USA, země s kolabující uhelnou energetikou

Ještě před 10 lety se zdálo, že výroba elektřiny z uhlí má v USA před sebou ještě spoustu let spokojené výroby a spoustu nových uhelných elektráren. A pak, pak se to všechno pokazilo a dnes se celé průmyslové odvětví řítí do propasti. Není nějaký jeden hlavní důvod, proč k tomu došlo, důvodů je celá řada, žádný sám o sobě by uhelnou energetiku neohrozil, ale kombinovaný efekt je zničující. Co se stalo?

Spotřebitelé neplní plán

Bývalo neotřesitelnou pravdou, že spotřeba energií a elektřiny zvláště roste. Ve vyspělých světových světových ekonomikách, tj. i v USA, tento trend začal po roce 2000 postupně zpomalovat a  od roku 2008 už existuje trend nový, kdy spotřeba elektřiny stagnuje nebo mírně klesá, nezávisle na vývoji ekonomiky.

To s sebou ovšem nese některé nepříjemné důsledky. Každý centrální plánovač v energetice plánuje v horizontu desítek let. No, a tihle plánovači odhadli, že spotřeba elektřiny poroste. Investoři tomu věřili, proto bylo koncem 90. let a kolem roku 2000 vybudováno spousta elektráren. Jednalo se především o plynové elektrárny s kombinovaným cyklem, tj. elektrárny, které mají vysokou účinnost (až 60%), jsou relativně levné na výstavbu a dá se dobře regulovat jejich výkon, takže mohly vyrábět jen v obdobích, kdy se to vyplatilo.

Jenže spotřeba elektřiny nestoupla, takže v USA je aktuálně přebytek instalovaných kapacit tepelných elektráren a s tím související tlak na cenu elektřiny. Jedním ze způsobů zajištění ziskového provozu je odstavování starých, málo účinných, kazících se a znečišťujících elektráren na uhlí.

Břidlicový plyn

Kolem roku 2005 se sešlo několik technických inovací – hydraulické štěpení a horizontální vrty, vysoká cena ropy a Zákon o energetické politice. Těžařské firmy tak mohly těžit ropu a plyn i z předem netěžitelných ložisek, vysoká cena ropy slibovala rentabilitu těžby a zákonná klička (tzv. Haliburton loophole) umožnila těžbu bez toho, aby firmy musely brát ohledy na životní prostředí a názor místních komunit.

Důsledkem byl dodnes trvající boom těžby ropy a zemního plynu v USA. To ovšem vedlo k zahlcení trhu se zemním plynem v USA a k poklesu ceny plynu z cca 6-7 USD/GJ na 2-3 USD/GJ. To ovšem znamená, že plynové elektrárny s kombinovaným cyklem se staly provozně stejně levnými a v některých oblastech i levnějšími zdroji elektřiny než elektrárny uhelné.

Emisní limity

Prezident Barrack Obama si jako nosné téma svého druhého prezidentského cyklu zvolil téma ochrany životního prostředí, ochrany klimatu a čisté energetiky. Protože mu Republikány ovládaný Kongres nevychází vstříc v oblasti legislativní, využívá na maximum své pravomoci výkonné a velmi ochotným nástrojem jeho snah je Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA). Z dílny EPA proto vyšla nová sada velice přísných emisních limitů pro těžké kovy (MATS) a nařízení, kdy jsou jednotlivé státy Unie (za energetickou politiku jsou v USA zodpovědné jednotlivé státy) povinny vypracovat program snižování emisí CO2 se stanovenými cíli (Clean Power Plan).

Obě zmíněné regulace jsou nyní předmětem soudních tahanic, takže není jisté v jakém tvaru budou nakonec aplikovány. V případě MATS je ovšem jisté, že by v současnosti publikovaném znění fakticky „zabily“ asi třetinu instalovaného výkonu uhelných elektráren, které by se ekonomicky nevyplatilo rekonstruovat.

Aplikovaný ekoterorismus

Sierra Club je více než 120 let stará organizace bojující za ochranu životního prostředí. Jejím velmi úspěšným současným projektem je kampaň Beyond Coal. Jejím cílem není nic menšího než odstranění uhelných elektráren z energetického mixu USA. Tato již více než 10 let běžící kampaň má za sebou překvapivé úspěchy. Díky neúnavné snaze mnoha aktivistů a ochotě hledat spojence a partnery (a nebýt vybíravý) se Sierra Clubu podařilo fakticky zastavit jakoukoliv výstavbu nových uhelných elektráren v USA (staví se tuším jedna). V roce 2005 plánovala Bushova administrativa výstavbu 200 nových uhelných elektráren, nepostavilo se ani 30. Aby toho nebylo málo, útočí Beyond Coal i na existující uhelné elektrárny. Útočí z jakéhokoli úhlu to jde, útočí ze strany ochrany klimatu, ochrany obyvatel před znečištěným ovzduším, ochrany komunit před úlety toxického prachu a popela, neexistence finančního ospravedlnění existence elektráren, … Když máte přes 100 000 aktivních aktivistů, tak můžete být všude, kde se o něčem jedná. Výborný článek o této kampani zveřejnil před časem server Politico.

