svazy jaderného průmyslu se dohodly na posílení spolupráce v jaderném sektoru. Cílem partnerství je sdílení informací, zkušeností a osvědčených postupů a zároveň podpora aliancí mezi podniky obou zemí. Dohoda navazuje na dřívější politickou deklaraci ministrů energetiky Belgie a Francie, píše server World Nuclear News.

Francouzský Groupement des Industriels Français de l'Energie Nucléaire (Gifen) a belgické Belgian Nuclear Forum (BNF) podepsaly na začátku září dohodu o posílení spolupráce v jaderném sektoru. Cílem partnerství je sdílení informací, zkušeností a osvědčených postupů a zároveň podpora aliancí mezi podniky obou zemí.

Dohoda navazuje na červencovou deklaraci ministrů energetiky Belgie a Francie, kteří vyjádřili vůli k hlubší spolupráci v klíčových oblastech: prodloužení životnosti stávajících reaktorů, rozvoj nových projektů včetně malých modulárních reaktorů (SMR), inovace, vzdělávání a posilování dodavatelských řetězců.

„Tato dohoda o spolupráci mezi oborovými svazy BNF a Gifen je dalším logickým krokem, protože nakonec to budou právě průmysloví aktéři, kdo ji musí uvést do praxe,“ zdůraznil generální ředitel BNF Serge Dauby. Podle něj mohou Belgie a Francie posílit své kapacity a přispět k návratu jaderné energie na evropskou úroveň jako klíčového pilíře bezpečnosti dodávek, energetické suverenity a dekarbonizace.

Belgie mezitím učinila zásadní obrat, když letos na jaře její parlament zrušil zákon z roku 2003 o postupném odstavení jaderné energie a zákazu nové výstavby. Po letech nejistoty tak Brusel vsadil na jádro jako na součást cesty k dekarbonizaci a zajištění energetické bezpečnosti.

Společná francouzsko-belgická iniciativa má zároveň posílit hlas pronukleární aliance v rámci EU, ke které se dnes hlásí už 14 členských států.

Renesance jádra a slábnoucí opozice

Evropa v posledních letech zažívá posun - stále více zemí se k jádru vrací nebo jej posiluje. Itálie se po 35 letech od odstavení své poslední jaderné elektrárny chystá na změnu politiky. Po nedávném zrušení zákazu výstavby nových reaktorů ministerstvo energetiky odhaduje, že jaderné zdroje by mohly do konce příští dekády pokrývat zhruba 10 % instalovaného výkonu. Dánsko zvažuje zrušení zákazu využívání jaderné energie, který platí od roku 1985.

Na výstavbě nových bloků pracuje deset zemí. Projekty ve Finsku, Maďarsku a Spojeném království jsou ve fázi licenčního řízení, zatímco projekty v ostatních členských státech (Bulharsku, České republice, Litvě, Polsku a Rumunsku) jsou ve fázi příprav.

I v Německu se objevují náznaky, že by mohlo zmírnit svůj dlouholetý odpor proti společným evropským pronukleárním politikám. Na konci srpna 2025 se Německo dohodlo s Francií na společném postupu při formování evropské energetické politiky, který zahrnuje i jadernou energii jako nízkouhlíkový zdroj a může překlenout dlouholetý spor o její roli v zelené transformaci. Obě země přijaly ekonomickou agendu s návrhem nové politiky do roku 2040, založené na rovnoměrném přístupu ke všem technologiím vedoucím k dosažení klimatické neutrality.

Protijaderná fronta tedy slábne, a to i kvůli geopolitickému vývoji. Ruská invaze na Ukrajinu a hrozba závislosti na ruských fosilních palivech přiměla evropské vlády přehodnotit své postoje a hledat stabilnější, domácí či spojenecké zdroje energie.

Součástí evropské jaderné politiky je také vztah s USA. Aby se EU vyhnula americkým clům, slíbila v červenci nakoupit v příštích třech letech americkou energii a technologie v hodnotě 750 miliard dolarů, včetně paliva a reaktorových řešení. Tento krok vyvolává otázky, zda evropská renesance nebude do značné míry závislá právě na amerických dodavatelích.

Francie se profiluje jako motor evropské jaderné renesance, ale její státní gigant EDF v posledních letech čelil problémům – zakázky na výstavbu reaktorů v Polsku získaly americké firmy a v Česku uspěl jihokorejský dodavatel navzdory tlaku z Paříže.

Francouzsko-belgická spolupráce nicméně představuje symbol širšího trendu. Úspěch evropské jaderné renesance ale bude záviset na schopnosti koordinovat průmyslové politiky, investice do infrastruktury a schopnosti evropských firem udržet konkurenceschopnost vůči USA, Koreji či Číně. Bez takové koordinace totiž evropské společnosti riskují ztrátu podílu na klíčových projektech a závislost na mimoevropských hráčích.