Index domácností (Vše)
1625Kč/měsíc
+0,21%
Elektřina - CZ (Cal26)
94,5EUR/MWh
+0,17%
Zemní plyn - CZ (Cal26)
34,14EUR/MWh
-1,06%
Ropa - Brent (Nov25)
67,33USD/Barel
+1,14%
Ropa - WTI (Nov25)
63,14USD/Barel
+1,38%
Emisní povolenky (Dec25)
76,77EUR/t
+0,73%
Zemní Plyn - TTF (Oct25)
32,3EUR/MWh
+1,42%
Uhlí API2 - ARA (Cal26)
101USD/t
-0,86%
Index domácností (Vše)
1625Kč/měsíc
+0,21%
Elektřina - CZ (Cal26)
94,5EUR/MWh
+0,17%
Zemní plyn - CZ (Cal26)
34,14EUR/MWh
-1,06%
Ropa - Brent (Nov25)
67,33USD/Barel
+1,14%
Ropa - WTI (Nov25)
63,14USD/Barel
+1,38%
Emisní povolenky (Dec25)
76,77EUR/t
+0,73%
Zemní Plyn - TTF (Oct25)
32,3EUR/MWh
+1,42%
Uhlí API2 - ARA (Cal26)
101USD/t
-0,86%

Klimatická změna 3/3: Je současná cesta ta správná?

Jakub Malý
23. září 2025, 10:50
6 komentářů
klimaticka-zmena-3-3-je-soucasna-cesta-ta-spravna

V posledním článku o klimatické změně se zaměříme na ekonomickou racionalitu investic, která souvisí s klimatickou změnou. Odpůrci razantních klimatických opatření argumentují, že dekarbonizace je drahá a brzdí růst. Zastánci naopak tvrdí, že nečinnost by byla mnohem dražší – jen ty náklady nejsou hned vidět, projeví se v budoucích škodách a v současnosti je lze spatřovat především v externalitách. Existují ekonomické studie a modely, které se snaží vyčíslit, kolik bude stát změna klimatu, pokud nic neuděláme, nicméně přesná kvantifikace je prakticky nemožná.

Obrovská cena nečinnosti vs. náklady přechodu

Například známá Sternova zpráva už v roce 2006 odhadla, že nepřijatá opatření mohou svět stát více než 5 % HDP ročně (v pesimistickém případě až 20 % HDP ročně) zatímco náklady na snižování emisí byly odhadovány kolem 1 % HDP ročně. Aktuálnější analýzy využívající makroekonomické modely docházejí k podobným závěrům. Například výzkum University of Cambridge ve spolupráci s BCG (2025) uvádí, že pokud by se oteplení nechalo vystoupat ke zhruba 3 °C do roku 2100, snížilo by to kumulativní globální HDP o 15–34 % (oproti scénáři omezení oteplení). Naopak investice cca 1–2 % HDP do mitigace a adaptace by mohly udržet oteplení kolem 2 °C a omezit ekonomické škody na "pouhé" 2–4 % HDP [1]. Jinak řečeno, každá včas investovaná koruna se  několikanásobně vrátí v odvrácených škodách, ale některým již stejně nepůjde zabránit.

Zpráva to shrnuje: čistá “cena nečinnosti” odpovídá ztrátě 11–27 % kumulativního produktu – což je ekvivalent trojnásobku světových výdajů na zdravotnictví nebo osminásobku částky potřebné na vymýcení extrémní chudoby [2]. Podobné závěry má i Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC), který ve své poslední syntézní zprávě zdůrazňuje, že s každým dalším přírůstkem oteplení exponenciálně rostou škody a rizika pro lidskou společnost [3].

Je pravda, že kvantifikace těchto dopadů je obtížná a zatížená nejistotami – jak vyčíslit lidské životy, ztracenou biodiverzitu nebo ozbrojené konflikty vyvolané stresem z nedostatku zdrojů? Nicméně trend je jasný, a to, že  náklady spojené s projevy klimatické krize (povodně, hurikány, sucha, migrace atd.) půjdou do bilionů dolarů ročně, pokud se změna klimatu nevymaní z nejhorších scénářů. Už dnes extrémní počasí způsobuje obrovské ekonomické ztráty – například hurikán Ian (2022) stál USA odhadem 113 miliard dolarů, evropská sucha 2022 snížila výnosy a vyhnala ceny potravin, požáry v Austrálii 2019–20 způsobily škody nejen přímé, ale i na zdraví lidí kvůli znečištěnému ovzduší atd. Do toho se přidávají zdravotní dopady (vlna veder v Evropě 2022 si vyžádala kolem 70 tisíc životů a někteří vědci ji připisují právě klimatické změně [4].