Výsledkem kampaně je aktuálně 232 uzavřených uhelných elektráren v USA (zbývá 290), 99,6 GW odstaveného instalovaného výkonu (zbývá 243,4 GW). Během letoška se pravděpodobně podaří dosáhnout cíle kampaně pro rok 2020 – odstavení třetiny výkonu uhelných elektráren v USA.

Levné a ještě levnější OZE

Během posledních let je v USA víceméně stabilizovaná situace. Okolo 70% nově instalovaných elektráren tvoří elektrárny větrné a solární. Okolo 90% zbytku tvoří elektrárny na zemní plyn. Ostatní zdroje jen paběrkují.

Zdroje elektřiny instalované v USA v roce 2015, zdroj: CleanTechnica

Hlavním důvodem úspěchu OZE je kombinace dobrých přírodních podmínek pro výrobu, stabilně zlepšující se cena nových instalací (větrných i solárních) a pestré palety veřejné podpory:

• Net metering – kolik samovýrobce exportuje elektřiny z vlastní malé domácí instalace do sítě, tolik může později odebrat (síť jako baterie).
• Value of Solar Tariff (VOST) – výkupní cena elektřiny postavená na odhadu přínosu domácí FV instalace síti (nižší špičky spotřeby, nižší zátěž sítě, nižší ztráty v síti, omezení nutnosti investic do sítě, omezení nutnosti výstavby centrálních zdrojů, …).
• SunShot – program snižování investiční náročnosti solárních instalací formou odstraňování administrativních a obchodních překážek a podpora inovací směřujících ke snižování ceny instalací (efektivnější metody instalace, odstraňování tržních bariér, …) a zajištění dostatku kvalifikovaných pracovníků.
• Daňové zvýhodnění instalací formou investičních a produkčních daňových kreditů.
• Renewable Portfolio Standards – místní státní programy určující provozovatelům elektrických sítí podíl obnovitelných zdrojů na výrobě, kde provozovatelé sami hledají ekonomicky nejvýhodnější řešení.
• Programy podpory decentralizované výroby elektřiny.
• …

Větrné a solární elektrárny jsou dnes už nejlevnějšími novými zdroji elektřiny v USA a za posledních 10 let už průmysl obnovitelných zdrojů v USA vyrostl do té míry, že byl koncem roku 2015 schopen jednat jako rovnocenný partner s ropnou lobby a prosadit prodloužení a následný postupný útlum daňových kreditů výměnou za zrušení zákazu exportu ropy z USA.

Hořké důsledky

Žádná z výše vyjmenovaných skutečností by sama o sobě nebyla pro uhelnou energetiku fatální, ale v kombinace tlaku zdola (Beyond Coal), shora (MATS, CPP) a z trhu (plyn, OZE) je pro uhelnou energetiku ničivá. Trh z uhlím v USA doslova kolabuje. Během několika let zbankrotovalo přibližně 50 těžařských společností včetně těch největších (Alpha Natural Resources, Arch Coal) a ta největší (Peabody Energy) zoufala hledá způsob refinancování svých dluhů, aby nemusela bankrot vyhlásit taky, její akcie jsou už dnes bezcenné. A aby se u Peabodyho nenudili, soudí se o zákaz jednoho 50 let starého protestsongu.

Spotřeba uhlí v USA klesla mezi lety 2010 až 2015 o 40% !!!, snahy o export zabila kombinace nízké ceny na světových trzích, malého zájmu ve světě a úspěšného blokování výstavby uhelných exportních terminálů (zase Sierra Club).

Uhelná energetika v USA kolabuje a zdá se, že vlastně ani nikomu moc chybět nebude. Tradiční energetici mají plyn, energetici-modernisté vidí desítky GW každoročních instalací větrných a solárních elektráren. Těžařské uhelné firmy jsou bez peněz a bez peněz slábne i jejich moc politicko-lobbystická. Jejich vlastně poslední politickou pákou jsou pracovní místa, jenže během posledních 10 let klesl počet zaměstnanců uhelných firem na polovinu, hlavně díky pokračující mechanizaci produkce. Takže útlum těžby uhlí sice těžce postihne horské „uhelná“ městečka v Apalačských a Skalistých horách, ale výpadek pracovních míst v ekonomice nahradí výstavba větrných a solárních elektráren, asi tak za měsíc nebo dva.