Kritika Energiewende jako palivo AfD. Východoněmecké volby mohou zamíchat německou energetikou

V září se ve dvou východoněmeckých zemích konají zemské volby a v obou podle průzkumů vede krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD). Jedním z velmi viditelných témat kampaně je přitom energetika. Řeší se vysoké ceny elektřiny, strach z úpadku průmyslu, budoucnost uhlí, ruský plyn i celková smysluplnost Energiewende. A i kdyby AfD zůstala mimo vládu, podle komentátorů jí silný výsledek může dát výrazný vliv na budoucí vývoj debaty o směřování německé energetiky.  

Energetická politika je v posledních letech v Evropě i ve světě opět silným tématem voleb a nejinak je tomu i v Německu. Ceny elektřiny v zemi zůstávají i roky po odklonu od ruského plynu a po uzavření posledních jaderných elektráren vysoké. Země navíc dlouhodobě uskutečňuje transformaci energetiky, jejíž náklady citelně dopadají na energeticky náročný průmysl. A právě tam, kde se energie spotřebovává nejvíc, roste obava, že se výroba a s ní i práce přesunou jinam. Asi nejviditelnějším případem tohoto trendu je dění okolo automobilky Volkswagen.

Německo teď navíc čekají dvoje volby, které ukáží, jak se současné dění propisuje do nálady jejích obyvatel. Obě země, ve kterých se zmiňované volby konají, mají navíc svůj vlastní výrazný energetický příběh a téma energetické politiky je tudíž pro politiky i voliče obzvláště "populární". V Meklenbursku-Předním Pomořansku ústí plynovody Nord Stream, symbol dřívější závislosti na ruském plynu, jehož restart AfD otevřeně prosazuje. Ve východoněmeckých hnědouhelných regionech, jako je Lužice, jde zase o konec těžby uhlí (zákonný termín je stanoven nejpozději na rok 2038) a o takzvanou spravedlivou transformaci. Regionem silně rezonuje otázka budoucích pracovních míst i proměna místního hospodářství.

Do regionálních témat navíc vstupuje ještě jedna nejistota, která zaznívá v debatách na národní úrovni. Po odklonu od jádra vsadila vláda na výstavbu nových plynových elektráren, které mají později přejít na zelený vodík. Jenže tento přechod je podle části odborníků technicky i ekonomicky nejistý. Politici proto mají mnoho energetických témat, ke kterým se mohou během volební kampaně obracet.

Zpět s jádrem, uhlím a ruským plynem

Právě do této situace vstupuje AfD s lákavě jednoduchým receptem, tedy vrátit se k uhlí, jádru a ruskému plynu. Podle přehledu agentury Reuters chce strana zachovat a rozšířit uhelné elektrárny včetně domácí těžby hnědého uhlí, zvrátit odchod od jádra, ukončit podporu větrných a solárních elektráren, opustit Pařížskou klimatickou dohodu, snížit energetické daně, znovu spustit plynovody Nord Stream i zrušit sankce proti ruskému plynu a ropě. Zjednodušeně řečeno se chce vrátit k tomu, jak německá energetika vypadala před deseti lety.

AfD tyto plány velmi intenzivně akcentuje ve své kampani a voliči na její narativ očividně slyší. Představitelé strany navíc dlouhodobě přiživují ve veřejné debatě skepsi vůči současnému směřování energetiky a průmyslu země a celou energetickou transformaci líčí jako „deindustrializaci na objednávku". Soudě podle volebních preferencí strany s tímto narativem souhlasí nemalá část občanů, a to nejen na východě, kde je AfD stabilně silná, ale i na západě země, kde strana dříve příliš silné zastoupení neměla.

Ukázaly to už březnové volby v bohatém Bádensku-Württembersku na jihu země, kde strana získala 18,8 procenta a oproti minulému výsledku se její podpora téměř zdvojnásobila. Podle místních komentátorů straně pomohl právě i zmiňovaný narativ "proti Energiewende". Na východě, kde se strana v průzkumech stabilně drží kolem třiceti a více procent, padá tato rétorika na ještě úrodnější půdu. Urgentnost agendy pro celou zemi navíc podpořil letošní konflikt na Blízkém východě, který zvedl ceny energií a oživil dlouhodobý požadavek AfD, aby se Německo vrátilo k levnému ruskému plynu.

Zbytek politické scény míří opačným směrem a jednotlivé strany si programově rozumějí podstatně více. Současná vládní koalice se navzdory dílčím rozdílům shodne na tom, že nejjistější cestou k levnější elektřině je stavět víc větrných a solárních zdrojů a postupně nahrazovat zemní plyn vodíkem. Ačkoliv konzervativní CDU/CSU má opatrnější tón, protože chce k tomu zvážit návrat k jádru a nezavírat uhelné elektrárny dřív, než je bude čím nahradit, jedno mají tyto strany naprosto společné a v tom se od AfD zásadně liší. K ruskému plynu se vracet nechtějí.

Strana může ovlivnit energetickou politiku, i když nebude vládnout

S AfD podle pravidelných prohlášení svých představitelů žádná z vládních stran spolupracovat nehodlá. A právě tady leží podle politických komentátorů v tuto chvíli největší nejistota. I kdyby AfD zůstala v opozici, silný výsledek jí totiž dává reálný vliv nejen na veřejnou debatu, ale i na fungování institucí. Získá-li v zemském sněmu zhruba třetinu křesel, drží takzvanou blokační menšinu.

Podle agentury Reuters jí to dává dost hlasů na to, aby zablokovala rozhodnutí vyžadující dvoutřetinovou většinu, například změny zemské ústavy nebo jmenování soudců a vysokých bezpečnostních úředníků. A kdyby se výjimečně dostala i do zemské vlády, mohla by přes Spolkovou radu (Bundesrat), kde zasedají zástupci vlád jednotlivých zemí, komplikovat i část celoněmeckých zákonů.

Důležitější je ale podle odborníků nepřímý tlak. Politoložka Janine Patzová z jenského Institutu pro výzkum sociální soudržnosti pro server Clean Energy Wire varuje, že pokud začnou zavedené strany kvůli chvilkovému zisku přebírat hesla AfD u cen energie, jádra nebo tempa transformace, mohou si tím v delším horizontu podkopat vlastní klimatickou politiku i konkurenceschopnost země. Jinými slovy, AfD nemusí vyhrát volby, aby posunula celou debatu směrem, který dlouhodobě propaguje.

Zářijové volby AfD moc nad celoněmeckou energetickou politikou tak pravděpodobně nepředají a strana podle komentátorů zatím nemá sílu prosadit návrat ke „staré" energetice. Přesto se energetika stala jednou z hlavních linií sporu současné německé politiky a výsledek může napovědět, jak rychle, nebo naopak pomalu se Německo, a s ním i celá střední Evropa, může v energetické tranzici posunout v následujících letech.