Souhrnně řečeno, klimatická změna má potenciál významně rozvrátit globální ekonomiku i stabilitu – a investice do prevence (mitigace) i přípravy (adaptace) jsou proto ekonomicky velmi opodstatněné.

Stačí současná opatření?f

Evropský Green Deal představuje jednu z nejucelenějších strategií, jak čelit klimatické výzvě. Klade důraz na rychlou dekarbonizaci a věří v inovace, které přinesou čistý ekonomický růst. Přesto vyvolává debaty o správném poměru mezi náklady a přínosy, mezi evropským lídrovstvím a nutností globálního kolektivního úsilí. Bude současná cesta stačit? Možná zní kacířsky pochybovat, když věda jasně říká, že emise musíme snižovat co nejrychleji. Ale jde spíše o to klást si otázky, jak nejlépe využít omezené zdroje a čas. Neměla by EU více tlačit i na mezinárodní diplomacii, aby se přidali ostatní velcí emitenti? Neopomíjí se adaptace, která bude nezbytná bez ohledu na úspěšnost mitigace? A co nové technologie, od fúzní energie přes ukládání uhlíku až po zmíněné geoengineeringové koncepty – dává smysl do nich investovat jako do pojistky?

Jisté je, že z klimatické krize nevede jednoduchá cesta. Budeme muset transformovat minimálně energetiku a průmysl, ale zároveň posílit odolnost měst a krajiny. Green Deal je pouze jedním kusem skládačky, zda to bude stačit k odvrácení nejhorších scénářů, záleží i na mnoha vnějších faktorech. Možná nás čeká korekce směru, tedy přehodnocení tempa či způsobu, jak dosáhnout cílů, nebo rozšíření strategie o nové prvky (např. masivní program na podporu adaptačních strategií). S tím, jak se projevy klimatické změny budou stále více projevovat, poroste i tlak na politickou reprezentaci, která bude muset činit opatření mitigující dopady klimatické změny. A pokud běžná opatření selžou, lze očekávat radikálnější a méně ortodoxní přístup k odvrácení dopadů klimatické změny - ostatně dystopických příkladů již bylo ve filmové podobě zpracováno víc než dost.

Nejde tedy o to vzdát se klimatických cílů, ale o nalezení správné cesty vpřed. Diskuse by měla zůstat otevřená. Dokážeme chránit klima a zároveň udržet silnou ekonomiku a sociální smír? Je evropská cesta příkladem hodným následování, nebo spíše varováním před unáhleností? A co vy - myslíte, že Green Deal je tou správnou cestou, nebo byste navrhli jiný přístup k boji s nevyhnutelnou změnou klimatu? Debata pokračuje.

Komentáře (6)

Jind5ich Weiss23. září 2025, 11:34

Nejenže je vyčíslení nákladů nečinnosti prakticky nemožné a reálné rozptyly se pohybuji od nevidím do nevidím, v praxe se používají i ty existující odhady nekonzistentně. Odhad nákladů není nikdy vztažen na lokální náklady a lokální přínosy. Celá věc tak zůstává v rovině pohádek typu, kdyby všichni vynakládali stejně, tak.... V praxi však Evropa vynakládá obrovské náklady s marginálně malým přínosem ke globálnímu oteplení, a tak její náklady nemají s očekávanou redukcí dopadů oteplení prakticky žádnou souvislost.

Petr Novotný23. září 2025, 12:14

Pokud se klima ČR má změnit na klima vnitrozemí Turecka ,tak náklady na zbavení se fosilních paliv jsou proti takovému scénáři velmi nízké problém je ovšem jinde i když my přejdeme na nefosilní substituce a umělá paliva a svět ne , tak nás to Turecké počasí stejně nemine. Takže smysl to má jedině ,když klesnou světové emise alespoň na 1/3 současných. S lidmi co myslí jen na okamžitý zisk a nechtějí nic dělat to půjde těžko.

Milan Horak23. září 2025, 12:38

Především je třeba říct, že žádná klimatická krize neexistuje. Je to jen výplod zelených mozků, kteří tímto způsobem snáze z lidí vytáhnou peníze. Země prochazí od nepaměti klimatickýma změnama a ta současná není ničím vyjímečná od těch předchozích. Všimněte si, že tito alarmisté operují s neurčitými údaji jako možná, pravděpodobně, může ... protože nikdo neví jak se v tomto složitém systému co projeví. Ale potřebují na to peníze, hodně peněz. Silně se přecenuje vliv CO2 a zanedbávají další vlivy. Nepíšou o tom, že více CO2 v atmosféře má pozitivní vliv na úrodu a to co dodá člověk do atmosféry je vůči přírodě jen marginální procento. A peníze takto vyhozené oknem nám budou chybět na přizpůsobení. To je jedinná cesta jak čelit změnám klimatu. A sociální inženýry, kteří si myslí, že přizpůsobí klima, jak si oni představují, je třeba poslat do propadliště dějin.

