Závislost Evropy na ruském plynu je momentálně nevyhnutelná

Sankce trvají už druhý rok, rubl stále ještě není sám sebou a národní giganti Gazprom a Rosneft se připravují na rok, který může být nazýván „slabým.“ Zatímco ruský politický vztah se Západem pokračuje ve své reobnově, důležitý prvek vzájemné závislosti zůstává relativně beze změny. Nikde není tento spor výraznější než v energetickém sektoru.

Gazprom v problémech

Ruský Gazprom, největší vývozce plynu na světě, je v problémech. Minulý rok zaznamenal pokles zisku o 70 % na 3,3 miliardy dolarů. V prvních třech čtvrtletích roku 2014 klesly dodávky plynu do Evropy, zemí bývalého sovětského svazu a domácím odběratelům o 3, 13 a 8 %. Dluhové zatížení roste a příležitostí pro dlouhodobé kontrakty je málo.

Mimo to vrásky na čele vedení Gazpromu přidělávají i právní problémy. Polsko a Ukrajina se přidávají k dubnovému obvinění Evropské komise z porušování antimonopolních pravidel. Vyšetřování začalo v roce 2012 kvůli podezření, že ruská společnost využívá svého dominantního postavení k bránění zprůchodnění toku plynu mezi zeměmi střední a východní Evropy. Společnost díky tomu může čelit pokutě až 10 % svých celosvětových tržeb.

Navíc Evropa, přesněji Evropská unie, se stále pokouší definovat podmínky své vlastní energetické bezpečnosti. Plány na sjednocení bloku 28 zemí v energetické unii stále běží, ačkoli jsou jen o něco málo jasnější, než v době, kdy se nápad objevil. V nedávném prohlášení na plenárním zasedání Evropského hospodářského a sociálního výboru popsal komisař pro energetiku unie Maroš Šefčovič cíle Evropské unie takto:

• Plně integrovaný evropský energetický trh;
• Energetická účinnost přispívající ke zmírnění poptávky;
• Dekarbonizace hospodářství;
• Výzkum, inovace a konkurenceschopnost;
• Bezpečnost dodávek energie, soudržnost a důvěra.

K dosažení prvních čtyř cílů bylo vykonáno mnoho. Nová propojení soustav  se objevují po celém kontinentu a Evropská komise přišla spolu s Evropskou investiční bankou se dvěma novými finančními nástroji pro nastartování investic do energetické účinnosti a projektů bojujících se změnou klimatu. Problém nastává v dosažení soudržnosti neboli jednotné koncepce energetických politik jednotlivých zemí.

To není pro Evropskou unii nic nového. Zastávání silně protiruské pozice a výzva k větší transparentnosti (dohledu EU) jen upozorňuje na nepřekvapivou rozmanitost zájmů jednotlivých zemí. Mimo jiné, například Maďarsko a Řecko odsuzují sankce proti Rusku s tím, že mohou mít nepříznivý dopad na ekonomiku EU. Brusel zašel daleko, aby ohledně ukrajinské krize prezentoval jednotné vystupování, některé členské státy ovšem nejsou o správnosti této strategie zcela přesvědčeni.

Ruský plyn je nevyhnutelný

Zajištění dodávek se stává ještě větším trnem v patě. Vypadá to, že z revoluce břidlicového plynu v Evropě nebude nic. Největší těžaři se stáhli z nejslibnějších zemí, Polska a Ukrajiny, a tak poslední zbytky naděje zůstávají pouze v Dánsku a Velké Británii.

Americký zkapalněný plyn bude ještě několik let v nedohlednu a navíc je nepravděpodobné, že by uspokojil evropskou poptávku. Plynový terminál Corpus Christi LNG, patřící Cheniere Energy, je jedinou perspektivní smlouvou pro dodávku zkapalněného plynu do Evropy. Nejdříve v roce 2018 by měl začít dodávat 7,3 miliardy m3 plynu ročně, což je přibližně 1,7 % evropské poptávky.

Turkmenský plyn, prostřednictvím jižního koridoru, se neočekává dříve než v roce 2019. Turkmen věří, že by mohl zabezpečit 2-7 % roční spotřeby plynu v Evropě. Ruský Turkish Stream by měl být v provozu v roce 2016, ačkoliv není jasné, zda v té době bude připravena také řecká infrastruktura.

Do té doby podepíše EU a Šefčovič prozatímní rusko-ukrajinskou dohodu o dodávkách plynu, která bude v platnosti dokud Stockholmský arbitrážní soud nerozhodne o dluhu ukrajinského Naftogazu vůči Gazpromu za dodávky plynu. Pozitivní výsledek by na nějaký čas snížil riziko zastavení dodávek. Tento rok skrze Ukrajinu putovalo již téměř 20 miliard m3 ruského plynu.

Evropa bude stále závislá na ruském plynu. Ne proto, že by energetická unie EU byla stále daleko od jednotnosti o kterou se snaží, ale především proto, že ostatní alternativy momentálně nedávají smysl.

Nasvědčuje tomu i fakt, že Centrica , vlastnící British Gas, prodloužila smlouvu o dodávkách plynu s britskou dceřinou společností Gazpromu Gazprom Marketing & Trading. Gazprom bude nyní dodávat do Velké Británie 4,16 miliard m3 plynu ročně nejméně do roku 2021, což představuje nárůst o 70 % oproti původnímu množství.