Martin Hájek23. září 2025, 13:28

V roce 2024 vypustila EU pouhých 5,9 % globálních emisí a do roku 2030 klesne na základě přijatého cíle snížení emisí o 55 % její podíl výrazně pod 5 %, i kdyby další země své emise již nezvyšovaly. Je tedy úplně zjevné, že EU sama není schopna klima významně ovlivnit, i kdyby všichni Evropané zítra spáchali sebevraždu a Evropa začala zarůstat lesem. Pokud se ostatní země k úsilí Evropy nepřidají, a zatím tomu nic nenasvědčuje, pak je pro Evropu racionální strategií investovat daleko více do adaptace než do drahých mitigačních opatření, která nebudou mít žádný měřitelný efekt na klima.

Josef Sedlák23. září 2025, 14:33

Do té doby, než se budou do energetiky započítávat všechny známé globální vlivy a budou se počítat co nejreálnější CO2 ekvivalenty a spotřební mixy, je Green Deal založen zcela na vodě! Strkat hlavu do písku a počítat si krásnou „dekarbonizaci“ přechodem z uhlí na plyn v energetice a zcela prolhaně vydávat za CO2 ekvivalent pouhou stechiometrickou polovičku skutečného CO2 z plynu oproti uhlí, naprosto zkresluje skutečné globální vlivy spalování plynu. Buď je snaha řešit globální klimatickou změnu a pak je nutné při rozhodovacích procesech pracovat alespoň již se všemi známými globálními vlivy, nebo si na něco jen hrajeme (a tak zavíráme oči a započítáváme jen místní vlivy jako dosud)! K čemu jsou ty vylhané mapky CO2 ekvivalentů na Electricity Maps, které „záhadně“ u plynových zdrojů ukazují jen přesnou stechiometrickou polovinu tzv. CO2 ekvivalentu? Kde jsou porovnání uhlíkových stop jednotlivých zdrojů na jejich výrobní produkci, aby šlo vzájemně porovnávat jejich globální nevýhody či přínosy? Kde jsou studie, kolik TW výkonu větrných parků může Evropa mít, aniž by to mělo znatelný vliv na atmosférické proudění a tedy i na počasí?

Pokud se nepřihlíží k již známým vlivům komplexně ale záměrně selektivně, je to jen hraní na nápravu, protože si z toho někdo dělá byznys.

Petr Zelený23. září 2025, 14:33

Evropská cesta příkladem hodným následování. Jasně se ukázalo, že k snižování emisí dochází jen ve vylhaných statistikách a nikoli v reálu. Jako příklad slouží emise z LNG - EU si započítává jen vlastní spání - těžbu, úniky, zkaplnění, převoz přeipočte jiným. Spousty energeticky náročných oborů od železa po výrobu FVE EU přesunula mimo území EU, stejně tak velkou část spotřebního průmyslu. Křivě se pak dívá na Čínu jaké má emise, ale ty výrobky končí u nás. Pokud bychom započítali emise tomu, kdo výrobek spotřebovává a ne kdo ho vyrábí, tak emise v EU se za poslední desítky let nijak zvlášť nepoklesly. Přestože FVE a VtE už dosáhly asi 4% podílu na spotřebě energie, jasně se ukázalo, že tudy cesta nevede a pokud některé státy dokázaly emise výrazně omezit, tak to byly ty, které vsadili na jádro. Čína, která každých pět týdnů spouští betonáž nového bloku nám jasně ukazuje cestu. Je to sice dočasné řešení, které v příštím století nahradí postupně fúze, ale už budeme mít infrastrukturu pro velké centrální zdroje, které se ukazují jako mnohem efektivnější, než decentralizace a demokratizace EE. Takže postavme stovky nových bloků v Evropě, elektrifikujme co půjde, Budeme hodně energie potřebovat taky pro roboty. Zastavme veškeré pálení biomasy, biopaliv, bioplynu a všechno toto použijme jako zdroj pro chemický průmysl jako náhradu ropy. Je to cesta jak poměrně rychle v řádu 30 až 50 let opravdu emise výrazně snížit bez zásadního vlivu na fungování společnosti. Ztratili jsme teď čtvrt století s mylnou představou, že svět spasí FVE+VtE. Je čas si to přiznat a dělat to, co jsme si vyzkoušeli a funguje.

Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

Přihlásit se